Pohyby v prenatálním období

• konec 19. stol. – první sledování pohybů plodu pomocí palpace a stetoskopu
• W. Preyer - 1885 kniha o embryích „O duši dítěte“:
• motilita – spontánní charakter, nejen reaktivní
• motilita se objevuje již před 12 . týdnem
• podobnost motility plodu a novorozence - abnormální motilita novorozence = poškození + totéž u plodu
• plod spontánně pije plodovou vodu
• později vše vesměs potvrzeno

• výzkumy problematické – palpace (pohmat) + stetoskop + na potracených plodech (mrtvých i živých), na zvířatech
• sonograf – 1971 Reinhold - 1. pozorování pomocí sono 2 Skupiny pohybů – silné pohyby celého těla / pomalé pohyby jednotlivých částí, potvrdil Preyerovy představy – první klasifikace pohybů
• behaviorální stavy (spánek, bdění)- jasně odlišitelné od 35.-37. týdne
• počet změn polohy – největší 13-15tý týden, pak klesá (málo místa)
• změna motility – špatná prognostická známka, ale když je motilita v pořádku nelze hodnotit, zda je průběh dobrý.
• regrese – např. v důsledku hypoxie – zpět v motilitě
• vymizení pohybů – úmrtí nebo distres (nepohoda plodu)
• normální motilita ještě neznamená, že dítě je v pořádku
• vermikulární pohyby – jedny z prvních, pol. 8. týdne, pomalé, 0,5 – 2 sec, trhavé, v průběhu 2 měsíců vymizí, cca 4 cm

• plod je velmi brzy připravován na činnosti, díky nimž přežije po narození
• plod je aktivní, tj. ovládá („kontroluje“) prostředí
• není automat, který jen reaguje dle podnět – reakce, reaguje na změny polohy matky vyhledáváním nejpohodlnější polohy, do značné míry určuje dobu porodu a aktivně se na něm podílí (porod živých dětí je snazší než porod mrtvých – dle porodníků)