Hromadné chování, masové psychické jevy a procesy

Hromadné chování je specifickým typem chování sociálního. Je vyvoláno působením neobvyklých životních okolností na soubor jedinců, kteří se ocitli v podmínkách hromadné psychické zátěže, takže dochází k jejich homogenizaci a rozvoji spontánních schémat interakčního chování. Masové jevy jsou tedy skupinové chování, které vzniká relativně spontánně, vyvíjí se neplánovitě, je relativně neorganizované a nepředvídatelné a závisí na vzájemné stimulaci účastníků. Zkoumání hromadných sociálních jevů má původ v psychologii davu G. Le Bonna. Svým dílem přispěl i S. Freud. Le Bonn ve své koncepci z roku 1895 tvrdí, že vznik davu je nebezpečný, protože dav se chová primitivně, iracionálně.

Přístupy k masovým jevům

Masové neboli makrosociální jevy souvisí se sociální strukturou a kulturou. Lze k nim přistupovat v rámci sociální psychologie čtyřmi cestami:

• Objektivisticky – popisuje, vysvětluje reálné masové jevy, jejich strukturu a průběh, např. vznik davu
• Subjektivisticky – popisuje a vysvětluje duchovní masové útvary – např. převládající hodnoty, normy
• Zkoumání vlivu masových jevů a procesů na jednotlivce, resp. jeho úlohu v nich, např. vliv místa v sociální struktuře na osobnost
• Zohlednění masového kontextu v přístupu ke zkoumání a vysvětlení prožívání a chování jedince

Témata psychologie davu

Většina prací je zaměřena na objasňování specifických procesů:

• Sociální facilitace (přítomnost druhých lidí v davu napomáhá člověku, usnadňuje mu jeho žití
• Deindividuace (člověk se skrývá v anonymitě davu, snižuje se jeho sebekontrola)
• Emocionální nákazy (přenáší se prožívání z jednoho člena na druhého, vzájemně se ovlivňují)

Existují různé pohledy, zjednodušeně je lze odlišit takto:

• Masové chování je nadindividuální kvality x odlišuje se od individuálního jen kvantitativně
• Masové chování má racionální x iracionální zdroje
• Jednotlivec se vlivem davu mění x v davu se projeví pravá podstata člověka
• Homogenita chování davu je výsledkem přenosu emocí mezi jeho členy (imitace apod.) nebo předpokladů členů k určitému chování, které situace jen ulehčuje
  

Důsledky stavu odosobnění podle Dienera (1979, podle Hayesové, 2003):

• omezení kontroly impulsivního chování
• vysoká citlivost k emočnímu vzrušení
• neschopnost sledovat či kontrolovat své chování
• snížení důležitosti společenského chování
• snížení schopnosti rozumného plánování

Taxonomie masových jevů

Blumer (podle Zelové, 2009) se pokusil o taxonomii masových jevů:

1. Davy (crowds) neboli seskupení. V rámci nich rozlišujeme:
2. Veřejnost (public)
3. Masa (mass)
4. Sociální hnutí (social movement)

Dynamika davu

Jako dav se označuje jakékoli větší shromáždění lidí, kteří na veřejném místě vstupují do přímé interakce. V jistém smyslu jsou davy běžnou součástí života. V takovém případě však nastává pouze nezaostřená interakce. Tito lidé jsou sice fyzicky přítomni ve stejném prostoru a uvědomují si přítomnost těch druhých, ale přitom každý jedinec nebo malá skupina sleduje své vlastní cíle a jde svou cestou. U nepokojů, demonstrací nebo paniky je tomu jinak. Činnost každého jedince je spojena s tím, co dělají ostatní. Dav náhle přechází do zaostřené interakce a začíná se, i když jen dočasně, chovat jako celek. Davové jednání a vyvolávání demonstrací je typickým projevem frustrace těch lidí, kteří nemají šanci svou nespokojenost vyjádřit legitimním způsobem. Z psychologického hlediska má za jistých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, zcela odlišné od vlastností jedinců, kteří ho tvoří. Ztrácí se vědomá osobnost, city a myšlenky davu jsou zaměřeny stejným směrem. Tvoří se kolektivní duše, která je přechodná a má specifické vlastnosti. Tato duše způsobuje, že každý jedinec v davu myslí, cítí a jedná zcela odlišně, než by myslil, cítil a jednal, kdyby byl osamocen. Z pouhého seskupení lidí vzniká organizovaný dav, ten pak tvoří jedinou bytost a je podroben zákonu duševní jednoty davů.

Vlastnosti davu

Logické uvažování a inteligence davu klesá na úroveň primitivního jedince, zatímco tendence a schopnost k uskutečňování činů vzrůstá. Charakteristickou známkou davové logiky jsou jednak asociace věcí sobě nepodobných, které mají k sobě jen zdánlivé vztahy, jednak bezprostřední zevšeobecňování výjimečných případů. Dalšími vlastnostmi davu jsou popudlivost, proměnlivost a dráždivost.

Jedinec nabývá pocit nepřekonatelné moci, která mu umožňuje povolit pudům, jež by osamocen potlačil. Dav je anonymní a proto nezodpovědný, způsobí tedy, že úplně mizí pocit zodpovědnosti jedince a naplno se projeví jeho pudy Duševní nákaza (šíření emocí a jednání) - v davu je každý čin a cit nakažlivý, a to až do té míry, že jedinec velmi často obětuje svůj zájem zájmu kolektivnímu. Ať jsou city projevované davem dobré nebo zlé, mají vždycky dvě vlastnosti, jsou velmi jednoduché a velmi přehnané. Přehánění citů v davu je zesíleno tím, že projevovaný cit velmi rychle šíří a tak zvaný souhlas, se kterým se setkává, velmi stupňuje jeho sílu.

Sugestibilita (nekritické přijímání názorů a výzev) - dav bývá pravidelně ve stavu očekávání a napětí, jež sugesci usnadňuje. První jasně formulovaná sugesce nakazí okamžitě všechny členy a vyvolá ihned určité zaměření. Cestou sugesce a nákazy bývá také často takzvaný zázrak spatřený zprvu jen jedním člověkem, přijat ihned všemi. Takový průběh těchto, v dějinách tak často se vyskytujících hromadných halucinací.

Crowding

je problematika stísněnosti, přesycenosti, nahromadění příliš velkého množství lidí na malém prostoru. Jde také o strach z osamocenosti v davu, ale i pozitivní stísněnost (např.na oslavách, večírcích, v klubech). Tento fenomén se začal sledovat hlavně v souvislosti s rozvojem urbanismu. Hustota působí jako stresor a spojuje se s anomáliemi. Důležité je ale rozlišit objektivní hustotu a subjektivní přehuštěnost. Stísněnost se ale snaží vysvětlit několik modelů, např. Model stimulačního přesycení, který ji považuje za důsledek přesycení podněty nebo informacemi, nebo teorie behaviorálního omezení, která předpokládá, že ohraničení svobody pohybu a alternativ chování vede ke ztrátě kontroly a primitivnějším formám chování.

Jak zamezit davovému chování

• Dostatečně početná pořádková jednotka (koně a psi – jsou lepší – výtržníci se bojí) – musí být dobře organizovaná
• Rozdělení davu do menších skupin – když je fyzicky rozdělíme, jsou lépe zvládnutelní, tolik si netroufnou
• Likvidace davového chování v zárodku – ty aktivní, pak ten dav zchladne
• Monitorování davu – kamera + zdokumentování – přicházejí o tu anonymitu
• Odstranění ohniska homogenizace – př. Rozhodčí a odvézt ho, dav ztratí podnět
• Narušení davu silnými emocionálními projevy – hysterie pomáhá proplesknutí, vodní děla, zvuk. Efekty
• Někdy i mezi pořádkovou jednotkou může vypuknout davové chování = rvačka

Co má vliv:

• Jednoznačnost nouze – neradi pomáháme opilcům a při manželských hádkách
• Viditelnost oběti – když ji vidíme, radši pomůžeme, než když jen slyšíme křik
• Čas a místo – na známém místě za bílého dne má lepší šance na záchranu
• Počet a chování přítomných – difúze (rozptýlení) odpovědnosti
• Vztah mezi obětí a zachráncem – známému spíše pomůžu
• Nebezpečí poskytnutí pomoci – kdyby sami něco riskovali

Vůdcové davu

V lidských davech hraje vůdce značnou úlohu. Jeho vůle je jádrem, kolem kterého se formují a sjednocují názory. Jde-li o to, uchvátit na okamžik dav a přimět ho k tomu, aby vykonal nějaký čin, je třeba na něj působit rychlou sugescí. Nejúčinnější je jít sám příkladem. Dále je nutné, aby dav byl již jistými okolnostmi připraven, a aby ten, kdo chce dav strhnout, měl prestiž, coý je fascinace, kterou lidé pociťují před určitým jedincem, dílem nebo ideou. Čím je tvrzení stručnější, čím více je zbaveno jakýchkoli důkazů a výkladů, tím větší má autoritu. Tvrzení však nabývá skutečného vlivu jenom tehdy, je-li ustavičně opakováno.

Psychologie davu

Za začátek psychologie davu lze považovat konec 19. století, kdy se o toto téma zajímal hlavně LeBon, Freud, McDougall a další. Dále pokračuje výzkum až dodnes. Názory na podstatu davového chování Rudolf Wirchow davové chování je projev epidemicky se šířící duševní nemoci – davová psychóza, hysterie = šílenství, někdo reaguje chorobně a šíří se to na ostatní – stav, kdy převládnou emoce nad zdravým rozumem William McDougall – vysvětluje dav. chování na základě reflexu stádnosti (jako zvířata)

G. LeBon

„Psychologie davu“ 1985 Davy rozlišuje na:

• Různorodé – libovolný počet jedinců bez ohledu na jejich zaměstnání a vzdělání

• Anonymní – např. Davy pouliční
• Neanonymní – poroty, parlamenty

• Stejnorodé

• Sekty – I. Stupeň v organizaci stejnorodých davů – mají společné pouto přesvědčení – sekty náboženské a politické, jinak se jednotlivci od sebe liší výchovou, zaměstnáním i prostředím
• Kasty – vyšší stupeň – zahrnuje individua téhož zaměstnání, u kterých je výchova i prostředí stejné – kasta vojenská nebo kněžská
• Třídy – jedinci různého původu a jsou spojeni jistými životními zvyky a podobnou výchovou – třída měšťanská, selská

• Davy zločinné – vznikají z mocné sugesce, přičemž vrah je přesvědčen, že vykonal velmi záslužný čin
• Porotní soudy – též podléhají citům a velmi málo rozumovým úvahám. Stačí, aby žena byla příjemná a získá si přízeň porotců, a cílem advokáta je též působit na city porotců, kteří strhnou i ty ostatní
• Davy voličské – kandidát musí mít prestiž, přesvědčuje svými tvrzeními a vznešenými pojmy, neustále to opakuje až nakazí ostatní
• Shromáždění parlamentní – vyjadřuje myšlenku, že větší množství shromážděných lidí je schopnější rozhodovat moudřeji a nezávisleji o daném předmětu, než malá skupina. Jsou přístupné sugescím, které vychází od vůdců.

Davové chování – zvýraznění emocí, vymizení racionálního chování a sebekontroly, reagují podkorově, pudově, podobá se hysterickému záchvatu, jsou jako v tranzu, dav se šíří lavinovitě (sportovní stadion) – psychická infekce, první reagují ti stigmatizovaní (konzerty, mezinárodní měnový fond) „ohnisko homogenizace davu“ = dav nemá strukturu – ohniskem může být idea nebo osoba, na kterou se obrací nenávist davu. Dav se vyznačuje společnou duší. Lze ho ovlivňovat jen emocionálními argumenty (racionálními ne), lze sugestivně ovlivnit – věří každé blbosti. Přesvědčení davu je přesvědčení založené na náboženské víře – manipulátoři, kteří se snaží ovládat dav, používají jako argumenty vznešené pojmy – svoboda, mír. Dav miluje iluze a klam.

S.Freud

Člověk jedná v pudové vrstvě (vrozená = zvíře v nás), když dojde k útlumu superega a ega, tak ta vrstva id reaguje patologicky = duš. choroba U jednotlivce v mase dochází k přeměně duševní činnosti. Dochází k vystupňování afektivity a omezení intelekt. Výkonu a k přizpůsobení se jiným jedincům tvořících masu. K tomuto dochází však pouze tehdy, uvolní-li se pudové zábrany jedince a vzdá-li se svých vlastních sklonů. Vysvětlit tyto duševní přeměny můžeme buď:

1. Zastrašením jedince, působením pudu sebezáchovy
2. Sugescí
3. Pojmem libido, kterého k objasnění psychologie mas používá právě Freud.

Pojmem libido rozumí energii pudů týkajících se všeho, co můžeme zahrnout pod pojem láska. Citové vazby (vztahy lásky) tvoří podstatu duše masy. Masa je tedy udržována silou lásky. Člověk v mase se vzdává své osobnosti proto, že má potřebu být s ostatními ve shodě. Freud přisuzuje vůdci masy stěžejsí význam a pokazuje na nesvobodu jedince v mase jako na hlavní jev psychologie masy. Určitá forma ztráty vůdce nebo důvěry v něho vede u vojska k úzkosti a k propuknutí paniky i při neměnícím se nebezpečí. Spolu s vazbou na vůdce mizí zpravidla i vazby členů masy. Při rozkladu masy náboženské se objevují nepřátelské impulsy vůči jiným.

W.McDougall – group mind

Významným pojmem jeho individuální sociální psychologie je instinkt. Definuje ho jako „zděděnou nebo vrozenou psychofyzickou dispozici, která předurčuje člověka vnímat a věnovat pozornost objektům určité třídy, prožívat emocionální vzrušení určité kvality při vnímání takového objektu, a konta ve vztahu k němu určitým způsobem nebo přinejmenším pociťovat impuls k takovému konání“ (Allport, 1968). Instinkt hraje důležitou roli ve formování společenských zvyklostí. Ukazuje také souvislost mezi instinkty a emocemi

W.Wundt – psychologie národů

Struktura duše národa tvoří tři základní prvky: řeč, mýty, zvyky. To, čím kolektivní mysl ovlivňuje jednotlivce, je podle něho jazyk. Kromě davů násilných existují i davy pokojné, které mají důležitou společenskou funkci, jelikož podporují společenskou soudržnost a solidaritu.