Administrativní knihovny
Termínem administrativní knihovna rozumíme odbornou či specializovanou knihovnu existující při vládních a parlamentních úřadech, ministerstvech, soudech a dalších institucích. V českém prostředí se častěji užívá právě pojmenování odborná, technická či specializovaná knihovna. Obvykle se jedná o nesamostatnou součást svého zřizovatele, kdy činnost a provoz knihovny upravuje organizační řád mateřské instituce.
Obsah
Další definice
Definic pro administrativní knihovnu nalezneme více.
Například Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKVI) obsahuje normativní výklad: Knihovna zřízená v rámci vládního orgánu a určená hlavně pro užívání jeho zaměstnanci.[1]
Obsáhlejší a více vypovídající popis nalezneme ve výkladovém slovníku Informačná výchova: Typ špecializovanej neverejnej knižnice, ktorá získava, spracúva, uchováva a sprístupňuje dokumenty z oblasti práva, štátnej a verejnej správy a samosprávy. V zmysle zák. č. 53/1959 Sb., o Jednotnej sústave knižníc tvorili administrativné knižnice špecializovanú sieť. Ústřednou knižnicou tejto siete bola Ústredná ekonomická knižnica Vysokej školy ekonomickém v Bratislave. Zriadovateľmi administratívnych knižníc sú spravidla štátne úrady, zákonodarné zbory, plánovacie, kontrolné a štatistické orgány, orgány súdnictva, štátnej a verejnej správy a samosprávy. Administratívne knižnice poskytujú služby pracovníkom týchto inštitúcií. Profilácia ich fondov je zamerená predovšetkým na dokumenty legislatívneho, organizačno-správneho a štatistického charakteru. Najvýznamnějšou knižnicou tohoto typu je Parlamentná knižnica v Bratislave. Podobné typy knižníc pracujú vo väčšine krajín sveta.[2]
Účel knihoven
Administrativní knihovny jsou zřizovány, aby účelně a v souladu s úkoly příslušné instituce shromažďovala, uchovávala a zpřístupňovala potřebnou odbornou literaturu a další zdroje oprávněným zájemcům především z řad zřizující instituce.[3]
Historie
Se vznikem samostatného Československého státu (rok 1918) jsou zřizovány také nové úřady a ministerstva, kdy dochází i ke vzniku příslušných administrativních knihoven. Většina nových knihoven sloužila pouze pro vnitřní potřeby. V témže roce vznikla také Knihovna Národního shromáždění (později Parlamentní knihovna), kdy část fondu tvořila knihovna Zemského správního výboru pro Čechy. Prvním ředitelem byl jmenován Zdeněk Václav Tobolka[4], který se významně zasadil o odborné vzdělávání knihovníků vědeckých a administrativních knihoven. Knihovna Národního shromáždění byla označována za nejvýznamnější knihovnou a obecným vzorem pro ostatní administrativní knihovny.
V roce 1919 byl vydán zákon č. 430/1919 Sb., o veřejných knihovnách obecních (první knihovní zákon). Jeho hlavním účelem byla podpora lidových knihoven a zpřístupnění kvalitní literatury. Administrativními knihovnami se však nezabýval.
V příručce Knihovny administrativní z roku 1940 se uvádí, že knihovny byly úzce specializované, literatura se nakupovala podle potřeb a požadavků úředníků a fond se často aktualizoval vyřazováním zastaralé a duplicitní literatury. Dále se v příručce uvádí, že podle dostupných statistik bylo v roce 1932 v tehdejším Československu 163 administrativních knihoven.[5]
Podobné typy knihoven vznikaly také při institucích, které nebyly bezprostředně spjaty s úřady. Patřily mezi ně knihovny podniků a závodů, které dostaly označení knihovny technické. Tyto knihovny pracovaly podle potřeb svého podniku a ve svých fondech shromažďovaly periodika a knihy, případně se zaměřovaly na speciální informační prameny, jako např. patenty, normy a firemní literaturu. K jejich dalšímu rozšíření došlo po roce 1945 s poválečným rozvojem průmyslu a výzkumu. Vznikala řada nových technických knihoven. Ty se v průběhu několika desetiletí vývoje československého knihovnictví staly základem pro vznik soustavy vědeckotechnických a ekonomických informací.[3]
V roce 1959 vstupuje v platnost druhý knihovnický zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven. Dochází k zavedení jednotné soustavy knihoven určené pro všechny typy knihoven. Zákon definuje organizační a funkční členění knihoven dle teritoria a oboru. Výjimkou jsou příruční knihovny do 500 svazků bez pravidelné výpůjční činnosti. Ostatní knihovny, které působily ve vymezených oblastech, byly sdružovány podle specializace, včetně administrativních knihoven a podobných pracovišť různých institucí.[3] Ve stejném roce dochází ke schválení usnesení vlády č. 606/1959 Sb., O organizaci a řízení technických a ekonomických informací. Usnesením se zřizují dokumentační střediska a odborné ekonomické či technické knihovny, a to včetně jejich hierarchického členění, a zavádí se pro ně termín středisko vědeckých, technických a ekonomických informací. Zavedeno bylo tříúrovňové členění řízené Ústředím vědeckých a technických informací. Jednotlivé úrovně jsou:
- základní informační střediska - jednotlivé podniky a závody
- oborová informační střediska - větší podniky a výzkumná pracoviště
- odvětvová střediska - součást velkých výzkumných ústavů a samostatných pracovišť
Po roce 1989 s nástupem nového politického systému a privatizacemi podniků se tato struktura rozpadá. Část je transformována do knihoven jednotlivých podniků nebo administrativních knihoven úřadů.
Současnost
V současné době vymezuje podmínky provozu veřejné knihovnické a informační služby zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb neboli tzv. třetí knihovní zákon. Součástí zákona je i nově definovaný systém knihoven, který tvoří knihovny zřízené Ministerstvem kultury, krajské knihovny, ale také základní a specializované knihovny, které mohou být zřízeny i jiným subjekty. Mezi takové knihovny ale zařadit i administrativní knihovny. Ve většině případů jde o základní knihovny se specializovaným knihovním fondem. Zákon vymezuje, jaké úkoly by tyto knihovny měly vykonávat. Například spolupracovat při zpracování národní bibliografie a souborného katalogu ČR, zpracovávat a zpřístupňovat tematické a oborové bibliografie a databáze, poskytovat meziknihovní výpůjční služby a spolupracovat s knihovnami v oblasti své specializace. Pokud však jsou knihovny pouze vnitřním útvarem organizace a slouží pouze jejím vnitřním potřebám, zákon se na ně nevztahuje a řídí se vnitřními předpisy zřizovatele.[3]
Příklady administrativních knihoven
Parlamentní knihovna
- Parlamentní knihovna je oddělením odboru Parlamentní knihovny a Archivu PS Kanceláře Poslanecké sněmovny. Poskytuje informační a knihovnické služby poslancům a senátorům, orgánům Poslanecké sněmovny a Senátu, zaměstnancům Kanceláře Poslanecké sněmovny, Kanceláře Senátu a dalším institucím a uživatelům.[6]
- Sídlo: Sněmovní 4, 118 26 Praha 1
- Veřejný přístup: Ano
- On-line katalog: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=2002
- Popis fondu: Knihovna vlastní přes 200 000 svazků z oboru společenských věd, zejména z oblasti práva, politologie, historie, filozofie, sociologie, ekonomie a dalších. Historicky nejcennější část knihovního fondu byla v roce 2000 prohlášena ministrem kultury podle zákona o památkové péči za kulturní památku.[6]
Ústřední statistická knihovna
- Knihovna Českého statistického úřadu přišla při povodních v roce 2002 o více něž 140 tisíc svazků. Aktuálně sídlí v nové budově (viz sídlo), kde je možné si vypůjčit část z obnoveného fondu.
- Sídlo: Na padesátém 3268/81, 100 82 Praha 10
- Veřejný přístup: Ano
- On-line katalog: http://library.czso.cz/
Knihovna Ústavního soudu
- Knihovna je koncipována jako knihovna a studovna sloužící primárně soudcům a zaměstnancům Ústavního soudu, kteří mají plná práva uživatelů knihovny. Knihovna je po rekonstrukci nových prostor dokončené v říjnu 2010 otevřena i pro odbornou veřejnost a ostatní právní a soudní instituce; externí uživatelé mají umožněn vstup do knihovny po předchozí domluvě se zaměstnanci knihovny a jsou jim umožněny toliko prezenční výpůjčky.[7]
- Sídlo: Joštova 8, 660 83 Brno 2
- Veřejný přístup: Ano
- On-line katalog: https://knihovna.usoud.cz/
- Popis fondu: z české právní produkce nakupuje knihovna zásadně vše, ze všech právních oborů, ze zahraniční produkce se knihovna zaměřuje na německé a anglické, v menším rozsahu na francouzské prameny, s cílem dosáhnout pokud možno úplného zastoupení základní literatury v oborech státního a ústavního práva, mezinárodního a evropského práva, z právní teorie a filozofie, a to nejen z oblasti angloamerické a kontinentální, ale i z jiných právních kultur.[7]
Knihovna Vojenského historického ústavu
- Parlamentní knihovna je oddělením odboru Parlamentní knihovny a Archivu PS Kanceláře Poslanecké sněmovny. Poskytuje informační a knihovnické služby poslancům a senátorům, orgánům Poslanecké sněmovny a Senátu, zaměstnancům Kanceláře Poslanecké sněmovny, Kanceláře Senátu a dalším institucím a uživatelům.[8]
- Sídlo: U Památníku 2, 130 05 Praha 3 – Žižkov /historický fond/ | Rooseveltova 23, 116 05 Praha 6 – Bubeneč
- Veřejný přístup: Ano (od 1.2.2018 dočasně uzavřena - rekonstrukce)
- On-line katalog: http://www.vhu.cz/knihovna/katalog/
- Popis fondu: Knihovna VHÚ Praha má ve svém fondu téměř 200 000 knihovních jednotek. Obsahově je fond zaměřen převážně na vojenskou historii 20. století (tuzemskou i zahraniční) a soudobou vojenskou problematiku. Výběrově jsou zde zastoupeny dokumenty z oblasti společenských a humanitních věd. Dále jsou ve fondu uchovávány staré tisky, rukopisy, periodika, topografické a vojenské mapy, videokazety a CD-ROMy týkající se historie i současnosti vojenství. Fond knihovny představuje ojedinělou sbírku, která má vysokou kulturní hodnotu celoevropského významu.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Sodomková, Jana. administrativní knihovna. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2018-01-30]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001968&local_base=KTD.
- ↑ KATUŠČÁK, Dušan, Marta MATTHAEIDESOVÁ a Marta NOVÁKOVÁ, 1998. Informačná výchova: terminologický a výkladový slovník: odbor knižničná a informačná veda. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo. Edícia terminologických a výkladových slovníkov, Zv. 6. ISBN 80-08-02818-1.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 JANOUŠKOVÁ, Ivana. Administrativní knihovny na ministerstvech České republiky. Praha, 2013. Dostupné také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/122933/. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta.
- ↑ Zdeněk V. Tobolka. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-01-30]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_V._Tobolka
- ↑ FRČEK, Jan, Bohuslav KOUTNÍK, 1940. Knihovny administrativní. Praha: Ústřední spolek českých knihovníků. Knihovna Časopisu českých knihovníků; sv. 22.
- ↑ 6,0 6,1 Parlamentní knihovna. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. Praha: Parlament České republiky, 2018 [cit. 2018-01-30]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=2000
- ↑ 7,0 7,1 Knihovna Ústavního soudu. Ústavní soud [online]. Brno: Ústavní soud, 2018 [cit. 2018-01-30]. Dostupné z: https://www.usoud.cz/knihovna/
- ↑ 8,0 8,1 Knihovna VHÚ. Vojenský historický ústav Praha[online]. Praha: Vojenský historický ústav, 2018 [cit. 2018-01-30]. Dostupné z: http://www.vhu.cz/knihovna/
Externí odkazy
- Zákon č. 257/2001 Sb., zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb
- Knihovna Ústavního soudu
- Odborná knihovna Ministerstva financí
- Parlamentní knihovna
- Ústřední statistická knihovna
- Vojenský historický ústav Praha - knihovna
Související články
Klíčová slova
administrativní knihovna, odborná knihovna, specializovaná knihovna, parlamentní knihovna