Intrapersonální a dyadická komunikace

Komunikace

Komunikace je základ interpersonální interakce. Komunikace je forma spojení mezi lidmi prostřednictvím předávání a přijímání významů (Janoušek, 2008, s. 2017).Je to přenos signálu médiem k příjemci. Je to proces sdělování a přejímání informací mezi jedinci stejného druhu, prostředek k ovlivňování druhého. vyplývá z potřeby sdělovat informace, vyměňovat si je a integrovat se s ostatními jedinci. Od zdroje přes vysílač, kódovací zařízení, kanál, přijímač, dekódovací zařízení k příjemci. Zdrojem může být naše mysl, kódovacím zařízením naše hlasivky, kanál vzduch. Složky: komunikátor, komunikant, komuniké (obsah sdělení), komunikací vyvolaný účinek, kanál, kodér, dekodér. N. Humphrey - Lidský mozek se vyvinul do takové složitosti, protože se člověk potřebuje umět orientovat v druhých a v sobě, máme hlavně sociální mozek.

Nejuniverzálnějším prostředkem komunikace je řeč.

Komponenty komunikačního aktu:

• motivace mluvčího
• záměr či intence mluvčího
• smysl sdělení pro mluvčího
• kódování mluvčím
• promluva s věcným obsahem sdělení
• dekódování příjemcem
• smysl sdělení pro příjemce
• odhad záměru či intence mluvčího příjemcem
• efekt sdělení na příjemce
  

Hayes (2003) rozlišuje tyto řečové registry:

• deklamační - věcné sdělení
• formální
• informativní
• familiární
• intimní
  

Funkce řeči dle K. Bühlera (podle Nakonečného, 2009):

• zobrazení
• výraz
• apel

Druhy komunikace

Komunikaci lze dělit na intrapersonální, interpersonální, skupinovou a masovou. Dále je možné dělení na verbální a nonverbální nebo také záměrnou a nezáměrnou.

Sémiotická komunikace je zprostředkovaná znaky
Nesémiotická komunikace je energie, bez znaků, např. komunikace počítače s tiskárnou

Neverbální komunikace

Argyle (podle Hayes, 2003) rozděluje účely neverbální komunikace:

• nahrazující řeč
• napomáhající řeči
• vyjadřující postoje
• vyjadřující emoce
  

Hlavní prostředky neverbální komunikace dle Argyla (podle Janouška, 2008):

• tělesný kontakt
• blízkost
• orientace
• vzezření
• pozice těla
• kývnutí hlavy
• výraz tváře
• pohledy
• neverbální aspekty řeči

Metakomunikace je podtext komunikace (rychlost řeči, intonace, důraz na nějaké slovo). Sdělení má roviny obsahovou a významovou. Někdy je význam sdělení přímo v rozporu s obsahem (dvojná vazba - často jako prostředek ironie. Nadužívání může vést až k neurotizaci dítěte (ty inteligente!)

Přehled nonverbální komunikace dle Nakonečného (2009):

• gestika - kývnutí na souhlas
• haptika - bezprostřední dotyk, podání ruky
• posturika - celkový postoj světa
• mimika - výraz tváře
• paralingvistika - akustické projevy
• kinetika - bezděčné pohyby rukou, hlavy
• proxemika - přiblížení a oddálení od druhého:

• intimní sféra - 15 až 30 cm
• osobní sféra - 30 až 120 cm
• sociální sféra - 120 až 350 cm
• veřejná sféra - nad 350 cm
  

Komunikace ve skupinách

• podle tvaru:

• každý s každým
• kruh
• hvězdice
• řetěz
• vidlice
  

• podle hierarchie:

• vertikální - řízení a kontrola
• horizontální - koordinace činnosti
  

další dělení:

• volná - každý s každým
• stolová - určitý řád
• sólová - jednosměrná (přednáška)
• stadioová - davy, mítinky
• masová - totéž v ještě větším měřítku (obrovská možnost manipulace - televize, rozhlas)
  

Faktory vytvářející skutečný význam informace

• obsah komunikace - co se říká
• kontext komunikace - za jakých okolností se to říká
• citový a hlasový přízvuk - jakým tónem se to říká
• mimická a pantomimická akcentace - jak se tváří
• akcentace jednání - co při mluvení dělá
  

Poruchy komunikace (šumy):

• poruchy v komunikačním kanále - hlučnost prostředí
• neujasněnost smyslu slov - mnohovýznamová slova
• metakomunikace - umožňuje změnit lexikální význam komuniké
• konfliktní situace - hrubě destruktivní - účelem ponížit, poničit

• autoritářská - vnucování postojů
• disjunktivní komunikace - jedincem přijímaná
• pseudokomunikace - formalismus (počasí, politika)
• nonkomunikace - přerušení komunikace

• osoba příjemce - nekomunikativnost, nedůvěra
• sociální skupina - tajnůstkářství vedoucího, členové nemohou vyjádřit svůj názor

C. S. Peirce

Znak je vše, co může v mysli někoho zastupovat něco jiného. Je to triáda, jde o mysl, něco co se zastupuje, to co zastupuje (znak):

• symboly - vztah je libovolný, něco zastupuje něco jiného (např. voda je nevědomí).Lidé si pouze řekli, že to, čeho je plný les, je strom. Slova - slovo samo o sobě neznamená nic – musí tam být někdo, kdo ho interpretuje, přisoudí mu význam. Stejně tak uzel na kapesníku.
• ikony - obraz něčeho, fotografie - je tam vztah zobrazení, diagramy, piktogramy
• indexy - kauzální souvislost (např. DNA na místě činu, vykousaná díra ve stromu od bobra)

Teorie komunikace:

Transakční analýza (Erich Berne)

analýza transakcí (struktury)

Každý člověk při komunikaci vychází ze tří stavů ega:

• ego dítěte (DÍ) - daří-li se mu, je spontánní, veselé, vyskytne-li se překážka, začne být trucovité, zlostné. Nedokáže nést důsledky svého jednání
• ego dospělého (DO) - je schopen nést důsledky svého jednání, předvídat je, logicky, uvažovat, kriticky posuzovat sebe i okolí
• ego rodiče (RO) - starostlivý, radící, až mentorující a rozkazující
  

Nutno rozeznat, z které roviny nám dotyčný promlouvá (na rovinu dítěte je dobré odpovědět jako rodič), při křížení rovin vzniká konflikt.
Typy komunikace

• vyvážená
• zkřížená - manželka odpoví manželovi jako rodič dítěti
• skrytá - verbální odpověď z roviny dospělého, nonverbální z roviny dítěte

analýza scénáře

• já jsem dobrý, ostatní jsou také dobří - optimální
• já jsem špatný, ostatní jsou dobří
• já jsem dobrý ostatní jsou špatní
• já jsem špatný, ostatní jsou také špatní
  

Zaběhnutý scénář je velmi těžké změnit. Emocionální korekce scénáře - dáme člověku prožít něco úplně jiného, než podle svého scénáře čeká.

analýza her:

Hra posuzuje scénář jedince a může rozvíjet jeho dobré stránky

Teorie V.Satirové

Typy komunikujících:

1. smířlivec - neprosazuje JÁ, má nízké sebehodnocení, chce se zavděčit, souhlasí se vším, přijme každou kritiku, dokáže však vydírat
2. vynič - obviňuje okolí ze svých chyb, druhé ponižuje, záleží mu velmi na kontextu (ale ten tón!), jedná povýšeně, je z něj cítit (napětí)
3. počítač - neříká své názory, nerespektuje názory jiných, vypadá klidně a korektně, druhé nevnímá
4. rušič - nedokáže mluvit o sobě, nezajímá se o druhé ani o kontext, neschopen přizpůsobit se situaci, zařadit se do skupiny, často rád šokuje
5. kongruentní osobnost - ideální, sebehodnotící, akceptující, nedochází u nich ke křížení rovin

Teorie P.Watzlawicka

Tři základní pravidla komunikace:

1. člověk nemůže nekomunikovat - nekomunikuje-li, pak nám nerozumí, nezajímáme ho, myslí si o nás něco špatného...
2. vysílaná zpráva nemusí být přijata - význam zpětné vazby (odpověď zopakujeme svými slovy), na zpětné vazbě založena řada terapií (Rogers - hmhm terapie - Já vás chápu.)
3. komunikace je mnohoúrovňový jev - informační rovina sdělení, metakomunikace (neverbální projev, určuje, jak sdělení porozumíme)

Informační konzerva - přetrvávají déle než lidský život (kniha, kazeta)