Metody zjišťování informačních potřeb

Verze z 12. 8. 2016, 15:05, kterou vytvořil Anna Stocklová (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalosti z psychologie a zejména vyžaduje dobrou znalost specifických možností jednotlivých metod, zejména jejich předností a nedostatků. V České republice se systematickým průzkumům informačních potřeb věnoval V. Smetáček. V tomto učebním textu se budeme zabývat vybranými, zejména sociologickými metodami informačních průzkumů. Nepůjde nám o teoretický metodologický rozbor jednotlivých technik, ale spíše o praktický a o zkušenosti opřený návod k jejich provádění.

Dotazník

Dotazník je používán zejména tam, kde se jedná o shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého množství osob. Vlastní tvůrčí činnost se soustřeďuje na přípravu dotazníku. Pozornost vyžaduje zejména formulování jednotlivých otázek. Pokud respondent může volně odpovídat, není usměrňován, nezaškrtává alternativní odpovědi, hovoříme o otázkách otevřených. Používáme je velmi opatrně, neboť je lze velmi obtížně kvantitativně zpracovat. Vhodné je jejich zařazení do dotazníků předvýzkumu, neboť z volných odpovědí je možno navrhnout odpovědi na uzavřené či alternativní otázky. Ty jsou dobře kvantitativně zpracovatelné, ale v podstatě omezují odpovědi dotazovaného. Pokud nejsou dobře zpracovány, může docházet k závažnému zkreslení. Proto je dobré vždy nabídnout volnou alternativu odpovědi, kde se může respondent vyjádřit vlastními slovy. Správná formulace otázek je poměrně náročný úkol. Je důležité, aby byly pokládány pouze otázky, na které je nezbytné odpovědět, aby výsledkem průzkumu nebylo opakování obecně známých pravd. Dále musí být otázky jasné a srozumitelné, vyhýbat se musíme cizím slovům, odborným termínům a zkratkám. Mají být jednoznačné, ne však sugestivní, ani provokující. Velkou pozornost je třeba věnovat konstrukci formuláře. Musíme počítat s tím, že dotazovaný není zpravidla na průzkumu nijak zainteresován. Je proto vhodné doplnit formulář dopisem nebo alespoň úvodem, který má u respondenta vyvolat zájem o průzkum a podat mu jasnou a stručnou instrukci, jak dotazník vyplnit a hlavně jak jej vrátit.V současné době lze k vytvoření dotazníků využít generátorů, které jsou na internetu dostupné.

Výhody používání dotazníku:

  • malé náklady
  • jednoduché zpracování výsledků
  • dotazovaný má možnost si rozmyslet odpověď
  • udržuje standardnost situace ( vylučuje zkreslení tazatele)
  • získáme údaje od osob, které jsou prostorově vzdáleny

Nevýhody používání dotazníku:

  • zkreslení odpovědi nesprávně pochopenými otázkami
  • zkreslení odpovědi prestižním postojem dotazovaného
  • nechuť uživatelů vyplňovat dotazníky

Využití v průzkumech informačních potřeb

  • zjišťování struktury uživatelů
  • druhy informačních kanálů
  • představy uživatelů o knihovně a názory na ni

Anketa

Jednou z forem dotazníku je anketa. Na rozdíl od dotazníku si respondenty nevybíráme, ale anketní lístky vkládáme do tiskovin nebo je pokládáme na přístupná místa. Při jejich vyhodnocování si však musíme uvědomit, že anketní lístky vyplňují citově zaangažovaní (kladně či záporně) jednotlivci a grafomani.


Rozhovor

Nestandardizovaný (volný) rozhovor se svým charakterem blíží přirozené interakci. Neznamená to, že se jedná o hovor nepřipravený. Tazateli je určen přesný cíl. Je dán výčet otázek , ale jejich sled a formulace je ponechána na tazateli. Klade velké nároky na tazatele. Tuto formu využijeme v předvýzkumu.

Standardizovaný (řízený) rozhovor používáme zejména tehdy, jde-li nám o získání srovnatelných údajů. Při něm jsou otázky předem jasně formulované a jejich pořadí je stanoveno předem. V obou případech se kladou velké nároky na osobu tazatele. Otázky by měl klást, jako by to byl jeho vlastní projev.Rozhodně by je neměl číst. Během rozhovoru se má chovat tak, aby se kontakt s dotazovaným zachoval a posílil. Musí se vyhnout přímému schvalování nebo popření stanoviska dotazovaného. Rozhovor může ztroskotat také proto že byla špatně zvolena doba a místo jeho provedení. Nejobtížnější fází této metody je zaznamenání rozhovoru. U nestandardizovaného rozhovoru pořizujeme zápis bezprostředně po skončení rozhovoru a v případě souhlasu respondenta je možno použít magnetofon nebo diktafon. Při standardizovaném rozhovoru můžeme provádět záznam během rozhovoru, pokud máme dobře připravené formuláře.

Výhody rozhovoru

  • poskytuje komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, zejména osobnost zkoumaného
  • umožňuje okamžitě reagovat při nepochopení otázky a položit doplňující otázky
  • získají se odpovědi od osob, které by neodpověděly v dotazníku
  • umožňuje bezprostřední a komplexní posouzení validity výpovědí,případně její ověření

Nevýhody rozhovoru

  • chybovost při zápisu
  • časová a finanční náročnost
  • nároky na osobnost tazatele

Využití v průzkumu informačních potřeb

Metody rozhovoru se používá při zjišťování individuální informační potřeby a k zjišťování postojů uživatelů vůči informační instituci a zejména vůči službám. Rozhovor je však také nástrojem propagace knihovny a jednou z forem přípravy uživatelů k efektivnímu využívání informačních pramenů a informačních služeb.

Pozorování

Pozorování jako uvědomělé, cílevědomé vnímání skutečnosti se používá v sociologickém průzkumu ve dvou formách. Vlastní pozorování (sebepozorování), které se v knihovnické praxi nepoužívá a cizí pozorování. Tato metoda klade velké nároky na vnímání a pozornost pozorovatele, na jeho postřeh, všímavost, pozorovací schopnosti a hlavně na jeho paměť. Je nutné, aby pozorování bylo dobře připraveno, pozorované skutečnosti byly objektivně a přesně zaznamenávány do předem připravených formulářů. Na nich je uvedeno, co je předmětem pozorování a kategorie, které může sledovaný jev nabýt. Jednotlivé kategorie mohou být navrženy teprve na základě předvýzkumu.

Výhody pozorování

je to velmi objektivní metoda

Nevýhody pozorování

náročnost na osobu pozorovatele a jeho schopnosti

Využití v průzkumu informačních potřeb Metody pozorování se v informačních průzkumech používá zejména při zjišťování chování uživatelů – jejich stylu práce, využívání informačních pramenů, pochopení informačních návyků, možnosti racionalizace práce, architektonické úpravě atd.

Experiment

Experiment je zvláštní případ pozorování. Knihovník, který provádí výzkum, nečeká až jev, o jehož sledování má zájem, nastane, ale sám tento jev vyvolá. Stejně jako předchozí metody, musí být experiment dobře připraven. Pracovní postupy, stejně i nároky na pozorovatele, jsou shodné jako v předchozí metodě.

Studium dokumentů

Studia dokumentů se obvykle používá k doplnění údajů, které byly získány jinými metodami. Většinou jde o křížové ověřování informací. Předmětem studia jsou jednak řídící dokumenty dynamické povahy (koncepce, prognózy) a statické dokumenty (zřizovací listiny, statuty, organizační řády). Kvantitativní údaje o knihovně získáme ze statistik vesměs již zpracovaných na počítači, ale také ze statistických výkazů, přírůstkových seznamů a evidence uživatelů. Statistickou analýzou zjišťujeme zejména:

  • složení uživatelské a čtenářské populace
  • strukturu informačního fondu
  • strukturu požadavků na dokumenty
  • strukturu požadavků na informační služby
  • hodnocení relevance získaných dokumentů