1. Vědecká metoda, vědecký výzkum a metodologie

Věda

Hlavním posláním vědy je pomoci člověku interpretovat realitu. Věda je produkt kvalit lidského druhu a zároveň náhradou za jeho křehkost. Člověk je poměrně chudý svou programovou výbavou (vrozené reflexy a instinkty), zároveň ho jeho složitost a vysoká zranitelnost vede k tomu, aby se ve stejné míře jako se svému vnějšímu prostředí přizpůsobuje, adaptoval toto prostředí svým potřebám.

Východiskem vědy je obyčejná lidská zvědavost, věda je organizovaná zvědavost.

Když jsme v nové situaci, snažíme se v ní zorientovat, ptáme se „Co to je?“, „Jaké to je?“, „Kolik toho je?“. Z těchto otázek vyplývají hlavní cíle zkoumání. Jedná se o:

• 1. popis a utřídění (deskripce a klasifikace)
• 2. predikci - zjištění souvislostí mezi změnami v jednom jevu a změnami v druhém jevu umožňuje překročit časovou hranici bezprostředního okamžiku (tj. umožňuje nám efektivně se přizpůsobovat prostředí a efektivně přizpůsobovat toto prostředí našim potřebám).
• 3. vysvětlení (explanace) příčinných souvislostí, je odpovědí na otázku „Proč?“

S cíli vědeckého zkoumání úzce souvisí typy výzkumných projektů. S deskripcí a klasifikací souvisí mapovací výzkum, s predikcí korelační výzkum, diferenciační přehledy, vývojové studie a s explanací experiment, kvaziexperiment.

Úkoly vědeckého poznání světa jsou v zásadě totožné s cíli poznávání běžného člověka, avšak poznání a přesvědčení člověka se může často utvářet různým způsobem, z nichž ne každý bychom nazvali vědeckým.Charles Sanders Peirce popisuje různé metody fixace názorů a přesvědčení:

1. Metoda autority - převezmeme názor od někoho, komu věříme, autorita řekne, co je správně (není totiž možné, aby každý zkoumal vše)
2. Metoda lpění (tradice) - nedostatečně ověřená zevšeobecnělá zkušenost (např. národní a rasové předsudky, které jsou konzervovány bez ohledu na nové okolnosti a důkazy)
3. Metoda a priori - poznání je založeno na tom, že přesvědčení nebo názor „vypadají logicky“, spíše je uplatňován dojem a intuice než pečlivé zkoumání a důkazy (např. po staletí lidé považovali za fakt, že Slunce obíhá Zemi, protože viděli, že slunce ráno vychází ze země a obloukem se do ní večer vrací zpět).

Vědecká metoda

Vlastnostmi vědecké metody dle Ferjenčíka jsou :

1. Systematičnost a organizovanost - vědecké bádání tvoří práce organizovaná podle určitých pravidel a principů.
2. Empirická povaha vědy - vědecká metoda staví na informacích získaných zkušeností, kontaktem a manipulací s předmětem zkoumání - tyto informace nazýváme data.
3. Objektivita a verifikovatelnost - objektivita = výsledek je nezávislý na tom, co si přeje výzkumník, ale je daný daty = i jiný výzkumník by došel opakováním ke stejnému výsledku (ověřitelnost).
4. Sebekorekce.

Vědecký výzkum

Touha porozumět světu a své každodenní zkušenosti je společným východiskem jak laického, tak vědeckého poznávání. Obě se zásadně liší v metodě, kterou k poznání docházejí.

Můžeme tedy s největší pravděpodobností říci: „věda = vědecká metoda“. Věda je ucelený systém informací získaný vědeckou metodou. Věda v každé etapě svého rozvoje nabízí nejen návody ke zkoumání světa (metodu), nejenom disponuje množstvím informací o tomto světě, ale zároveň nabízí i jeho vysvětlení.Tato zobecňující vysvětlení, která vycházejí z informací získaných vědeckou metodou, nazýváme vědeckými teoriemi.

Vědecká teorie

Vědecká teorie organizuje a uspořádává empirické poznání, zpětně vysvětluje svět nebo některý z jeho aspektů a také usměrňuje další zaměření a charakter následujících vědeckých bádání. Vzhledem k nesmírné závažnosti, jakou hrají vědecké teorie v lidském poznání, máme několik kritérií k jejich hodnocení:

• Ekonomičnost či úspornost - alternativním názvem úspornosti vědecké teorie je Occamova břitva [okemova]. Jde o to s poměrně malým počtem výroků dokázat vysvětlit poměrně velké množství jevů a okolností, čím větší množství dat je možné teorií vysvětlit, tím je úspornější.
• Elegance a jednoduchost - příkladem precizní a jednoduché formulace jsou mnohé matematické rovnice jako například E = m . c² (rovnice popsaná A. Einsteinem ve speciální teorii relativity, energie = hmotnost · (rychlost světla ve vakuu)²).
• Vnitřní konzistence - pokud je teorie tvořena řadou výroků a tvrzení, měly by tyto výroky tvořit vnitřně si neprotiřečící systém.
• Mezi další kritéria můžeme zařadit sílu, plodnost, přesnost, testovatelnost (ověřitelnost) teorie.