Personální řízení v Československu do 2. světové války

Verze z 21. 5. 2016, 18:35, kterou vytvořil Veronika.Kynclova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „== Vliv vědeckého řízení na teorii řízení u nás == Vědecké řízení bývá většinou spojováno výhradně s Amerikou, pokud je v souvislosti …“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Vliv vědeckého řízení na teorii řízení u nás

Vědecké řízení bývá většinou spojováno výhradně s Amerikou, pokud je v souvislosti s ním zmíněna jiná země, je to většinou Anglie (Vodáček, Vodáčková, 2006, s. 21). V Československu byl však jeho vliv nemalý, vycházela z něj většina teorií našich autorů v oblasti řízení práce. Praxe v amerických firmách byla zase častou inspirací pro naše podnikatele. Díla amerických autorů byla u nás obecně známa a propagována, jejich poznatky byly navíc dál rozšiřovány v návaznosti na naše domácí podmínky.

Informace jsme získávali z první ruky. Krátce po vzniku republiky bylo zřízeno československé velvyslanectví ve Washingtonu, které zásobovalo československé vědce aktuálními pracemi a poznatky. Naším prvním vyslancem byl Dr. Bedřich Štěpánek (1884–1943), jedna z klíčových postav našeho odboje za první světové války a člen tzv. Maffie. Jedním z jeho úkolů bylo sledovat ekonomické a organizační otázky ve Spojených státech. Do funkce nastoupil v roce 1920, během svého působení byl však zapleten do aféry, která vyústila až v obvinění ze strany jeho podřízených a proces, ve kterém byl shledán vinným. I když se později prokázala nepravdivost těchto obvinění, Štěpánek roku 1923 rezignoval a odešel z veřejného života (dle portálu Ministerstva zahraničních věcí). Štěpánek úzce spolupracoval se Stanislavem Špačkem, naším technickým attaché v Americe, například během přípravných prací na Mezinárodní kongres vědeckého řízení v Praze. Podpis Bedřicha Štěpánka zobrazuje příloha D.

Podle slov Stanislava Špačka je vědecký přístup k práci nutností zvláště z toho důvodu, že v případě nově vzniklých či osvobozených států (a zejména pak těch slovanských) je jednou z největších překážek rozvoje jistá sentimentalita a emocionálnost. „Sledujeme-li dějinný vývoj národů slovanských, seznáváme jasně, že Slované dovedli sice vybudovati svoji říši a samostatnost, nedovedli však vždy ji uhájit.“ (Špaček, 1929, MÚ a AAV ČR, fond Stanislav Špaček, karton 10, inv. č. 1050, sign. III. a)). Stabilizace lze dosáhnout zaváděním vědeckých metod do všech oborů lidské činnosti, včetně organizace práce, které by mělo přispět ke změně způsobu uvažování směrem ke kritickému myšlení.

Podobný ohlas jako u nás mělo vědecké řízení také v Polsku, nejvýznamnějším představitelem byl Karel Adamiecki (Vodáček, Vodáčková, 2006, s. 21). Byl mezi účastníky Mezinárodního kongresu pro vědecké řízení v Praze, členem Masarykovy Akademie Práce a později také členem stálé delegace mezinárodního kongresu pro vědecké řízení práce a podílel se tak na organizaci dalších kongresů. Společně s ním zde působili nejvýznamnější zástupci vědeckého řízení z Itálie, Rumunska, Bulharska, Chorvatska, Polska, Belgie či Lotyšska (MÚ a AAV ČR, Fond Masarykova Akademie Práce, karton 229, inv. č. 692, sign. III.5)).

Vliv německého byrokratického řízení

Americké vědecké řízení nebylo jediným naším zdrojem inspirace, velký vliv na nás mělo také Německo, známé svou precizní racionalizací téměř všech oblastí, tedy i práce (Jirásek, 1993, s. 45). Nutno podotknout, že v dílech našich autorů se zmínka o pracích německých kolegů téměř vůbec neobjevuje, takže míra vlivu německých myšlenek v oblasti řízení pracovníků je z mého pohledu sporná, na druhou stranu přednášky pořádané Psychotechnickým ústavem Masarykovy Akademie Práce, jež budou zmíněny dále, se německé teorii a praxi věnovaly poměrně často. Skepsi vůči intenzitě německého vlivu však podporuje také fakt, že Německo patřilo mezi poražené státy a jistá nevraživost a nedůvěra, spojená navíc s hospodářským protekcionismem, zde byly patrné ještě několik let po skončení první světové války. Například Stanislav Špaček se ve svém spise o Taylorovi a taylorismu vůbec vyjadřuje vůči Německu a jeho způsobu přejímání vědeckého řízení silně negativně (Špaček, 1947, s. 16). Vzhledem k tomu, že práce byla napsána roku 1947, tedy krátce po skončení druhé světové války, však z této zmínky nelze vyvozovat relevantní závěry. Jisté je, že Německo na nás nejen v oblasti řízení jistý nezanedbatelný vliv mělo. Ten pochopitelně mimo jiné vycházel z naší geografické blízkosti. V jaké míře a v kterých konkrétních oblastech však při současném stavu bádání nelze říci s naprostou jistotou.

Vliv teorie správy

Další inspirace k nám plynula z Francie, konkrétně z teorie správy, přímo od jejího zakladatele Henriho Fayola. Tento vliv nebyl ani zdaleka tak zásadní jako v případě vědeckého řízení, jeho existence je však jistá a doložitelná díky zmínce Václava Verunáče v díle Hospodářský zítřek. Osobně se spolu setkali v Paříži roku 1925, předmětem jejich rozpravy bylo mimo jiné to, jak francouzská vláda provádí organizační změny v souladu s principy, které jí sám navrhl. Teorie správy se na rozdíl od Taylorova vědeckého řízení zabývala pracovníky na administrativních a vedoucích pozicích. Na Mezinárodním kongresu vědeckého řízení v Bruselu roku 1925 prý sám Fayol prohlásil, že mezi jeho a Taylorovou naukou není zásadního rozdílu. Při stejné příležitosti jiný francouzský delegát ve svém příspěvku uvedl následující: „Fayolism je toutéž myšlenkou jako taylorism, je to užití týchž metod, liší se pouze polem činnosti (Taylor v dílně, Fayol v administrativě) a snad i stanovisky, z nichž tito badatelé vyšli; jedna nauka je pokračováním druhé na poli úplně příbuzném.“ (Verunáč, 1927, s. 75).