Základní principy při návrhu dokumentu

Verze z 9. 6. 2016, 11:08, kterou vytvořil Martin.Soucek (diskuse | příspěvky) (→‎Související články)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Co je to grafický design

Grafický design je způsob komunikace, která může mít širokou škálu podob. Od textového dokumentu až po kreativní vizuální formáty. Toto odvětví vzniklo na začátku 19. Století po skončení průmyslové revoluce. Lidé získali více času i peněz a proto se obchodníci, živnostníci a řemeslníci snažili dát o svých službách nebo produktech co nejlépe vědět. A tak nastupuje grafický designér. Tato role vyžaduje zhmotnění myšlenky do slov a vizuální podoby tak aby jí lidé rozuměli. (1, s.6)

„Design slouží jako médium pro zaznamenávání, prezentování, řazení a sdělování informací s určitým záměrem nebo úkolem. Například architektonický plán zaznamenává, prezentuje a systematizuje informace o návrhu budovy. Na začátku návrhu je záměr sdělit podrobné a přesné informace. To má vliv na volby učiněné během jeho průběhu, například způsob, jak se budou informace prezentovat, v jakém formátu a jak podrobně.“ (3, s.31)

Grafický design je poměrně široký pojem. Spadá do něj typografie nebo DTP. 20 pravidel dobrého designu podle Davida Juryho. (1, s.10)

  • Mějte koncept
  • Komunikujte, nedekorujte
  • Mluvte jedním vizuálním jazykem
  • Použijte maximálně dva fonty
  • Připoutejte pozornost na jeden hlavní aspekt
  • Vybírejte barvy záměrně
  • Čím méně, tím lépe
  • Vytvářejte bílá místa, negativní místa, nezaplňujte je obsahem
  • Chovejte se k fontu jako k vizuálu
  • Vyberte korespondující font
  • Buďte univerzální
  • Sdružujte a separujte
  • Rozmisťujte světlá místa přirozeně, inspirujte se východem slunce
  • Buďte směrodatní. Dělejte věci s určitým záměrem a nebo je nedělejte.
  • Měřte svým zrakem
  • Vytvářejte obrazy, nerecyklujte
  • Ignorujte trendy
  • Rozhýbejte vizuál. Statika je nudná.
  • Dívejte se do historie, ale neopakujte ji.
  • Symetrie je zlo

Tato pravidla, která nastolil David Jury, však nemusí být směrodatná. Každý designér, typograf nebo pracovník DTP je ovlivněn svým subjektivním vnímáním, tím pádem do své práce vnáší i svůj pohled, vkus a styl. Nicméně každý se při návrhu dokumentu řídí univerzálními pravidly, která si popíšeme níže.

Design Thinking

„Design je proces, který mění zadání nebo požadavky do konečného produktu nebo designového řešení. Proces designování může obsahovat sedm fází: definování, výzkum, ideace, prototypování, vybírání, implementování a učení. Každá z těchto fází vyžaduje design thinking.“ (2, s.11)

Při procesu designování je důležité si nejprve určit problém a také cílovou skupinu, jakési publikum, pro které je produkt vytvářen. Poté je nezbytné udělat si jakýsi průzkum. Ať už se jedná o pohled do historie problému či přesnější definování cílové skupiny. Tato fáze je důležitá mimo jiné i proto, že si při ní definujeme potenciální rizika. Následuje fáze ideace, která probíhá formou brainstormingu. Při této fázi vzniknou jakési koncepty finálního designu. Tyto koncepty jsou pak prezentovány úzké cílové skupině lidí. Tato fáze se nazývá prototypizace. Při fázi výběru se prototypy porovnávají s původním zadáním a vybírá se ten nejlepší návrh. Poté přichází fáze implementace, kdy je finální produkt prezentován klientovi. Fáze učení pak představuje především zpětnou vazbu od klienta a cílové skupiny. (2, s.12)

Základní principy při návrhu dokumentu

Principy návrhu designu

K návrhu designu lze přistupovat mnoha způsoby. Designér se může řídit zadáním a orientovat se na funkčnost výsledného produktu. Nebo se může nechat ovlivnit trendy či držet svůj osobitý styl a tomu design přizpůsobit. Návrh prochází fází přípravy, realizace a následné postprodukce. (3, s.32)

Při vytváření designu je možné postupovat podle několika metodik. Mezi nimi například:

  • Design zaměřený na uživatele: při tvorbě designu prioritou zůstává uživatel, která bude product používat
  • Design zaměřený na funkci: výsledný product má plnit především svůj účel, uživatelská přívětivost je na druhém místě
  • Axiomatický design: odvíjí se od funkčních požadavků a parametrů návrhu
  • Prostě jednoduše – KISS: cílem je jednoduchost
  • Od základů: tento přístup se odvíjí od vlastností jednotlivých prvků a podle toho pak vzniká celkový produkt
  • Filozofie Pythonu: “hlavní principy přístupu nazvaného Python představil vývojář Tim Peters v knize Zen Pythonu. Patří mezi ně tyto zásady: Krásné je lepší než ošklivé, explicitní je lepší než implicitní, jednoduché je lepší než složité, složité je lepší než komplikované, řídké je lepší než husté, na čtivosti záleží, speciální případy nejsou dost speciální, aby ospravedlnily porušení pravidel, praktičnost vítězí nad čistotou, chyby by se nikdy neměly přecházet potichu a odolej pokušenín dohadovat.”
  • Jde to i jinak: hlavní myšlenkou tohoto přístupu je fakt, že řešení může být několik a že neexistuje pouze jedno správné
  • Laterální myšlení: snaží se vykmnout se logickému myšlení s cílem přijít na jiné, netypické řešení
  • Occamova břitva: tento postup si take zakládá na jednoduchosti a doporučuje všechny zbytné prvky z návrhu odstranit
  • Shora dolů: je typický přístup například pro redakce novin, kde se vytváří šablona, do které je později vložen obsah (3, s.32)

Výrobní process tiskoviny

Zaměříme se teď na přípravu dokumentu tiskového. Ten se skládá ze tří fází a to z faze předtiskové, z následného tisku a pak z faze dokončovací. Předtisková příprava vyžaduje zpracování kompletního finálního návrhu, který odchází do tiskárny. Tiskárna pak provádí poslední část předtiskové přípravy a to archovou montáž a zhotovení tiskové formy. Finální návrh, který putuje dotiskárny, má samozřejmě na starosti grafik. Dokončovací práce pak spadají opět na tiskárnu. S tiskárnou vždy ze zásady jedná grafik, nikoliv zadavatel. Je tedy úkolem grafika, zajistit si kvalitní tiskárnu pro zhotovení zakázky. Dvořáková ve své knize poukazuje na to, že grafici v praxi jednají s tiskárnou až po dokončení finálního designu. Správný postup by měl být takový, že grafik si s tiskárnou projedná podmínky ještě před zpracováním finálního produktu, aby měl jistotu, že ten bude na papíru vypadat stejně jako na monitoru. Dvořáková zde také vhodně rozlišuje roli grafika a grafického designéra. Grafický designer zpracovává koncept finálního produktu a navrhne design tiskoviny, zatímco grafik ho posléze zrealizuje.

Tiskový rastr

Pro to, abychom dosáhli kvalitního obrazu při tisku, převádí se digitální document do takzvaného tiskového rastru. Tiskový rastr tvoří tiskové body. Ty bychom mohli přirovnat k pixelům ve fotografii. Tiskové body skládají jeden obraz, který rozkladem “rastrujeme”. Tiskový rastr zde je pro to, abychom dosáhli co nejlepšího výsledku zobrazení nejen textu, ale i fotografií na vytištěném dokumentu. Tiskový rastr totiž vytvoří takzvané nepravé tóny a pomocí optického klamu pak vidíme obraz namísto pouhých teček. (4, s.18)

Rozložení stránky

Optický střed

Optický střed sazby nalezneme v jedné třetině horní poloviny stránky. Ambrose a Harris ho popisují jako vizuální střed. “Vizuální střed neodpovídá matematickému středu obrazu nebo grafice, ale bodu, který je o něco málo výše a vpravo od něj. Vizuální střed udává dynamický centrální bod v uměleckém díle, který pomůže určit vyhledávaný bod, na kterém spočine zrak diváka.” (3, s.42)

Zlatý řez

Zlatý řez je jakýsi poměr mezi částí a celkem lahodící oku. Udává se, že zlatý řez je poměr 8:13 a nalezneme ho I v přírodě. “Rozdělení linky v tomto poměru znamená, že vztah mezi větší částí této linky a menší částí je stejný, jako má větší část k celku. Tento zlatý řez představuje řecké písmeno Fí.” [3] Zlatý řez lze sestrojit pomocí geometrie nebo aritmetrie. K sestrojení zlatého řezu geometricky stačí pravítko a kružítko. Při sestrojování zlatého řezu aritmeticky postačí jednoduchý výpočet. Zlatého řezu si můžeme všimnout I v umění. Malíři ho často používali pro umístění stěžejních prvků obrazu, protože právě zlatý řez přitáhne pozornost jako první. (3, s.38)

Pravidlo třetin

Pravidlo třetin známe především z fotografie. Je to pravidlo především kompoziční a má velice podobnou funkci jako zlatý řez. Z výzkumů bylo dokázáno, že divák/uživatel se nejčastěji poprvé podívá právě do oblasti některého z průsečíků třetin. (3, s.41)

Sazební obrazec

Dříve se k rozložení stránky tiskového dokumentu používal tzv. Sazební obrazec, jak o něm píše Beran. Sazební obrazec určuje šíři a výšku sazby, vzdálenost od hřbetu, vzdálenost od horního okraje. Sazební obrazec pak disponuje jakýmsi optickým středem. Následujte zrcadlo sazby, což je už přesný návrh stránky. (5, kap. Návrh, s.14)

Měření dokumentu

Dokument můžeme měřit několika způsoby. Beran popisuje metodu pomocí typografického pravítka. Transparentní pravítko disponuje měrnou soustavou dané země a typografickou soustavou. Typografické pravítko pomáhá blíže si představit rozložení stránky nebo například počet řádků. (5, kap. návrh, s.2) Ambrose a Harris pak uvádějí dva druhy měření dokumentu. Absolutní a relativní měření. Absolutní měření, jak už z názvu vyplývá, provádíme v absolutních hodnotách, zde v milimetrech. Relativní měření se už odchyluje od absolutních hodnot a odvozuje se od velikosti písma. Základní jednotkou je čtverčík, který je odvozen od kovové litery jednoho písmena. Dále máme ještě menší půlčtverčík. Další jednotkou v relativním měření je již zmíněný zlatý řez. Orientujeme se take dle poměrů výšky a šířky. (3, s.35)

Standardizované formáty papíru

Standardizovanými formáty papíru se lidé řídí již od 14. století a od té doby ulehčují komunikaci mezi designéry a tiskárnami. Tomuto standardizovanému systému říkáme ISO a řídí se jím všechny země na světe kromě USA a Kanady. FOrmáty dělíme na tři řady. Řadu A, řadu B a řadu C. Všechny řady pak dle velikosti značíme od A0 (B0, C0) až po A8 (B8, C8). Ambrose a Harris pak uvádějí nejčastější užití jednotlivých formátů:

  • A0, A1 – plakáty, technické výkresy
  • A1, A2 – pracovní tabule, flipcharty
  • A2, A3 – diagram, kresby
  • A4 – magazíny, formuláře
  • A5 – poznámkové bloky a diáře
  • A6 – pohlednice
  • B5, A5, B6, A6 – knihy
  • C4, C5, C6 – obálky pro listy ve formátu A4, nesložené (C4), jednou přeložené (C5), dvakrát přeložené (C6)
  • B4, A3 – noviny
  • B8, A8 – hrací karty
  • (3, s.161)

Beran toto rozdělení klasifikuje jako základní řadu (A) a doplňkové řady (B a C).

Kromě rozdělení na A, B, C pracujeme ještě se třemi druhy archu. Výrobním archem, tiskovým archem a knižním archem. Toto označení vychází z procesu výroby. Výrobní arch je arch, který je doručen do tiskárny, tiskový arch je pak hotový ořezaný výtisk, knižní arch je arch, který prošel tiskem a aktuálně je svázaný v publikaci. (5, kap. návrh, s.22)

Jednotky používané v DTP

Při návrhu stránky se spousta designerů stale drží pravidla mřížky. Mřížka pomáhá při rozložení stránky a k dosažení rovnováhy na stránce. Z magazínů dale známe sloupce, který určují tok textu. Do mřížky následně můžeme vložit rámečky nebo moduly. Další jednotkou používanou v DTP je prázdné místo – místo, kde není žádný text ani vizuál, nutí diváka/čtenáře přemýšlet. (3, s.59)

Klasifikace písem užívaných v typografii

Písmo je hlavním nosičem sdělení v typografii. Primární dělení je podle Berana na verzálky (majuskule) a minusky (minuskule). Tedy na velká a malá písmena. Vedle písma se řídíme take písmovou osnovou. Na dotažnici (linii této osnovy) jsou umístěna písmena. “Výška minusek je vymezena vzdáleností střední dotažnice od účaří. Tato vzdálenost se nazývá střední výška písma.” Pro vysvětlení účaří je právě spodní linie osnovy, na které písmena sedí. Rozlišujeme ještě horní dotahy, což jsou “svislé tahy minusek. Výška těchto tahů je vymezena vzdáleností účaří a horní dotažnice.” (5, kap. písmo, s.4]

Beran jako často užívané písmo uvádí Times Roman a Helveticu. V rámci písma take rozlišujeme pojem písmová rodina. Písmová rodina je spojení několika řezů jednoho typu písma. “Nejběžnějším a nejpoužívanějším řezem pro sazbu tiskovin je základní písmo. Je to písmo stojaté, jehož znaky jsou vzpřímené.” Kuziva, polotučné, tučné, velmi tučné, tučná kurziva a kapitálky jsou řezy písma, jimž se říká vyznačovací. Mají za úkol zdůraznit určitou část textu. V rámci jednoho fontu pak ještě rozlišujeme jakýsi duktus – zesílený, zeslabený. Duktus, v překladu tloušťka písma, tedy určuje, zda se písmo jeví polotučné, tučné, velmi tučné nebo naopak tenké či až slabé. [3]

Používaná písma v typografii aktuálně dělíme do čtyř skupin: latinková písma, nelatinková písma pravosměrná, nelatinková písma levosměrná, ostatní písma. “Klasifikace typagrafických latinkových písem je vyjádřena čtyřmístným číselným kódem .

  • 0.0.0.0. Klasifikační skupina
  • 1.0.0.0. Dynamická antikva (dříve renesančn)
  • 2.0.0.0. Přechodová antikva (dřívě barokní)
  • 3.0.0.0. Statická antikva (dříve klasicistická)
  • 4.0.0.0. Lineární písmo serifové (dříve egyptienka)
  • 5.0.0.0. Lineární ůísmo bezserifové statické (dřívě grotesky)
  • 6.0.0.0. Lineární písmo bezserifové konstruované (dříve grotesky)
  • 7.0.0.0. Lineární písmo bezserifové dynamické (dříve grotesky)
  • 8.0.0.0. Lineární antikva (dříve groteskantikvy)
  • 9.0.0.0. Kaligrafická písma (dříve psaná)
  • 10.0.0.0. Volně psaná písma(dříve psaná)
  • 11.0.0.0. Lomená písma

Současná klasifikace písem vychází při hodnocení písem a jejich zařazení z výtvarného charakteru písmových znaků. Ten je určen dvěma základními principy, dynamickým (rukopisným) a statickým (kresebným).” [3] Dynamický princip vychází z písma psaného plochým štětcem ručně.Statický princip pak vychází z konstruovaných návrhů a vyznačuje se zřetelnými přechody mezi tahy.

Základní principy sazby dokumentu a nejčastější chyby

Sazba dokumentu ovlivňuje celkový vzhled textu. Její součástí je například mezislovní mezera. Základní mezislovní mezera je stejně velká jako třetina stupně písma. “Sázecí programy jsou standardně schopny pracovat s těmito pevně nastavenými hodnotami mezislovních mezer: čtverčík, půlčtverčík, třetina čtverčíku, čtvrtina čtverčíku, nedělitelná mezera.”

Dalším prvkem sazby je forma vyplňování řádků. Volbou prostrkání se rozumí změna vzdálenosti mezi písmeny a znaky. Volba prostrkání může být

  • Bez prostrkání
  • Velmi volná
  • Volná
  • Normální
  • Těsná
  • Velmi těsná

Vzdálenost mezi jednotlivými řádky se nazývá řádkový proklad. Ten se standardně dělí na 1, 1,5 a 2 řádky. Do sazby patří také prvek odstavce. V rámci odstavce pak rozlišujeme odstavcovou zarážku (na začátku prvního řádku), východový řádek nebo-li řádek na konci odstavce, předsazení, které není tak častě a znamená, že odsazen není první řádek, ale všechny ostatní řádky. V rámci sazby můžeme text I nějak zarovnat. Do bloku, na střed, ke kraji apod. A nebo ho zarovnávat nemusíme. Jeden okraj stránky pak je zarovnaný a ten druhý nikoliv. Při sázení textu také musíme myslet na dělení slov. V tomto případě se řídíme tím, o jaké slovo jde a kolik slabik má. Svá pravidla používání mají I znaménka, čísla a zkratky. (5, kap. sazba)

Sazbu dělíme na hladkou a smíšenou. Hladká sazba je zarovnaný text, většinou základní. Je složena z jednoho typu písma, odstavcová úprava je jednotná Smíšená sazba obsahuje i jiné typy písma. Různé druhy titulků a nadpisů, velikosti písma a pod. Nepůsobí tak úhledně jako hladká sazba. (5, kap. sazba)

Grafický manuál společnosti

Grafický manuál je soupis všech pravidel grafického designu a vizuální podoby společnosti. Specifikuje pravidla používání log, barev, barevné škály. Rozlišuje primární a sekundární barvy, dale použitelný typ písma a jeho velikost. Určuje pravidla pro používání speciálních prvků.

Odkazy

Reference

1. SAMARA, Timothy. Design elements: a graphic style manual : understanding the rules and knowing when to break them. Gloucester, Mass.: Rockport Publishers, c2007. ISBN 9781592532612.

2. AMBROSE, Gavin. a Paul HARRIS. Design thinking for visual communication. Second edition. New York: Fairchild Books, an imprint of Bloomsbury Publishihng PIc, 2015. ISBN 9781472572714.

3. AMBROSE, Gavin a Paul HARRIS. Layout: velký průvodce grafickou úpravou. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 978-80-251-2165-8.

4. DVOŘÁKOVÁ, Zdenka. DTP a předtisková příprava: kompletní průvodce od grafického návrhu po profesionální tisk. Brno: Computer Press, 2008. ISBN 978-80-251-1881-8.

5. BERAN, Vladimír. Aktualizovaný typografický manuál. Praha: Kafka Design, 1999.

Související články