Pojednejte o vývoji a teorii vyhledávacích systémů typu OPAC z hlediska rešeršních technik a komunikace člověk-počítač.

OPAC

(Online Public Access Catalogue) – veřejný online katalog dostupný uživatelům knihovny. Kromě vyhledávání zpřístupňuje také řadu dalších služeb – správu uživatelského konta, přístup k dalším informačním zdrojům atd.

Technologický vývoj se stále zlepšuje a zdokonaluje možnosti využítí služeb a přístupu k fondům knihoven. Rozvoj formátu MARC (USMARC, UNIMARC) zlepšuje obsah záznamů, přístup k záznamům a práci s nimi. Katalogy stále více usnadňují vyhledávání ve vzdálených bázích, rozšiřují a zvětšují přístup.

V současné době se rozvíjí 3. generace OPACů. Hlavním cílem je vyvinout jednotné rozhraní pro přístup k tradičním i digitálním informačním zdrojům knihoven.Velký vliv na jejich rozvoj má prostředí www. OPAC zprostředkovává informace uživatelům přímo v prostředí internetu. OPAC jako nástroj pro přístup ke knihovním fondům vychází z analýzy požadavků a chování uživatelů.

Důraz kladen na:

• vyhledávání
  
• zobrazení informací
  
• možnost získat dokument.
  

Charakteristické vlastnosti jednotlivých generací OPAC katalogů:

OPAC 1. generace

• vychází z klasického automatizovaného knihovnického systému
  
• přístupné v rámci knihovní sítě
  
• vyhledávání – příkazový jazyk
  

OPAC 2. generace

• aplikace + databáze (aplikace pracují online nad databází knihovního systému)
  
• vyhledávání - slova, slovní spojení; booleovské a proximitní operátory
  

OPAC 3. generace

• hyperkatalogy
  
• databáze oddělená od aplikace
  
• vyhledávání – rozklad pojmů na podpojmy, vážení podpojmů, řazení dle míry relevance
  

Z uživatelského hlediska OPAC 3. generace:

• jednoduché vyhledávací okno
• lemmatizace
• fasetové rozdělení
• RSS
• snadno čitelná adresa dokumentu
• řazení dokumentů dle relevanceřazení dokumentů podle relevance
• obohacování záznamů (tagy, obálky, obsahy…)
• přímo dostupný plný text dokumentů
• propojení se sociálními sítěmi a externími webovými stránkami

Online katalogy 1. generace byly často z hlediska manipulace posuzovány jako horší, než katalogy tradiční, lístkové či formou mikrofiší. Opakovaly stejné principy vyhledávání - přístup na základě porovnávání frází formulovaných a zapsaných uživatelem s frázemi uloženými v paměti počítače.

• z hlediska uživatele byly obtížně srozumitelné, protože používaly speciální knihovnickou terminologii
• neexistence selekčních údajů, tj. nemožnost vyhledat podle libovolného (klíčového) slova z názvu nebo předmětového hesla
• nemožnost modifikace a opravy rešeršního dotazu po získání prvních rešeršních výsledků

Online katalogy 2. generace jsou spojením interaktivních katalogů 1. generace s komerčními vyhledávacími systémy. Vývoj nebyl jednotný, některé OPACy 1. generace postupně zařadily rešeršní techniky 2. generace, další typy OPAC byly koncipovány jako komerční systémy pro vyhledávání z databází. Mnoho katalogů 2. generace umožňovalo omezit vyhledávání na vyhledávání v požadovaných polích, provést zkrácení selekčních údajů, vykonat rešerše podle zkrácených slov a limitovat vyhledávání rokem vydání dokumentu, jazykem, typem dokumentu atp.

Z hlediska rešeršních technik kombinuje OPAC 2. generace přístup tradičních katalogů pro vyhledávání podle prekoordinovaných frází a volby z abecedních seznamů položek s přístupem vyhledávání podle klíčových slov podle booleovských operátorů. Mechanismus rešerše podle klíčových slov a frází je vždy jejich přesným porovnáváním, netolerují ani změny v pořadí slov. Důraz je proto kladen na dialog, respektive na organizaci dialogu. Využívá též metodu postkoordinované rešerše ve specifických polích jako částečnou kompenzaci absence abstrakt a textu.

Dialog člověk – počítač se více orientuje na laické uživatele, zahrnuje:

• menu
• zprávy
• instrukce
• návrhy
  

Inovace ve 3. generaci OPACů se týkala především v přesunutí dotazovacích technik více na systém, který uživateli pomáhá při formulaci kritérií rešeršního dotazu. Další priority pro zlepšení dialogu se týkaly slovníku (jazyku) uživatele systému a pomoci při orientaci v sémantickém kontextu prováděných rešerší. Při zkoumání užitečnosti různých prostředků se experimentálně potvrdila účinnost Deweyho desetinného třídění a jeho indexů. Systematický a kontextový přístup klasifikačního systému má lepší rešeršníí výsledky než kombinace pre- a postkoordinovaných tradičních rešeršních metod. Propojuje různé klasifikační třídy a oblasti, upřesňuje hierarchické schéma a plně využívá propojení ve struktuře fondu. V jiném experimentálním projektu byly zkoumány termíny používané uživateli z hlediska řízeného slovníku a přirozeného jazyka. Průnik termínů přirozeného jazyka odpovídajících řízenému slovníku byl velmi malý a ukázal na nezbytnost pomoci při výběru slovníku:

• sémantické nástroje
• usnadnění kontextové orientace
• tezaury
• slovníky a seznamy synonym

využití techniky expertních systémů:

těžko se účinně aplikují na rozsáhlý multidisciplinární soubor OPAC, nicméně z jejich vývoje a využití prostředků pro konverzaci s uživatelem o předmětu rešerše lze vycházet při dalším vývoji a orientaci:

• tezaury
• sémantické pojmové sítě
• fasetové třídění
• klasifikace
• proces heuristického výběru
• reprezentace booleovských taktik
• modelování uživatelů

použitá literatura:

http://uisk.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/OPAC-Syst%C3%A9my-a-rozhran%C3%AD-a-jejich-v%C3%BDvoj-%C4%8D%C3%A1st-I._Huta%C5%99.pdf
KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky. 1. Praha: UVTEI, 1981, s. 13.