Dynamika malé skupiny - skupinová interakce a komunikace, skupinové řešení problému, vůdcovství

Pojem skupinová dynamika začal používat jako první K.Lewin. Stav ve skupině – její komunikace, vztahy, interakce – nejsou stálé, ale podléhají dynamickým změnám. Skupina vzniká, rozvíjí se, udržuje se na dosažené úrovni, rozpadá se a zaniká. Skupina výrazně ovlivňuje chování jednotlivce.

Skupina

Skupinou rozumíme určitý počet lidí, který má následující znaky:

  • Interakce mezi jednotlivými členy trvá delší dobu, nikoliv jen několik minut
  • Členové vnímají skupinu jako skupinu a sebe jako její členy
  • Vytváří si vlastní normy, role a očekávání, jak se její členové mají chovat a také sankce proti těm, kdo se nepřizpůsobí
  • Vytváří vědomí společného cíle nebo účelu
  • Mezi jejími jednotlivými členy se vytváří různé vztahy

Tuckmanův model vývoje skupiny

Tuckman předpokládá několik fází skupiny. Tuckman vychází z předpokladu, že skupinový život se skládá ze dvou sfér činností členů. První je sociálně emoční sféra, která se utváří dle chování a vzájemných vazeb mezi členy. A ta se dělí na tří podstádia:

  • testování a závislost – děje se při seznamování mezi členy, jedinec například svými narážkami testuje psychickou odolnost a přátelskost ostatních, poté přichází pocit závislosti a náležitost ke skupině
  • Dalším podstádiem je vnitroskupinový konflikt – který odhalí, jak pevné vztahy ve skupině jsou, difrencují se role.
  • Poté skupina může přejít do vývoje skupinové soudržnosti a utváření funkčních rolí vztahů.

Druhou hlavní rovinou je na úkol orientovaná činnost, kde probíhá výměna interakcí k dosažení společného cíle resp. splnění úkolu. Dělí se na podstádia orientace a testování, emocionální rekace na úkol, otevřená diskuze a nová řešení. Tyto dvě roviny probíhají souběžně a vzájemně se ovlivňují a vytvářejí pět vývojových stupňů, které Tuckman (1965)[1]

popsal takto:
  1. Formování – jedinci se seznamují, nejsou stanovené pozice a role, převládá nejistota ohledně spolužití a fungování ve skupině
  2. Bouření – jedinci chtějí, aby také skupina uspokojovala jejich osobní potřeby, snaží se sebeprosadit, dochází ke konfliktu mezi jedinci, kteří mají odlišné potřeby, patrný boj o pozice
  3. Normování – práce jedinců na spolužití, definují se normy chování, hodnoty, rozdělují se role, sdílí společné cíle hodnoty a podobné očekávání
  4. Optimální výkon – vztahy jsou stabilizované, shoda na cíly, společně kooperují, každý zastává svou roli
  5. Ukončení – skupina dospěla do svého konce, buď formální ukončení nebo dobrovolné rozpuštění skupiny, která dosáhla svého cíle, nebo již přestala plnit svou funkci a sytit potřeby členů supiny. Tato fáze byla přidána (Tuckman, Jensen, 1977)[2]

Tuckmanův model vývoje skupiny byl kritizován pro svojí statičnost. Dnes se k tomuto modelu přistupuje tak, že skupina může procházet jednotlivými stádii, které jsou různě dlouhé, mohou se opakovat a některé skupiny si nemusí projít všemi stádii. Jiný pohled nabízí etnografický model vývoje skupiny, který vnímá vývoj skupiny jako nestatický a dynamický, jde jim o opravdové poznání, porozumění a zachycení života skupiny v danou chvíli.

Konformita

Konformita je sociální vliv, který je výsledkem setkání s názorem většiny nebo většinové části vlastní skupiny. Rozumí se jím změny chování nebo názoru, které vznikají jako výsledek skutečného nebo domnělého tlaku jiného jedince, skupiny nebo společnosti. Lidé tak dělají něco, co sami nechtějí a co by nedělali bez sociálního tlaku. Může se projevit jen verbálně.

  • Akceptace – vyžadované chování nebo názor jsou akceptované, člověk je přijme za své a souhlasí s nimi
  • Vyhovění – změna chování v důsledku přímého požadavku jiné osoby – ale nejde o nucení. Je nejběžnější formou konformity
  • Poslušnost – změna chování vyvolaná přímým příkazem nebo nařízením.

Základem konformity jsou dvě potřeby: potřeba mít pravdu a potřeba být oblíben

Solomon Asch provedl v 50. letech experiment, kde měli studenti ve skupinkách vybrat, která ze tří srovnávacích čar je stejně dlouhá jako standardní čára. Studenti se nechali ovlivnit skupinou a schválně odpovídali špatně, aby se jejich odpověď shodovala s odpověďmi ostatních účastníků. Prokázal se tak ohromný vliv evidentně nesprávného, ale jednohlasně většinového úsudku na úsudek osamoceného účastníka. 

Konformitu ovlivňuje: velikost skupiny (nárůst konformity s počtem členů do hranice pětičlenné skupiny prudký nárůst, pak stagnace), jednomyslnost, skupinová koheze. Moscovici – menšina může ovlivnit většinu – nutná je jednotnost, důslednost a aktivnost při prosazování názorů.

Poslušnost

Poslušnost zkoumal Milgram. Příčinou poslušnosti je přesunutí odpovědnosti a také strach z odporu vůči autoritě. Faktory, které zvyšují poslušnost jsou: vzdálenost oběti, autoritativní prostředí, přítomnost autority, sociální postavení autority, přímé podněcování (rozkazy) a neuvědomění si, že je člověk manipulován.


Použitá literatura

  1. TUCKMAN, Bruce W. Developmental sequence in small groups. Psychological Bulletin [online]. 63(6), undefined [cit. 2017-10-17]. DOI: 10.1037/h0022100. Dostupné z: http://content.apa.org/journals/bul/63/6/384
  2. TUCKMAN, Bruce W. a Mary Ann C. JENSEN. Stages of Small-Group Development Revisited. Group [online]. 2(4), undefined [cit. 2017-10-17]. DOI: 10.1177/105960117700200404. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/105960117700200404