Sociálně kognitivní přístup v psychologii práce a organizace

Integrační přístup

• integruje přístup kognitivní psychologie, behaviorismu a fenomenologie podle Bandury
• vychází z triadického recipročního determinismu, berou se v úvahu tři skupiny faktorů:

1. chování člověka
2. vnitřní determinanty (kognitivní, biologické)
3. vnější prostředí

• vzájemně na sebe působí, interagují mezi sebou
• chování tedy není jen pouhým produktem, ale také samo ovlivňuje osobnostní a situační faktory - podílejí se na tom základní lidské schopnosti – schopnost symbolizace, observačního učení, autoregulace, autoreflexe, myšlenkové anticipace

Observační učení

• zástupné učení, nápodobou, odpozorováním
• pozorování, které aktivity jsou efektivní a které ne (anticipace)
• učení se jazyka (symbolizace)
• osvojování morálních zásad

Sebeuplatnění

• obsahuje jednak opravdovou účinnost vlastního jednání, také ale představu o ní a víru v sebe
• čím silnější je vnímané sebeuplatnění, tím vyšší cíle si lidé kladou a tím pevnější je jejich závazek to zvládnout
• aktivnost x podléhání rezignaci
• zvyšování pocitu sebeuplatnění příznivě ovlivňuje zdraví a pocit duševní pohody
• závisí na:

1. zkušenosti s vlastním úspěchem
2. zkušenosti s úspěchem někoho jiného
3. přesvědčování lidí o tom, že to zvládnou
4. tělesný stav

• sebedůvěra – pomáhá překonávat neúspěchy

Organizační řízení (management)

• rozvoj kognitivních, sociálních a behaviorálních kompetencí působením vzorů
• víra ve vlastní schopnosti
• posilování motivace
• kdo nevěří ve své schopnosti – obrací pozornost od úkolu k vlastním nedostatkům - špatně
• lidé se liší – jedni chápou inteligenci a schopnosti jako zděděné a neměnitelné, druzí jako že si je musí osvojit a naučit
• cíle mají motivační efekt, hlavně když slouží jako výzvy, měly by být jasné a blízké