Henry Murray

Život

Henry A. Murray v roce 1962. Zdroj: Harvardmagazine.com

Henry A. Murray se narodil v New Yorku 13. května 1893. Vyrůstal ve spořádané rodině a mohli bychom jej označit za typického představitele psychologie své doby (privilegovaného bílého američana). Murray nejdříve vystudoval historii na Harvardu (B. A.). Následně přešel ke studiu biologie na Univerzitě v Kolumbii (M. A.) a doktorský titul (Ph. D.) pak získal v biochemii na Univerzitě v Cambridge, kde i v roce 1988 v požehnaném věku 95 let umírá.

Murray se začal věnovat psychologii v roce 1927 po čtení práce Junga a Freuda. Psychologii ve stejném roce začíná na Harvardu vyučovat a v následujících letech se stává ředitelem harvardské psychologické kliniky. Z tohoto období pochází i jeho nejvýznačnější publikace "Explorations in Personality". V rámci své psychologické práce rovněž vytvořil dodnes využívaný Tematický apercepční test (TAT). Tehdejší psychologii kritizoval pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí.

Personologie

Murray vycházel z akademického prostředí, přejímal termíny a formulace ostatních psychologů a zároveň je obohacoval. Ačkoli se zajímal prvně o Jungovu práci, je významně ovlivněn zejména Freudem. Spojil spekulace psychoanalýzy (zejména obecné zaměření na minulost) s umělými metodami akademické psychologie.

Jeho personologie je v jeho pojetí brána jako široká multidisciplinární věda o člověku, uvažující celou osobnost a nikoli pouze subjektivní prožitky. Personologie dle něj tak uvažuje jak vnitřní faktory člověka, tak i faktory interakce mezi lidmi. Sám se ani neuzavíral před jednotlivými metodami - kupř. Murray sám o sobě napsal kvalitativní studii. Murrayho komplexnímu přístupu k psychologii odpovídají i jeho zájmy - kromě psychologie se zabýval i mytologií, vydal velkou studii rozebírajícího Melvillova Moby Dicka a byl jedním z význačných vědců stojících za založením Institutu víry ve vědecké době (Institute of Religion in an Age of Science).

Murrayho pojetí osobnosti

Osobnost je dle Murrayho hypotetickým konstruktem kloubícím vnitřní (fantazie, úsudky, pocity) a vnější procesy (srovnávání se s požadavky okolí). Osobnost je pod neustálým tlakem plynoucím z konfliktu vnitřních a vnějších požadavků - je tak jistým kompromisem mezi oběma.

Struktura osobnosti

Murrayho struktura osobnosti vychází zejména z Freudovy práce, kterou částečně obohacuje:

• ID je zdrojem energie a místem, z kterého vycházejí impulzy, které nelze akceptovat takové, jaké jsou (Freud); Dle Murrayho však tato složka osobnosti může obsahovat rovněž konstruktivní a akceptovatelné impulzy.
• EGO kromě potlačování a aktivizace impulzů v Murrayho pojetí disponuje vlastní energií, díky které pomáhá najít vhodnou formu vyjádření impulzům z ID.
• SUPEREGO jakožto interní regulátor chování, založený zejména na předchozích zkušenostech, může být dle Murrayho i později ovlivněn kupř. zkušenostmi peerů a sociálním prostředím, ve kterém se člověk pohybuje. Ovlivňovat jej mohou i fiktivní (literární, mytologické) postavy.
• EGO-IDEAL je Murrayho vlastním konceptem blízkým SUPEREGU. Ideální ego se skládá ze všech sebeobrazů člověka v jejich ideální podobě.

Vývoj osobnosti

Osobnost se dle Murrayho vyvíjí obdobně jako u Freuda. Orální, anální a falické stadium rozšiřuje ještě o klaustrální (claustral) a uretrální (urethral) stadium. Klaustrální stadium je klidným stadiem probíhajícím v průběhu prenatálního vývoje dítěte. Uretrální stadium se vyskytuje mezi orálním a análním stadiem a vyznačuje se příjemnými pocity plynoucími z uretrálního eroticismu. Obecně jsou Murrayho vývojové fáze pojímané o něco více šíře než u Freuda. Sám Murray ve své biografii má problém identifikovat se kupř. s Oidipovským komplexem.

Na Freuda však Murray navazuje kupř. v otázkách deprivace v jednotlivých stádiích, ve kterých i podle něj dochází k fixacím. K tomu ovšem rozpracovává teorii uretrálního a klaustrálního komplexu. Klaustrální komplex dle Murrayho vytváří pasivní, závislou osobnost. Uretrální komplex pak utváří přespříliš ambiciozní, narcistickou osobnost toužící po nesmrtelnosti. Uretrální komplex bývá častokrát nazýván rovněž Ikarovým komplexem.

Murrayho pojetí motivace

Základním termínem v Marruayho pojetí motivace je potřeba (need). Potřeba reprezentuje sílu, kterou lze aktivovat jak interní, tak externí stimulací. Vyvolaná potřeba pak vede k ativitě, která danou sílu redukuje či uspokojuje. Za normálních podmínek za nejvíce uspokojivé považoval snížení vyvolané tenze redukcí.

Ve své práci potřeby dělí na psychické (mental), viscerogenní (viscerogenic), a sociálně-vztahové (sociorelational) potřeby. Obecně Murray následně začal rozlišovat reaktivní a proaktivní potřeby. Ve své pozdější práci na toto navazuje svým zaměřením na kontext. Potřeby tak vycházejí ze spouštěčů - tlaků (press). Tyto tak lze následně rozdělit na:

• ALFA TLAK
• Tlak vyvolaný objektivní okolností, daností.
• BETA TLAK
• Subjektivní prožitek dané objektivní danosti - síla daného tlaku přisuzovaná člověkem.

Potřeby a tlaky se tak dle Murrayho střetávají a sjednocují. Dominantní tlaky a potřeby pak v dětství i pozdějším věku mohou vést k uspokojujícím anebo traumatickým zážitkům. Právě poodkrytí pro daného člověka klíčových témat: tlaků a potřeb, se věnuje Tematický apercepční test (TAT). Na TAT a Murrayho práci navazuje kupř. i Jacksonův projektivní Personality Research Form (PRF), který převádí 20 potřeb na 20 škál osobnosti. Výhodou projektivní metody v obou případech by měla být nezatíženost testu jazykem - takovýto test by měl být relativně kulturně přenositelný.