Arabská psychologie a medicína

Verze z 1. 5. 2016, 14:22, kterou vytvořil Karel.Malimanek (diskuse | příspěvky) (→‎Avicenna (arabsky Ibn Síná, 980-1037))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Arabská psychologie a medicína

  • Zatímco v Evropě dominovalo křesťanství, v arabském světě vznikly pro duchovní vývoj odlišné podmínky.
  • Arabové zakládali veřejné knihovny, rozvinuli algebru, zabývali se astrologií a chemií. Prostřednictvím studijních cestpoznávali kulturu jiných národů.
  • Arabští filozofové byli vědecky vzdělaní a činní, téměř všichni byli lékaři.
  • Čerpali z kvalitních překladů Aristotela, jehož spisy se do Evropy zprvu šířily právě v arabských překladech[1].

Avicenna (arabsky Ibn Síná, 980-1037)

  • Lékař, přírodovědec a filozof, představitel východního islámu
  • Říkalo se mu kníže lékařů či třetí učitel (po Aristotelovi a al Fárábím)
  • Vycházel především z kriticky přehodnoceného Aristotela
  • Napsal velmi dlouho platné a užívané knihy – Kánon medicíny (jeho popis očního svalstva zůstává dosud v platnosti), Kniha uzdravení.
  • Rozlišuje vnější (smysly) a vntřní (soudnost, paměť, fantazie) zdroje činnosti duše.
  • Rozlišoval duši lidskou a duši vesmírnou (duši všeho).
  • Jako nejvyšší stupeň duše popisuje činný intelekt, který je i její jedinou nesmrtlenou složkou[2].

Averroes (1126-1198)

  • Představitelem západního islámu, na rozdíl od Avicenny (severní Afrika a maurské Španělsko)
  • Rozvádí aristotelismus, který je později averroisty šířen hlavně v severní Itálii.
  • Z velké části podrobné výklady Aristotelových spisů - v několika bodech svého učení se dostal do rozporu s islámskými fundamentálními zastánci islámského učení.
  • Zastánce monopsychismu – duše existuje jedna jediná, individuální lidská duše je jejím dočasným projevem a je spojena s mozkem
  • Domníval se, že individuální lidská duše je smrtelná. Je spojena s mozkem a hyne současně s tělem. Věčný je pouze aktivní intelekt, duch. Individuální lidská duše je jeho dočasným projevem, podobně jako je lidské tělo dočasným projevem hmoty.
  • Hmota a intelekt jsou věčné možnosti (potence) a formy bytí[3].

Odkazy

Reference

  1. Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.
  2. Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.
  3. Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
  • Tretera, I. (1999). Nástin dějin evropského myšlení. Paseka.