Hromadné chování, masové psychické jevy a procesy

Hromadné chování je specifickým typem chování sociálního. Je vyvoláno působením neobvyklých životních okolností na soubor jedinců, kteří se ocitli v podmínkách hromadné psychické zátěže, takže dochází k jejich homogenizaci a rozvoji spontánních schémat interakčního chování. Masové jevy jsou tedy skupinové chování, které vzniká relativně spontánně, vyvíjí se neplánovitě, je relativně neorganizované a nepředvídatelné a závisí na vzájemné stimulaci účastníků.

Přístupy k masovým jevům

Masové neboli makrosociální jevy souvisí se sociální strukturou a kulturou. Lze k nim přistupovat v rámci sociální psychologie čtyřmi cestami:

• Objektivisticky – popisuje, vysvětluje reálné masové jevy, jejich strukturu a průběh, např. vznik davu
• Subjektivisticky – popisuje a vysvětluje duchovní masové útvary – např. převládající hodnoty, normy
• Zkoumání vlivu masových jevů a procesů na jednotlivce, resp. jeho úlohu v nich, např. vliv místa v sociální struktuře na osobnost
• Zohlednění masového kontextu v přístupu ke zkoumání a vysvětlení prožívání a chování jedince

Témata psychologie davu

Většina prací je zaměřena na objasňování specifických procesů:

• Sociální facilitace (přítomnost druhých lidí v davu napomáhá člověku, usnadňuje mu jeho žití
• Deindividuace (člověk se skrývá v anonymitě davu, snižuje se jeho sebekontrola)
• Emocionální nákazy (přenáší se prožívání z jednoho člena na druhého, vzájemně se ovlivňují)

Existují různé pohledy, zjednodušeně je lze odlišit takto:

• Masové chování je nadindividuální kvality x odlišuje se od individuálního jen kvantitativně
• Masové chování má racionální x iracionální zdroje
• Jednotlivec se vlivem davu mění x v davu se projeví pravá podstata člověka
• Homogenita chování davu je výsledkem přenosu emocí mezi jeho členy (imitace apod.) nebo předpokladů členů k určitému chování, které situace jen ulehčuje

Taxonomie masových jevů

Brown se pokusil o taxonimii masových jevů:

1. Za nejvšeobecnější pojem je považováno crowds neboli seskupení. V rámci nich rozlišujeme:
   • Posluchačstvo (pasivní seskupení)

   • Náhodné (lidi okolo pouličních hudebníků)
   • Záměrné (lidí v kině, na přednášce)

   • Dav (jako aktivní seskupení)

   • Agresivní (např. Terorizující)
   • Unikající (např. Panika, požár v domě)
   • Získávající (rabování)
   • Výrazový (manifestace)

2. Sociální hnutí představuje více strukturovanou a organizovanou formu kolektivního jednání v porovnání s davem. Sociální hnutí představuje velká skupina, která vznikla na podporu určitých cílů či myšlenek. Psychologicky se jedná o snahu velkého počtu lidí vyřešit něco, co vnímají jako problém a co společnost není schopná uspokojivě zvládnout. Někdy se rozlišuje iracionální a racionální.

V praxi se pojmy dav a sociální hnutí někdy překrývají a přelívají.

Dynamika davu

Jako dav se označuje jakékoli větší shromáždění lidí, kteří na veřejném místě vstupují do přímé interakce. V jistém smyslu jsou davy běžnou součástí života. V takovém případě však nastává pouze nezaostřená interakce. Tito lidé jsou sice fyzicky přítomni ve stejném prostoru a uvědomují si přítomnost těch druhých, ale přitom každý jedinec nebo malá skupina sleduje své vlastní cíle a jde svou cestou. U nepokojů, demonstrací nebo paniky je tomu jinak. Činnost každého jedince je spojena s tím, co dělají ostatní. Dav náhle přechází do zaostřené interakce a začíná se, i když jen dočasně, chovat jako celek. Davové jednání a vyvolávání demonstrací je typickým projevem frustrace těch lidí, kteří nemají šanci svou nespokojenost vyjádřit legitimním způsobem. Z psychologického hlediska má za jistých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, zcela odlišné od vlastností jedinců, kteří ho tvoří. Ztrácí se vědomá osobnost, city a myšlenky davu jsou zaměřeny stejným směrem. Tvoří se kolektivní duše, která je přechodná a má specifické vlastnosti. Tato duše způsobuje, že každý jedinec v davu myslí, cítí a jedná zcela odlišně, než by myslil, cítil a jednal, kdyby byl osamocen. Z pouhého seskupení lidí vzniká organizovaný dav, ten pak tvoří jedinou bytost a je podroben zákonu duševní jednoty davů.

Vlastnosti davu

Logické uvažování a inteligence davu klesá na úroveň primitivního jedince, zatímco tendence a schopnost k uskutečňování činů vzrůstá. Charakteristickou známkou davové logiky jsou jednak asociace věcí sobě nepodobných, které mají k sobě jen zdánlivé vztahy, jednak bezprostřední zevšeobecňování výjimečných případů. Dalšími vlastnostmi davu jsou popudlivost, proměnlivost a dráždivost.

Jedinec nabývá pocit nepřekonatelné moci, která mu umožňuje povolit pudům, jež by osamocen potlačil. Dav je anonymní a proto nezodpovědný, způsobí tedy, že úplně mizí pocit zodpovědnosti jedince a naplno se projeví jeho pudy Duševní nákaza (šíření emocí a jednání) - v davu je každý čin a cit nakažlivý, a to až do té míry, že jedinec velmi často obětuje svůj zájem zájmu kolektivnímu. Ať jsou city projevované davem dobré nebo zlé, mají vždycky dvě vlastnosti, jsou velmi jednoduché a velmi přehnané. Přehánění citů v davu je zesíleno tím, že projevovaný cit velmi rychle šíří a tak zvaný souhlas, se kterým se setkává, velmi stupňuje jeho sílu.

Sugestibilita (nekritické přijímání názorů a výzev) - dav bývá pravidelně ve stavu očekávání a napětí, jež sugesci usnadňuje. První jasně formulovaná sugesce nakazí okamžitě všechny členy a vyvolá ihned určité zaměření. Cestou sugesce a nákazy bývá také často takzvaný zázrak spatřený zprvu jen jedním člověkem, přijat ihned všemi. Takový průběh těchto, v dějinách tak často se vyskytujících hromadných halucinací.

Empirický výzkum davu

Empirický výzkum davu a davového chování je metodologicky velmi náročný. Poznatky o chování davu a chování v davu se obvykle získávají pozorováním a analýzou na základě záznamů (fotografických, filmových, video...), dotazováním účastníků davových akcí, dokumentů policejních orgánů...

Už jen třeba při určování velikost davu musíme brát v úvahu velikost populace v místě, prostorové podmínky, denní hodinu apod. Tvar davu je většinou kruhový okolo bodu zájmu, s nejasnými hranicemi. Charakteristická je propustnost a přesnost hranic. V davu existují mezi většinou lidí vnitřní podstruktury (okolo má čl. Známé lidi apod.), je zde také určitá polarizace (zaměření na řečníka apod.), která pokud se změní, je to předzvěst davové akce, při jejím rozptýlení dochází k rozpadu davu. Index polarizace je počet osob zaměřených na jeden objekt, děleno sumou všech zúčastněných. Pohyb davu je většinou pomalý, vlnovitý, roste s klesající hustotou davu. V davu dochází k šíření informací, dav také sám sebe nějak vnímá (tzv. percepce davu), může se i pozorovat (např. Na konzertech), což může ovlivnit jeho jednání. Pojem ekologie davu vyjadřuje závislost fungování davu na jeho prostředí (např. Jestli dochází k přehuštění).

Crowding

je problematika stísněnosti, přesycenosti, nahromadění příliš velkého množství lidí na malém prostoru. Tento fenomén se začal sledovat hlavně v souvislosti s rozvojem urbanismu. Hustota působí jako stresor a spojuje se s anomáliemi. Důležité je ale rozlišit objektivní hustotu a subjektivní přehuštěnost. Stísněnost se ale snaží vysvětlit několik modelů, např. Model stimulačního přesycení, který ji považuje za důsledek přesycení podněty nebo informacemi, nebo teorie behaviorálního omezení, která předpokládá, že ohraničení svobody pohybu a alternativ chování vede ke ztrátě kontroly a primitivnějším formám chování.

Jak zamezit davovému chování

• Dostatečně početná pořádková jednotka (koně a psi – jsou lepší – výtržníci se bojí) – musí být dobře organizovaná
• Rozdělení davu do menších skupin – když je fyzicky rozdělíme, jsou lépe zvládnutelní, tolik si netroufnou
• Likvidace davového chování v zárodku – ty aktivní, pak ten dav zchladne
• Monitorování davu – kamera + zdokumentování – přicházejí o tu anonymitu
• Odstranění ohniska homogenizace – př. Rozhodčí a odvézt ho, dav ztratí podnět
• Narušení davu silnými emocionálními projevy – hysterie pomáhá proplesknutí, vodní děla, zvuk. Efekty
• Někdy i mezi pořádkovou jednotkou může vypuknout davové chování = rvačka