Pracovní motivace
Verze z 9. 6. 2014, 10:37, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
- skupiny teorií motivace:
- teorie vysvětlující, co člověka motivuje k práci
- teorie zaměřené na průběh motivačního procesu
Obsah
Teorie vysvětlující, co člověka motivuje k práci
Maslowova teorie hierarchie potřeb
- fyziologické potřeby
- potřeby bezpečí
- sociální potřeby
- potřeba uznání
- potřeba seberealizace – nejvýše
- postupné uspokojování potřeb – jako první musí být uspokojeny potřeby na nižších stupních
- potřeba seberealizace nemusí být naplněna nikdy
Alderferova teorie tří kategorií potřeb - teorie ERG
- modifikace hierarchie potřeb Maslowa
- tři úrovně potřeb:
- E = existence - základní lidské potřeby
- R = relations - mezilidské vztahy a spolupráce
- G = growth - další osobní, profesní rozvoj
- podobně jako Maslow uvádí, že nejdříve musí být uspokojeny základní potřeby, netrvá ale na hierarchii ostatních potřeb
Herzbergova dvoufaktorová teorie potřeb
- vychází ze zkoumání příčin spokojenosti a nespokojenosti
- dospěl k závěru, že pracovní spokojenost ovlivňují dvě zásadně odlišné skupiny faktorů:
- hygienické faktory (dissatisfaktory)
- motivátory (satisfaktory)
Hygienické faktory
- vztahují se k vnějšímu (pracovnímu) prostředí
- politika organizace a vedení, kontrola, plat, mezilidské vztahy, pracovní podmínky
- nepřítomnost či nízká kvalita hygienických faktorů je zdrojem nespokojenosti, zatímco jejich přítomnost nemá přímý vliv na spokojenost, vede ke stavu definovanému jako ne-nespokojenost
Motivátory
- vnitřní motivační faktory, které určují vztah člověka k práci
- úspěch, uznání, práci samotnou, odpovědnost, možnost postupu
- pokud jsou tyto faktory v žádoucí kvalitě, jsou zdrojem pracovní spokojenosti a motivace
- jejich nepřítomnost či nedostatečná kvalita vedou k tomu, že pracovník není
Teorie D. McClellanda
- rozlišuje tři druhy potřeb:
- potřebu výkonu (úspěchu)
- potřebu spojenectví
- potřebu moci
Teorie zaměřené na průběh motivačního procesu
Vroomova teorie očekávání
- vyjadřuje motivaci jako vztah tří proměnných:
- valence
- očekávání
- instrumentality
- valence = subjektivně vnímaná hodnota cíle
- očekávání = subjektivní pravděpodobnost dosažení cíle
- instrumentalita zahrnuje proces vynaložené činnosti
- čím víc je pro nás cíl subjektivně přitažlivější a zároveň čím víc věříme, že se nám podaří cíle dosáhnout, tím usilovněji budeme svoji činnost vykonávat
Teorie L.W. Portera a E. E. Lawlera
hodnota cíle + vnímaná pravděpodobnost úspěchu --> schopnosti a vnímaná role --> výkon --> odměny --> spokojenost
Adamsova teorie ekvity (spravedlnosti)
- pracovník porovnává své úsilí a svou výši odměn s úsilím a odměnou svých spolupracovníků na srovnatelných pracovních pozicích
- pocit spravedlnosti, pokud je s ním zacházeno stejně jako s jeho referenční skupinou
- pokud jsou ostatní zaměstnanci v podobné pracovní pozici odměňování lépe nebo vynakládají méně úsilí a přitom dosahují stejných odměn, převáží demotivující pocit nespravedlnosti
Teorie Lathama a Locka
- motivace a výkon pracovníků jsou vyšší, pokud jsou jim stanoveny cíle:
- obtížnější, ale přijatelné
- existuje zpětná vazba o postupu
- souhlasí s cíli
McGregorova teorie
- stojí mimo oba hlavní proudy teorií pracovní motivace (typologie pracovníků)
- typ X – nerad pracuje, vyhýbá se práci, musí být kontrolován, podněcován k práci, důležité jsou pro něj odměna a trest
- typ Y – přirozeně sám aktivní, tvořivý, ochotný přijmout odpovědnost, třeba mu dávat prostor, volnost, důvěru, pozitivně ho stimulovat