Reaktance je teorie vytvořená Jackem W. Brehmem prvně publikovaná v roce 1966 v článku "A theory of psychological reactance".[1] Teorie popisuje motivační tendenci člověka reagovat na omezení své subjektivně pociťované svobody opačnou reakcí, aniž by si toho byl dotyčný vědom. V psychologické literatuře tak bývá teorie reaktance někdy spojována s bumerangovým efektem,[2] kdy intervence za určitých podmínek může vést k opačné reakci než požadované. Teorie má tedy důležité důsledky v různých oblastech aplikované psychologie - v psychoterapii a kupř. v práci s drogově závislými.[3]
Teorie vychází z několika předpokladů, můžeme konstatovat, že:
(1) Velikost efektu reaktance je úměrný subjektivně pociťovanému ohrožení jedincovy svobody/možnosti volby.
(2) Čím je proporce/množství subjektivně pociťovaných možností větší, tím intenzivnější je i reaktance.
(3) Čím více je svobodné chování ohroženo jeho eliminací, tím větší je subjektivně pociťovaná hrozba - tím větší bude i reaktance.[3]
Zdroje
- ↑ Brehm, J. W. (1966). A theory of psychological reactance.
- ↑ https://en.wikipedia.org/wiki/Boomerang_effect_(psychology)
- ↑ 3,0 3,1 https://en.wikipedia.org/wiki/Reactance_(psychology)
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
