Kognitivní procesy

Kognitivní (poznávací) procesy můžeme charakterizovat jako děje, jejichž prostřednictvím člověk poznává svět i sám sebe. Pojem kognitivní pochází z latinského cognoscere neboli poznávat. Kognitivními procesy organismus získává nové poznatky (vnímání), uchovává poznatky (paměť, představivost) a zpracovává poznatky (myšlení).(Juklová, 2010)

Kognitivní systém zahrnuje vnímání, paměť, učení, tvořivost, myšlení a pozornost, ale i jazyk, usuzování, řešení problémů a další procesy.

Historie

V dnešní době se studiem kognitivních procesů zabývá především kognitivní psychologie, která se objevila v 50. – 60. letech 20. století. Ke vzniku kognitivní psychologie však přispěla řada filozofických i psychologických směrů. Ke vzniku kognitivní psychologie přispěli filozofové Platón (racionalismus) a Aristoteles (empirismus). Racionalismus považuje za cestu k vědomostem logickou analýzu a upřednostňuje introspekci, zatímco empirismus chápe jako cestu k vědomostem získávání empirických důkazů, k nimž dospíváme na základě zkušeností a pozorování. Tento spor pokračoval i v 17. století, kdy se k racionalismu přikláněl René Descartes a k empirismu John Locke. V 18. století pak tento spor dosáhl svého vrcholu, kdy Immanuel Kant přiznal důležitou roli empirismu i racionalismu a navrhl spolupráci obou směrů. Debata o významu jednotlivých směrů však neutichá ani dnes.

Dalším východiskem kognitivní psychologie je strukturalismus a funkcionalismus. Cílem stukturalismu bylo pochopit strukturu (uspořádání prvků) mysli a jejích vjemů až na jejich primární stavební součásti. Zástupci tohoto směru jsou Wilhelm Wundt, Edward Titchener. Hlavní metoda tohoto směru – introspekce – byla předmětem kritiky. Funkcionalismus upřednostňoval před obsahem myšlení procesy myšlení. Zajímal se tedy o to, jak a proč mysl pracuje právě tak, jak pracuje. Zástupci funkcionalismu jsou William James a John Dewey. Ke vzniku kognitivní psychologie přispěl také asocianismus, který se zabýval způsoby spojování myšlenek v mysli a učením. Zástupci asocianismu jsou Herman Ebbinghaus a Edward L. Thorndike. Na asocianismus navázal behaviorismus, který můžeme považovat za extrémní verzi asocianismu, protože se zaměřuje výhradně na asociaci mezi prostředím a pozorovatelným chováním. Zástupci behaviorismu jsou John B. Watson, Burrhus F. Skinner, Edward Tolman a další.

Beehaviorismus měl však řadu kritiků, jedním z největších byla gestalt psychologie. Gestalt psychologie přišla s myšlenkou, že psychologické jev nejlépe pochopíme, když je budeme vnímat jako uspořádané, strukturované celky, nikoli když je budeme rozkládat na části. (Sternberg, 2009) Na vznik kognitivismu měli vliv i další obory, např. psychofyzika, která se snažila vystihnout psychické děje fyzikálními zákony, psycholobiologie, která se zabývá rolí fyziologických faktorů při konstituování psychických jevů, dále lingvistika, antropologie, ale i technologické obory.

Studium kognitivních procesů

Experimentální kognitivní psychologie studuje kognitivní procesy za pomoci reakčních časů, chyb a vzorců odpovědí. Kognitivní neurověda a neuropsychologie využívá funkční a strukturální zobrazovací metody (počítačová tomografie, magnetická rezonance, evokované potenciály, magnetoencefalografie, pozitronová emisní tomografie) a studium mozkových lézí. Dále se využívají také matematické modely a počítačové simulace.

Vybrané kognitivní procesy

Vnímání

Studium vnímání se zabývá integrací jednotlivých počitků do celistvých vjemů objektů okolního světa a využitím těchto vjemů při orientaci v okolí. Důležitými tématy jsou vnímání vzdálenosti a pohybu a rozpoznávání. (Atkinson, 2012)

Pozornost

Pozornost aktivuje a umožňuje selektivní zaměření na určitou oblast, které dokáže podle potřeby regulovat. Selektivní aspekt pozornosti má důležitou adaptivní funkci. Existuje řada teorií pozornosti, které můžeme dělit na modely filtru a kapacitní modely.(Vágnerová, 2016)

Paměť

Základní stádia paměťového procesu tvoří ukládání, uchovávání a vybavování informací. Je možné rozlišit pracovní a dlouhodobou paměť. Případně implicitní paměť, do které řadíme procedurální paměť a priming a explicitní paměť, která zahrnuje sémantickou a epizodickou paměť. Důležitým tématem, které souvisí s pamětí, je zapomínání. Paměť je možné procvičovat.(Atkinson, 2012)

Učení

Učení je relativně trvalá změna chování, která vyplývá ze cvičení. Rozlišujeme různé druhy učení, mezi které patří např. habituace a senzibilizace, imprinting, klasické a operantní podmiňování, komplexní učení (vhled a kognitivní mapy) a sociální učení (observační učení).(Atkinson, 2012) Tvořivost (kreativita) Tvořivost lze široce definovat jako proces vytváření něčeho, co je jak originální, tak hodnotné. Tento proces má několik fází (preparace, inkubace, iluminace a verifikace. (Sternberg,2009)

Myšlení

Myšlení můžeme chápat jako „jazyk mysli“. Myšlení pak můžeme dělit na propoziční (vyjadřuje výrok), imaginativní (odpovídá představám) a motorické (má vztah k představám pohybů v mysli). Studium myšlení pracuje s pojmy propozice (výrok), která je definována jako nejmenší jednotka znalostí, která může stát jako samostatné tvrzení a být smysluplně hodnocena jako pravdivá nebo nepravdivá, dále pojem (mentální reprezentace kategorie jevů) a kategorizace neboli proces přiřazování jevů do určité kategorie jevů. Kategorie je pak třída jevů sdílející určité charakteristiky, které je řadí do stejné množiny jevů. Rozlišujeme různé teorie myšlení. (Atkinson, 2012)

Odkazy

Literatura

Eysenck, M. W., & Keane, M. T. (2008). Kognitivní psychologie. Praha: Academia. Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. Praha: Grada.

Klíčová slova

kognitivní procesy, poznávací procesy, kognitivní psychologie