Poruchy pohlavní identity
Pohlavní identita vyjadřuje námi vnímaný pocit souladu či rozporu se svým vlastním tělem a jeho primárními a sekundárními pohlavními znaky. Sestává se z emoční a kognitivní součásti. I přes současné smazávání kulturních rozdílů mezi pohlavími existují biologické a psychologické rozdílly, které se projevují navenek - v pohlavních rolích. Každodenní naplňování očekávání spjatých s pohlavními rolemi v nejbližším okolí dítěte pak způsobuje buď (1) potvrzování dané pohlavní identity či naopak (2) prohlubuje stávající či budoucí konflikt dítěte.[1] Konflikty mezi očekáváními plynoucími z pohlavní role se v nejužší rodině promítá zejména do vztahů mezi dítětem a otcem, transsexuálové a homosexuálové tedy častěji prožívají vztahy s otcem hůře než s matkou.[2]
Dle Weisse spočívá samotná pohlavní identifikace v otázce, zda se dotyčný cítí být ženou či mužem. Žádná třetí možnost neexistuje.
Atypická pohlavní identita bývá patrná už u dětí - u chlapců hrajících si s panenkami, hovoříme o tzv. sissy boys. U dívek stylizujících se do role chlapců hovoříme o tzv. tomboys. Takovéto dívky častokrát nemají zájem o dívčí kolektiv, mají "chlapecké" sportovní zájmy a koníčky. Chlapci se naopak v takovémto věku neperou, neradi hrají fotbal, mají zájem o panenky apod.[3] Je však důležité mít na paměti, že i když se může jednat o indikaci poruchy, být tomu rovněž tak nemusí.
- transsexualismus je konečná podoba, ale existují stupně předtím
- časté jsou problémy u dětí (např.: kluk si hraje s panenkami, tzv. sisiboy; dívka s chlapeckým chování, )
- 3 možnosti v dospělosti:
- vyvine se v homosexuála (nejčastěji)
- vyvine se v transsexuála
- vyvine se v heterosexuála
Obsah
Transsexualismus
Průkopníkem výzkumu transsexualismu (i transvestitismu) se zejména svou publikací "The Transsexual Phenomenon" z roku 1966 stal americký sexuolog německého původu - Harry Benjamin. Výraz transsexualismus svou publikací v medicínských vědách zavedl, zároveň svou prací upozornil, že transvestitismus a transsexualismus není to stejné.[4]
- upozornil na to, že transvestitismus a transsexualismus není to samé
- pohlavní role je vnějším projevem pohlavní identity
- první případ přeměny pohlaví považován zákrok v roce 1953, který provedl Hamburger, ale tyto zákroky byly prováděny již dříve
- Manny: podmínky transsexualismu
- pocit nevhodnosti nebo nepřiměřenosti anatomicky dané pohlavní role
- pocit, že změna pohlaví povede ke zlepšení
- výběr sexuálních partnerů stejného pohlaví a přitom se cítí být heterosexuální (Weiss nesouhlasí - může to být transvestita homosexuál)
- touha po chirurgické změně pohlaví
- je to nejextrémnější vyjádření pohlavní rozlady - gender disforia - totální rozpojení psychického a fyzického pohlaví
- výskyt transsexualismu v populaci je asi 1:20 000
- poměr přeměn male to female k female to male byl u nás 1:3 (více žen se mění na muže), v západních zemích je poměr stejný, ale opačný (více mužů se mění na ženy)
- jediné vysvětlení je sociální, u nás byl větší tlak na ženy, na západě zase na muže, po revoluci u nás se to také postupně obrátilo a už jsme na tom jako západní země
- real life test - zkouší si žít v roli toho opačného pohlaví, nosit ty šaty, chovat se tak
- neutrální jméno → během léčby začne brát hormony, nastane doba „real life test“ a v té době si většina pacientů změní jméno na neurální (např.: René Janů)
- pozn.:
- Dörner - stresová teorie homosexuality (domnívá se, že stres při těhotenství matky zvyšuje pravděpodobnost homosexuality dítěte); nepotvrzeno
- genetická teorie homosexuality - u 66% homosexuálních mužů se vyskytuje na 23. genu X specifická oblast Q, tato oblast není u heterosexuálních mužů; nějaký význam to má, ale platí teorie falzifikace
- teorie mateřské imunosenzitivity - homosexuálové mají statisticky více starších bratrů; plod dítěte (chlapce) v zárodku může být brán tělem matky jako antigen → vytvoří si imunitní látku → při dalším těhotenství, kdy matka čeká opět syna, už má rovnou připravené protilátky a hned to na to dítě působí → čím více těhotenství s mužským zárodkem, tím více působí protilátky, až to třeba způsobí nějakou změnu ve směru homosexuality
Kontraindikace k přeměně pohlaví
Absolutní kontraindikace
- špatná diagnóza
- trvající manželství
- věk pod 18 let
Relativní kontraindikace
- porucha osobnosti (hysterie/histrióská osobnost, recentní kriminální anamnéza, …)
- toxikománie a alkoholismus, závislosti (prodlužují přeměnu)
- v minulosti to byly děti pacienta (když měl děti, nemohl podstoupit operaci), dnes se v takovém případě pracuje s celou rodinou (doc. Rieger - odborník na toto téma)
Odkazy
Seznam referencí
Doporučená literatura
Fifková, H., Weiss, P., Procházka, I., Cohen–Kettenis, P. T., Pfäfflin, F., Jarolím, L., ... & Weiss, V. (2008). Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity. Grada Publishing as.
- ↑ Fifková, H., Weiss, P., Procházka, I., Cohen–Kettenis, P. T., Pfäfflin, F., Jarolím, L., ... & Weiss, V. (2008). Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity. Grada Publishing as.
- ↑ Fifková, H., Weiss, P., Procházka, I., Cohen–Kettenis, P. T., Pfäfflin, F., Jarolím, L., ... & Weiss, V. (2008). Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity. Grada Publishing as.
- ↑ Fifková, H., Weiss, P., Procházka, I., Cohen–Kettenis, P. T., Pfäfflin, F., Jarolím, L., ... & Weiss, V. (2008). Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity. Grada Publishing as.
- ↑ Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.