Subjektivní behaviorismus

Obsah

Subjektivní behaviorismus je čtvrtou fází behaviorismu, ovlivněnou studiemi N. Chomského a dále pak Millera, Pribrama a Galantera.
V této fázi behaviorismu jsou kladeny metodologické základy panbehaviorismu – jde o vytvoření jednotné metodologie pro studium jevů sociální a biologické povahy.
Charakteristickým znakem tohoto úsilí je vytvoření společného jazyka, pro nějž je příznačné, že jsou preferovány ty termíny, které mají interdisciplinární povahu.
Behaviorismus je zde též značně ovlivněn metodologickým základem kybernetiky.
Jedním z úsilí panbehaviorismu bylo vydání knihy, která by šířila základy behavioristické metodologie a umožnila představitelům jiných oborů (sociologie, lingvistika, národohospodářství, právo) její snažší osvojení.
Tento program panbehaviorismu se však pro sílící kritiku behaviorismu nenaplnil^[1].

Je americkým psychologem orientovaným na neuropsychologii a teorii učení.
Své pokusy a hypotézy koncipuje s ohledem na kybernetický přístup.
Patří k představitelům moderního behaviorismu, který se nově vypořádává s některými mentalistickými termíny, jakými jsou obraz a plán.
Tyto termíny interpretuje Pribram pomocí konstruktu TOTE
TOTE je založen na dvou recipročně spjatých procesecch a je jednotkou složitějšího typu učení.
Je autorem kognitivní teorie motivace.
Za svůj spis Mozek a mysl dostal první cenu Nadace Vize 97 Václava Havla^[2].

Společně s Pribramem a Millerem vytvořili konstrukt TOTE. Je to termín pro činnost vyvolanou zjištěním nesouhlasu mezi žádaným a skutečným stavem. Měl nahradit tradiční behavioristický model S-R jakožto základní jednotku chování. Cyklus ověření-činnost je opakován tak dlouho dokud není cíle dosaženo, případně od něj upuštěno.
Jedná se o cyklus řízení chování (test-operate-test-exit), testuje se shoda mezi očekáváním a realitou^[3].

Orientoval se na studium operantního podmiňování a naopak vypracoval kritiku klasického podmiňování I. P. Pavlova.
Zabýval se strukturou lidského chování a lingvistickou psychologií, napsal knihu Jazyk a komunikace.
Dále zkoumal rozsah paměti především s ohledem na význam faktoru smysluplnosti paměťového materiálu^[4].

↑ Hoskovec, J., Nakonečný, M., & Sedláková, M. (2002). Psychologie XX. století: některé významné směry a školy. Praha: Karolinum.
↑ Hoskovec, J., Nakonečný, M., & Sedláková, M. (2002). Psychologie XX. století: některé významné směry a školy. Praha: Karolinum.
↑ Hoskovec, J., Nakonečný, M., & Sedláková, M. (2002). Psychologie XX. století: některé významné směry a školy. Praha: Karolinum.
↑ Hoskovec, J., Nakonečný, M., & Sedláková, M. (2002). Psychologie XX. století: některé významné směry a školy. Praha: Karolinum.

Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.