Mezikulturní psychologie (cross-cultural psychology, v češtině též interkulturní psychologie; Průcha, 2010 [1]) je psychologický přístup ke studiu kultury a jejího vlivu na člověka. Zaměřuje se na psychologické srovnávání různých skupin lidí (nejčastěji národy nebo etnika) a zkoumání proč jsou si v něčem podobní a v něčem se liší [2]. Jde o přístup, a tak se uplatňuje napříč disciplínami. Můžeme se tak setkat s mezikulturním přístupem např. ve výzkumu hodnot (Schwartz, 2011 [3]), vnímání (Witkin & Berry, 1975[4]), motivace (Markus & Kitayama, 1991 [5]), vnímání času (Levine & Norenzayan, 1999 [6]), jazyka (Munroe, Munroe, & Winters, 1996 [7]) nebo osobnosti (Ashton, Lee, Perugini, et al., 2004 [8]; Cheung, Leung, Zhang, et al., 2001 [9]).


Příbuzné termíny

Je vhodné zmínit podobné dva termíny, které mají s mezikulturní psychologií mnoho společného. Jedním je kulturní psychologie (cultural psychology), která zkoumá vzájemný vztah mezi člověkem a jeho kulturním kontextem. Druhým je relativně nový pojem naivní psychologie (ingenious psychology), jejímž cílem je pochopení určité národní či kulturní skupiny. Používá k tomu termínů a teorií vyvinutých uvnitř této skupiny spíše než aby vycházela z dominantního psychologického proudu. Takový přístup je emický (emic), tedy že vychází z bezprostředního kontextu a nepředpokládá, že by takto získané poznatky a závěry mohly mít univerzální platnost (což je naopak typické pro takzv. etický přístup; etic) [2].


Jelikož téma obsažené v názvu otázky by vydalo na několik knih, je zde vybráno několik klíčových a globálnějších témat, která mohou ilustrovat činnost mezikulturních psychologů. Patří mezi ně teorie o původu rozdílů mezi národy, Hofstedeho dimenze charakterizující jednotlivé národy, převratný koncept vztahu identity a kultury, a schopnost pětifaktorového modelu popsat osobnost napříč kulturami.

Eko-kulturní teorie

Primárně se mezikulturní psychologie soustředí na popsání rozdílů mezi národy a etniky, v druhé řadě pak se zabývá vysvětlováním mechanismů vzniku těchto rozdílů. Mezi nejznámější teorie o původu odlišností mezi kulturami patří eko-kulturní teorie (Berry, 2011 [10]) popisující podmíněnost povahy kultury na základě prostředí jejího vzniku.

Např. Inuitské etnikum na území Kanady žije v prostředí, kde je nuceno lovit a živit se převážně živočišnou stravou. To podporuje rozvoj individualismu a soběstačnosti, což jsou rysy vysoce adaptivní v drsném prostředí, kde žijí jedinci sami nebo v malých skupinách. Naopak etnikum Temne žijící na území Sierra Leony tvoří převážně farmáři, kteří společně pěstují a jednou ročně sklízejí úrodu. Ta pak musí být rozdělena a sdílena se všemi členy rozumně a rovnoměrně, pokud má vesnice přežít další rok. Mezi Temne je velmi ceněno prosociální chování, a individualistické projevy nejsou podporovány (Smith et al., 2013 [2]).

Hofstede, IBM a dimenze národní kultury

Nizozemský psycholog G. Hofstede v 70. letech provedl dotazování zaměstnanců IBM, která v té době měla po celém světě kolem 117 000 pracovníků [11]. Pomocí faktorové analýzy odhalil v datech čtyři dimenze, v nichž se odrážely národní rozdíly (překlady názvů dimenzí převzaty ze stránky Geert Hofstede):

  1. Vzdálenost moci (Power Distance) představuje míru nerovnosti ve vztahu nadřízený-podřízený a kulturní normy vztahující se k rozdílům v držení moci mezi lidmi. Nejvyšší míra nerovnosti byla nalezena např. u Malaysie, Slovenska nebo Ruska, naopak nejnižší skór získalo např. Rakousko, Izrael nebo Dánsko [2].
  2. Vyhýbání se nejistotě (Uncertainty Avoidance) je definováno jako odpor k mnohoznačnosti a snaha se jí vyhnout. Popisuje reakci jednotlivců i společnosti na neurčitost, nejistotu a nebezpečí. Vysoká míra vyhýbání se nejistotě byla nalezena např. u Řecka, Portugalska nebo Guatemaly. Nízké skóry získal např. Singapur, Jamajka, Švédsko nebo Dánsko [2].
  3. Individualismus/kolektivismus (Individualism/Collectivism) je nejspíše nejznámější a nejpoužívanější z Hofstedeho dimenzí. Individualistické kultury jsou takové, v nichž mají jedinci identitu relativně nezávislou na ostatních, zatímco v kolektivistických kulturách je identita jedinců silně spjatá s dlouhodobými vztahy a členstvím v sociálních skupinách. Nejvíce individualistické země byly např. USA, Rakousko, Spojené království nebo Nizozemí. Jako nejvíce kolektivistické země se projevily např. Guatemala, Ecuador nebo Panama [2]. Dnes je kolektivismus spojován hlavně s takzvanými východními kulturami, hlavně Japonskem a Čínou [1].
  4. Maskulinita/feminita (Masculinity/Femininity) je dimenze zaměřená na obecné hodnoty ve společnosti. Odlišuje národy cenící si rozhodnosti, výkonu, úspěchu či hrdinství od národů cenících si péče o sebe i ostatní, vztahů a kvality života. Zde je nutné zdůraznit, že se jedná o dimenze charakterizující národy, ne jedince[11]. Mezi maskulinní národy analýza zařadila např. Slovensko, Maďarsko, Japonsko nebo Rakousko. Jako femininní se projevily např. Švédsko, Norsko, Nizozemí nebo Kostarika [2].

Na Hofstedeho práci navázala celá řada výzkumníků, a začaly vznikat další modely kulturních a národních dimenzí. Šlo například o mapování struktury hodnot a hodnotové orientace národů amerického psychologa S. Schwartze (2011)[3]. Gelfand se 41 spoluautory (2011) [12] zjišťovali, v jakém rozsahu jsou jednotlivé kultury svázány pravidly a normami. Těsné (tight, oproti volné; loose) národy vyznačující se vysokou mírou konformismu a řízení chování normami jsou často ty, které u Hofstedeho dimenzí dosahují vysokých skórů ve Vzdálenosti moci a Kolektivismu [2].

Identita a kultura

Kultura a osobnostní struktura

Šestá dimenze?

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Průcha, J. (2010). Interkulturní psychologie: Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů (2nd ed.). Praha: Portál.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 Smith, P. B., Fisher, R., Vignoles, V. L., & Bond, M. H. (2013). Understanding Social Psychology Across Cultures: Engaging with Others in a Changing World (2nd ed.). London: SAGE Publications Ltd.
  3. ↑ 3,0 3,1 Schwartz, S. H. (2011). Values: Individual and cultural. In F. van de Vijver, A. Chasiotis & S, Breugelmans (Eds), Fundamental questions in cross-cultural psychology (pp. 463-493). Cambridge, UK: Cambridge University Press.
  4. ↑ Witkin, H. A., & Berry, J. W. (1975). Psychological Differentiation in Cross-Cultural Perspective. Journal Of Cross-Cultural Psychology, 6(1), 4-87. http://doi.org/10.1177/002202217500600102
  5. ↑ Markus, H. R., Kitayama, S. (1991). Culture and the self: Implications for cognition, emotion, and motivation. Psychological Review, 98, 224-253.
  6. ↑ Levine, R. V., & Norenzayan, A. (1999). The Pace of Life in 31 Countries. Journal of Cross-Cultural Psychology, 30(2), 178–205. http://doi.org/10.1177/0022022199030002003
  7. ↑ Munroe, R. L., Munroe, R. H., & Winters, S. (1996). Cross-cultural correlates of the consonant-vowel (cv) syllable. Cross-Cultural Research, 30, 60-83.
  8. ↑ <Ashton, M. C., Lee, K., Perugini, M., et al. (2004). A six-factor structure of personality-descriptive adjectives: Solutions from psycholexical studies in seven nations. Journal of Personality and Social Psychology, 86, 356-366.
  9. ↑ Cheung, F. M., Leung, K., Zhang, J. X., et al. (2001). Indigenous Chinese personality constructs: Is the five factor model complete? Journal of Cross-Cultural Psychology, 32, 407-433.
  10. ↑ Berry, J. W. (2011). The eco-cultural Framework: A stocktaking. In F. van de Vijver, A. Chasiotis & S. Breugelmans (Eds), Fundamental questions in cross-cultural psychology (pp. 95-114). Cambridge, UK: Cambridge University Press.
  11. ↑ 11,0 11,1 Hofstede, G. (2001). Culture’s consequences: Comparing values, behaviours, institutions and organizations across nations. Thousand Oaks, CA: Sage.
  12. ↑ <Gelfand, M., Raver, J. L., et al. (2011). Differences between tight and loose cultures: A 33 nation study. Science, 332, 1100-1104.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mezikulturní_psychologie&oldid=44324“