Vývoj smyslů v prenatálním období

• do konce 19. století se předpokládalo, že smysly jsou spící, nefungují, Preyer – plod je ve stavu minimální stimulace
• 1920 Feldmann – mimo zraku jsou všechny smysly stimulované již ve 2. trimestru
• všechny smysly alespoň nějaký čas před narozením jsou fungující
• taktilní (kožní) vnímání + hluboké čití – prokázáno již u embrya ve 20. a 30. letech
• taktilním podnětům je plod vystaven velmi, reaguje na bolest
• od 1925 – výzkumy sluchu
• plod vystavován hlasitým podnětům zvenčí – reakce – od 24. týdne pozorovatelné zrychlenými pohyby; akustické podněty 22-24tý týden – změn srdečního rytmu a očních pohybů, dítě reaguje na zvuk, i když je matka neslyší (pokusy, jde přímo o reakci plodu), stimulace sluchu hojná – zvuky matčina těla (srdce, trávení), matčina vokalizace, hluk okolí, tlukot matčina srdce má zklidňující efekt – známý zvuk, redukuje úzkost
• vestibulární reakce nepozorujeme (vnitřní ucho)
• chuť – buňky vývoj 8. – 9. týden, 12. týden vyvinuté
• čich – často chuť a čich spojené  předpokládáme, že je funkční; reaguje na chlad
• zrak – jistá míra funkčnosti prenatálně – břišní stěna propouští světlo, dozrává později, po 20. týdnu – pohyby víček, vyvíjí se ještě po narození; v děloze není úplná tma, dítě reaguje na světlo na konci třetího trimestru