Mezikulturní psychologie (cross-cultural psychology, v češtině též interkulturní psychologie; Průcha, 2010 [1]) je psychologický přístup ke studiu kultury a jejího vlivu na člověka. Zaměřuje se na psychologické srovnávání různých skupin lidí (nejčastěji národy nebo etnika) a zkoumání proč jsou si v něčem podobní a v něčem se liší [2]. Jde o přístup, a tak se uplatňuje napříč disciplínami. Můžeme se tak setkat s mezikulturním přístupem např. ve výzkumu hodnot (Schwartz, 2011 [3]), vnímání (Witkin & Berry, 1975[4]), motivace (Markus & Kitayama, 1991 [5]), vnímání času (Levine & Norenzayan, 1999 [6]), jazyka (Munroe, Munroe, & Winters, 1996 [7]) nebo osobnosti (Ashton, Lee, Perugini, et al., 2004 [8]; Cheung, Leung, Zhang, et al., 2001 [9]).


Příbuzné termíny

Je vhodné zmínit podobné dva termíny, které mají s mezikulturní psychologií mnoho společného. Jedním je kulturní psychologie (cultural psychology), která zkoumá vzájemný vztah mezi člověkem a jeho kulturním kontextem. Druhým je relativně nový pojem naivní psychologie (ingenious psychology), jejímž cílem je pochopení určité národní či kulturní skupiny. Používá k tomu termínů a teorií vyvinutých uvnitř této skupiny spíše než aby vycházela z dominantního psychologického proudu. Takový přístup je emický (emic), tedy že vychází z bezprostředního kontextu a nepředpokládá, že by takto získané poznatky a závěry mohly mít univerzální platnost (což je naopak typické pro takzv. etický přístup; etic) [2].


Jelikož téma obsažené v názvu otázky by vydalo na několik knih, je zde vybráno několik klíčových a globálnějších témat, která mohou ilustrovat činnost mezikulturních psychologů. Patří mezi ně teorie o původu rozdílů mezi národy, Hofstedeho dimenze charakterizující jednotlivé národy, převratný koncept vztahu identity a kultury, a schopnost pětifaktorového modelu popsat osobnost napříč kulturami.

Eko-kulturní teorie

Primárně se mezikulturní psychologie soustředí na popsání rozdílů mezi národy a etniky, v druhé řadě pak se zabývá vysvětlováním mechanismů vzniku těchto rozdílů. Mezi nejznámější teorie o původu odlišností mezi kulturami patří eko-kulturní teorie (Berry, 2011 [10]) popisující podmíněnost povahy kultury na základě prostředí jejího vzniku.

Např. Inuitské etnikum na území Kanady žije v prostředí, kde je nuceno lovit a živit se převážně živočišnou stravou. To podporuje rozvoj individualismu a soběstačnosti, což jsou rysy vysoce adaptivní v drsném prostředí, kde žijí jedinci sami nebo v malých skupinách. Naopak etnikum Temne žijící na území Sierra Leony tvoří převážně farmáři, kteří společně pěstují a jednou ročně sklízejí úrodu. Ta pak musí být rozdělena a sdílena se všemi členy rozumně a rovnoměrně, pokud má vesnice přežít další rok. Mezi Temne je velmi ceněno prosociální chování, a individualistické projevy nejsou podporovány (Smith et al., 2013 [2]).

Hofstede, IBM a dimenze národní kultury

Nizozemský psycholog G. Hofstede v 70. letech provedl dotazování zaměstnanců IBM, která v té době měla po celém světě kolem 117 000 pracovníků [11]. Pomocí faktorové analýzy odhalil v datech čtyři dimenze, v nichž se odrážely národní rozdíly (překlady názvů dimenzí převzaty ze stránky české wikipedie Geert Hofstede [12]):

  1. Vzdálenost moci (Power Distance) představuje míru nerovnosti ve vztahu nadřízený-podřízený a kulturní normy vztahující se k rozdílům v držení moci mezi lidmi. Nejvyšší míra nerovnosti byla nalezena např. u Malaysie, Slovenska nebo Ruska, naopak nejnižší skór získalo např. Rakousko, Izrael nebo Dánsko [2].
  1. Vyhýbání se nejistotě (Uncertainty Avoidance) je definováno jako odpor k mnohoznačnosti a snaha se jí vyhnout. Popisuje reakci jednotlivců i společnosti na neurčitost, nejistotu a nebezpečí. Vysoká míra vyhýbání se nejistotě byla nalezena např. u Řecka, Portugalska nebo Guatemaly. Nízké skóry získal např. Singapur, Jamajka, Švédsko nebo Dánsko [2].
  1. Individualismus/kolektivismus (Individualism/Collectivism) je nejspíše nejznámější a nejpoužívanější z Hofstedeho dimenzí. Individualistické kultury jsou takové, v nichž mají jedinci identitu relativně nezávislou na ostatních, zatímco v kolektivistických kulturách je identita jedinců silně spjatá s dlouhodobými vztahy a členstvím v sociálních skupinách. Nejvíce individualistické země byly např. USA, Rakousko, Spojené království nebo Nizozemí. Jako nejvíce kolektivistické země se projevily např. Guatemala, Ecuador nebo Panama [2]. Dnes je kolektivismus spojován hlavně s takzvanými východními kulturami, hlavně Japonskem a Čínou [1].
  1. Maskulinita/feminita (Masculinity/Femininity) je dimenze zaměřená na obecné hodnoty ve společnosti. Odlišuje národy cenící si rozhodnosti, výkonu, úspěchu či hrdinství od národů cenících si péče o sebe i ostatní, vztahů a kvality života. Zde je nutné zdůraznit, že se jedná o dimenze charakterizující národy, ne jedince[11]. Mezi maskulinní národy analýza zařadila např. Slovensko, Maďarsko, Japonsko nebo Rakousko. Jako femininní se projevily např. Švédsko, Norsko, Nizozemí nebo Kostarika [2].

Na Hofstedeho práci navázala celá řada výzkumníků, a začaly vznikat další modely kulturních a národních dimenzí. Šlo například o mapování struktury hodnot a hodnotové orientace národů amerického psychologa S. Schwartze (2011)[3]. Gelfand se 41 spoluautory (2011) [13] zjišťovali, v jakém rozsahu jsou jednotlivé kultury svázány pravidly a normami. Těsné (tight, oproti volné; loose) národy vyznačující se vysokou mírou konformismu a řízení chování normami jsou často ty, které u Hofstedeho dimenzí dosahují vysokých skórů ve Vzdálenosti moci a Kolektivismu [2].

Identita a kultura

Známý koncept H. Markusové a S. Kitayami (1991) [5] představuje myšlenku, že rozdíly mezi národy a kulturami jsou zprostředkovány odlišným způsobem tvorby osobní identity (self-construal) jedinců. Autoři rozlišují mezi nezávislým (independent) a vzájemně závislým (interdependent) self.

  • Nezávislé self znamená, že se jedinec definuje jako odlišný, jedinečný v sociálním kontextu, s jasnými hranicemi, stálými a stabilními charakteristikami. Často jsou s tímto termínem spojovány pojmy jako individualismus a egocentrismus. Nezávislé self je typické pro západní kultury [2]. Dá se měřit pomocí testu dvaceti výroků (Twenty Statements Test; Kuhn & McPartland, 1954[14]), ve kterém proband dvacetkrát odpovídá na otázku „Kdo jsem?“, a to co nejrychleji, intuitivně. Lidé se silně nezávislým self často uvádí své vlastnosti a rysy („Jsem chytrý, jsem bohatý, jsem mladý“).
  • Vzájemně závislé self vzniká v kolektivisticky zaměřených národech. To, co je člověk zač, je zde reprezentováno skrze vztahy s ostatními, členstvími v sociálních skupinách, self je neukotvené a závislé na sociálním kontextu [2]. V testu dvaceti výroků se lidé s vysokým vzájemně závislým self soustředí často na sociální role a kategorie („Jsem bratr, jsem členem národního týmu hráčů kriketu, jsem Čech“).

Self podle této teorie tvoří mediátor kulturních rozdílů, které působí přímo na kognitivní procesy, emoční prožívání a vyjadřování, stejně jako motivaci a hodnotové systémy[5].

Kultura a osobnostní struktura

V roce 1992 představili Paul Costa a Robert McCrae zdokonalenou formu na lexikálním přístupu založeného osobnostního dotazníku NEO-PI-R (Revised NEO Personality Inventory; Costa & McCrae, 1992[15]). Tento dotazník sytí pět osobnostních dimenzí (Velká pětka, Big five; OCEAN podle počátečních písmen dimenzí v angličtině):

  1. Otevřenost ke zkušenosti (Opennes to Experience)
  1. Svědomitost (Conscientiousness)
  1. Extraverze (Extraversion)
  1. Přívětivost (Agreeableness)
  1. Neuroticismus (Neuroticism)

Pětifaktorový model osobnosti a dotazník NEO-PI-R vznikal na základě analýzy anglického jazyka, a posléze byla prokázána jeho validita i v dalších zemích (viz McCrae, Del Pilar, Rolland, & Parker, 1998 [16]; McCrae & Allik, 2002 [17]; Allik & McCrae, 2004 [18]). Zdá se tedy, že se platnost velké pětky ve schopnosti popsat lidskou osobnost dá zobecnit na celý svět (srovnání osobnostních rysů typických pro jednotlivé země napříč světem viz Obrázek 1).

Dimenze kultury.png

Obrázek 1. Dvoudimenzionální mapování 36 kulturních skupin. Horní část grafu je spojena s vysokým Neuroticismem; pravá s vysokou Extraverzí a Otevřeností ke zkušenosti; spodní s vysokou Svědomitostí; a levá s vysokou Přívětivostí (převzato z Allik & McCrae, 2004 [18]; popis ze Smith et al., 2013 [2]).

Šestá dimenze?

Pětifaktorový model osobnosti je uplatnitelný u většiny národů světa [18]. Je ale kompletní? Pokud by se použil lexikální přístup k nalezení osobnostních dimenzí u jiného než anglického jazyka, byl by nález stejný?

Z analýzy sedmi převážně evropských národů identifikoval Ashton, Lee, Perugini et al. (2004) [8] šest faktorů popisujících osobnost. Novým faktorem se stal Upřímnost versus Skromnost (Honesty versus Humility). Z podobného zkoumání čínské kultury nalezli Cheung, Leung, Zhang, et al. (2001) [9] další faktor. Tato dimenze byla pojmenována Interpersonální propojenost (Interpersonal Relatedness). Vysoký skór v této dimenzi odhaluje orientaci na instrumentální vztahy, důraz na to „být na svém místě“ a „dělat co se má“, vyhýbání se vnitřním, vnějším a interpersonálním konfliktům, a lpění na normách a tradicích [19].

Velká pětka je tedy platná minimálně pro americkou populaci a z velké části na celosvětovou populaci. Některé národy ovšem vykazují jistá specifika v popisu osobnosti. Tato specifika jsou v současné době podrobována pečlivému zkoumání [2].

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Průcha, J. (2010). Interkulturní psychologie: Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů (2nd ed.). Praha: Portál.
  2. ↑ 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 2,11 Smith, P. B., Fisher, R., Vignoles, V. L., & Bond, M. H. (2013). Understanding Social Psychology Across Cultures: Engaging with Others in a Changing World (2nd ed.). London: SAGE Publications Ltd.
  3. ↑ 3,0 3,1 Schwartz, S. H. (2011). Values: Individual and cultural. In F. van de Vijver, A. Chasiotis & S, Breugelmans (Eds), Fundamental questions in cross-cultural psychology (pp. 463-493). Cambridge, UK: Cambridge University Press.
  4. ↑ Witkin, H. A., & Berry, J. W. (1975). Psychological Differentiation in Cross-Cultural Perspective. Journal Of Cross-Cultural Psychology, 6(1), 4-87. http://doi.org/10.1177/002202217500600102
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 Markus, H. R., Kitayama, S. (1991). Culture and the self: Implications for cognition, emotion, and motivation. Psychological Review, 98, 224-253.
  6. ↑ Levine, R. V., & Norenzayan, A. (1999). The Pace of Life in 31 Countries. Journal of Cross-Cultural Psychology, 30(2), 178–205. http://doi.org/10.1177/0022022199030002003
  7. ↑ Munroe, R. L., Munroe, R. H., & Winters, S. (1996). Cross-cultural correlates of the consonant-vowel (cv) syllable. Cross-Cultural Research, 30, 60-83.
  8. ↑ 8,0 8,1 <Ashton, M. C., Lee, K., Perugini, M., et al. (2004). A six-factor structure of personality-descriptive adjectives: Solutions from psycholexical studies in seven nations. Journal of Personality and Social Psychology, 86, 356-366. Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „Ashton“ použit vícekrát s různým obsahem
  9. ↑ 9,0 9,1 Cheung, F. M., Leung, K., Zhang, J. X., et al. (2001). Indigenous Chinese personality constructs: Is the five factor model complete? Journal of Cross-Cultural Psychology, 32, 407-433.
  10. ↑ Berry, J. W. (2011). The eco-cultural Framework: A stocktaking. In F. van de Vijver, A. Chasiotis & S. Breugelmans (Eds), Fundamental questions in cross-cultural psychology (pp. 95-114). Cambridge, UK: Cambridge University Press.
  11. ↑ 11,0 11,1 Hofstede, G. (2001). Culture’s consequences: Comparing values, behaviours, institutions and organizations across nations. Thousand Oaks, CA: Sage.
  12. ↑ Geert Hofstede. (28. 01. 2017). Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Získáno 17:50, 7. 02. 2017 z https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Geert_Hofstede&oldid=14618213.
  13. ↑ <Gelfand, M., Raver, J. L., et al. (2011). Differences between tight and loose cultures: A 33 nation study. Science, 332, 1100-1104.
  14. ↑ Kuhn, M.H. and McPartland, T.S. (1954).  An empirical investigation of self-attitudes.  American Sociological Review, 19(1), 68-76.
  15. ↑ Costa, P. T., & McCrae, R. R. (1992). Revised NEO Personality Inventory (NEO-PI-R) and NEO Five-Factor Inventory (NEO-FFI) professional manual. Odessa, FL: Psychological Assessment Resources.
  16. ↑ McCrae, R. R., Costa, P. T., Del Pilar, G. H., Rolland, J. P., & Parker, W. D. (1998). Cross-cultural assessment of the five-factor model the revised NEO personality inventory. Journal of Cross-Cultural Psychology, 29(1), 171-188.
  17. ↑ McCrae, R. R., & Allik, I. U. (2002). The five-factor model of personality across cultures. Springer Science & Business Media.
  18. ↑ 18,0 18,1 18,2 Allik, J., & McCrae, R. R. (2004). Toward a geography of personality traits: Patterns of profiles across 36 cultures. Journal of Cross-Cultural Psychology, 34, 13-28.
  19. ↑ Cheung, F. M., Leung, K., Fan, R., Song, W. Z., Zhang, J. X., & Zhang, J. P. (1996). Development of the Chinese Personality Assessment Inventory (CPAI). Journal of Cross-Cultural Psychology, 27, 181-199.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mezikulturní_psychologie&oldid=44333“