Nápověda:Obsah

Anatomie

Základní roviny:

• mediální – střední
• sagitální – předozadní
• k nim kolmá – frontální
• transverzální – příčná

Směry:

• směr blíže ke středu těla – mediální
• směr dál od středu těla – laterální
• směr k břichu – ventrální (anterior)
• směr zadní, k páteři – dorzální (posterior)
• směr k hlavě – kraniální
• směr dolů – kaudální
• směr povrchový, zevní – superficialis (externus)
• směr hluboký – profundis (internus)
• směr po končetině nahoru k tělu – proximální
• směr od těla ke konci končetiny - distální

• pravá strana – dexter
• levá strana – sinister

Kosti

• orgán je kost, tvoří SKELET
• kosterní soustava je pasivním pohybovým aparátem, podpůrná soustava, schránka pro měkké orgány

kosti rozdělujeme na:

• dlouhé – rozlišujeme 1 diafýzu a 2 epifýzy
• krátké – rozlišení nemají (obratle)
• ploché – lopatky, lebka

• kosti jsou chráněny vazivovým obalem PERIOST - zásobuje kosti minerály -> růst kostí

- vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)

• v kloubním spojení nad periostem CHRUPAVKA

struktura kostí:

• hutné (kompaktní) - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí
• houbovité (spongiózní) – tvoří epifýzy, odolává tlaku, tahu (deformaci kostí)

• uvnitř kostní dřeň (2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)

• kosti se vyvíjí z chrupavky (přeměna = osifikace, kosti klíční a klenba lební se vyvíjí z vaziva

Osifikace: v chrupavce se vytvoří osifikační jádro a podle přesných pravidel se vyvíjí (a lze podle stupně vývoje určit věk dítěte)

Spojení kostí:

• pohyblivé – kloubní (kloub=articulatio)
• pevné – kosti srůstají (př. Pánev je 1 kost)
• spojení vazivem (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)
• spojení chrupavkou (spona stydká)

Kostra trupu

PÁTEŘ (kolumna vertebralis) 7-12-5-5-4/5

• 7 C vertebrae Cervicales (krční)
• 12 Th vertebrae Thoracicae (hrudní)
• 5 L vertebrae Lumbales (bederní)
• 5 S vertebrae Sacrales (křížové)
• 4/5 Co vertabrae Coccygeae (kostrční)

1. obratel ATLAS (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -> kývavé pohyby hlavy 2. obratel AXIS – kloubní spojení – otáčivý pohyb hlavy

12 hrudních – na bocích kloubní spojení pro žebra bederní – největší, nejmohutnější křížové –> kost křížová kostrční -> kost kostrční nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíc blokád, uštípnutých nervů

páteř je celek pohyblivý, pružný -> 2x esovitě prohnuté (lordóza – krční a bederní, kyfóza – křížová a hrudní

Žebra (costae)

• zadní část spojení s obratli, vpředu s kostí hrudní
• 12 párů, nestejná (1. pár nejkratší)
• 1.-7. žebro pravé (napojují se na kost hrudní), 8.+9.+10. nepravé (chrupavkou se napojují na 7. žebro), 11.+12. jsou volná (končí volně ve stěně břišní)

Kost hrudní (sternum) – plochá, hmatná

• v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)

Horní končetina

• na každé pletenec + volná část
• pletenec: klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)
• scapula – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -> neuvěřitelně pohyblivé
• clavicula – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)

volná část:

• pažní kost (humerus) – nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)
• předloktí – kost vřetenní (radius) – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní (ulna) – hlavice a zužuje se
• loket (olecranon) – hmatný je výběžek ulny
• ruka (od zápěstí dolů)
• kosti zápěstní (ossa carpi) – 2 řady po 4 kostech krátkých
• kosti záprstní(ossa metacarpi) – 5 kostí dlouhého typu (=podklad dlaně)
• články prstů (phalanges) – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu

Pohyb: kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven) supinace (palec ven)

• extenze – natažení (normálně 180 %, olecranon je jako zarážka)
• flexe – skrčení
• volně visící končetina je v mírné flexi a pronaci

Dolní končetina pletenec + volná část

Pletenec kost pánevní (os coxae) – levá i pravé tvoří pánevní oblouk os coxae vzniká ze tří kostí:

• os ilium (kost kyčelní) – hmatná=boky, míří nahoru
• os ischium (kost sedací), míří dolů
• os pubis (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev

• uspořádání pánve: 2 části – kyčelní+sedací (velká pánev)
• část ke kosti stydké (malá pánev, „porodní“)
• mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)
• ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)

Volná část

• kost stehenní (femur) – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus; tvoří úhel 125°)
• bérec – kost holenní (tibia) – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis)a kost lýtková (fibula) – vnější kotník (malleolus lateralis), v rámci kloubního spojení na vyrovnání femuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky (menisky), jsou upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška (patela)
• kosti zánártní ( ossa tarsi) – 7 krátkého typu
• kosti nártní (ossa metatarsi) – dlouhý typ
• články prstů (phallanges) – oproti ruce jsou tlustší

Kostra hlavy

lebka (uranium)

• mozková část (neurocranium)
• obličejová část (splanchnocranium)

Neurocranium jediná volná část - dolní čelist

• calva – tvoří klenbu lebky
• os occipitale (kost týlní)
• foramen magnum (velký otvor) – prochází mícha
• os sphenoidale (kost klínová) – uprostřed baze (spodina lební) – součást je turecké sedlo (sella turcika) = místo uložení hypofýzy, tělo její je duté a je uložena vedlejší dutina nosní
• os ethnoidale (kost čichová) – též na baze, vstupuje do prostoru calvy, dírkovaná ploténka, procházejí jí nervová zakončení z nosu, spojují se a tvoří jeden nerv

os temporale (kost spánková) – párová, uzavírá lební prostor po stranách - části: kost skalní os petrosum -> nejtvrdší kost v těle (nemá spongiózu), tvar pyramidy,obsahuje destičky pro sluchové a vestibulární ústrojí kost bubínková os tympanikum – podklad zevního zvukovodu

• os frontale (kost čelní) – nepárová, u novorozence ve středu nesrostlý vazivový střed, mizí do dvou let, tvoří stropy očnice
• os parietale (kost temenní) – párová, miskovitého tvaru

Švy - sutury, v místech styku švů kosočtverečné útvary fontanela – postupně zanikají a švy srůstají

• sutura sagittalis – dvě kosti temenní
• sutura coronalis – kost temenní a čelní
• sutura lambdoidea – kost temenní a týlní