Teorie mysli (Theory of Mind, TOM)

Definice a vývoj

Teorie mysli je důležitá část sociální kognice, která je klíčová pro orientaci v sociálním okolí. Kvalita sociální kognice může záviset na tom, jak důležité je její rozvinutí, William Ickes předložil hypotézu, že jsme tak dobří, jak musíme být. Evoluční potřeba sociální kognice je pečlivě kalibrovaná tak, aby jsme se mohli dostatečně zaobírat ostatními a jejich zájmy, ale zároveň, aby byla naše kognice a naše zájmy na prvotním místě - protože v opačném případě by naše “genetická budoucnost” byla ohrožena. Ickes své předpoklady prezentuje jako empatickou přesnost (empathic accuracy), tu definuje jako přesnost úsudku o mentálních stavech, myšlenkách a pocitech ostatních. U naprostých cizinců se empatická přesnost pohybuje kolem 20% a blízkých osob je to 30-35%. Ickesova definice empatické přesnosti vedla k pozdějšímu definování teorie mysli.

Schopnost odhadovat mentální stavy druhých se označuje jako teorie mysli - pojem ražený Davidem Premackem a Guyem Woodruffem z Pensylvánské univerzity. Ti po práci s šimpanzi začali spekulovat o rozdílech v kognici napříč živočišnými druhy a předložili hypotézu, že šimpanzi jsou schopni odhadovat mentální stavy jiných šimpanzů. A ačkoliv dodnes je přítomná aktivní debata o kognici napříč různými druhy, tak tento impuls dal vzniknout výzkumu na poli teorie mysli.

Začátky výzkumu teorie mysli tak spadají do druhé poloviny 70. let dvacátého století do oblasti výzkumu vývoje dětského porozumění chování druhých. Důraz byl kladen na vývoj dětské schopnosti atribuovat mentální stavy jiných prostřednictvím nichž lze popsat a pochopit chování druhých a případně takové chování predikovat. V průběhu dalšího výzkumu se ukázala teorie mysli jako adaptivní mechanismus na evolučně stále komplexnější sociální prostředí. Aby lidé mohli efektivně používat řeč, potřebovali víc než jen doslovný smysl obsahů, ale i lepší zpracovávání kontextuálních informací. Lidi s dobrou schopností TOM mohou být evolučně úspěšnější v sociálním světě, a tak získat výraznou selekční a reprodukční výhodu.

Mimo základní funkci odhadování mentálních stavů ostatních nám teorie mysli umožňuje empatii, schopnost lhát, představovat si, že jsme někdo jiný, chápat neúmyslnost některého chování nebo být sarkastický. Také obohacuje sociální komunikaci, díky teorii mysli máme schopnost rozumět kontextuálním informacím a může číst mezi řádky. Například, když někdo řekne: “Je tu chladno”, tak mimo sdělení faktu to může být výzva k zavření okna.

V české terminologii se užívá pojmu teorie mysli, i přes to, že přiměřenějším ekvivalentem pojmu “mind” by byl lepší psychika. Termín mysl lépe reprezentuje kognitivní složku pschiky, která je v teorii mysli více relevantní a také zahrnuje zastoupení kognitivistického přístupu.

Vývoj chápání a měření teorie mysli

Mnohé z výzkumu v oblasti teorie mysli byly podnícené kvalitativním výzkumem dětí, zejména pozorováním. Jeden z prvotních znaků rozvinutější sociální kognice, a tak i teorie mysli, se objevuje u dětí už ve čtvrtém měsíci a to zejména jako pohled do očí - děti mají projevy proto-sociálního chování i dříve, ale už ve čtyřech měsících je neurální aktivita při pohledu do očí stejná jako u dospělých. Dále u dětí můžeme sledovat rozvoj teorie mysli zejména při rozvoji jazyka - děti začínají používat slova popisující percepci (vidět, slyšet), slova popisující fyziologické stavy (hladový, unavený) nebo emocionální stavy (smutný, překvapený). Dále děti používají slova vyjadřující touhu (chci) a slova spjatá s psychikou (vědět, věřit, myslet).

Jako nejčastější milník u teorie mysli je čtvrtý rok a to hlavně díky měření teorie mysli. Nejznámějším a nejpoužívanějším nástrojem je Sally-Anne False Belief Task, ten se považuje za základní test, který určuje přítomnost nebo nepřítomnost teorie mysli. A většina dětí tento test reliabilně nezvládá do věku čtyř let. Někteří autoři na poli výzkumu teorie mysli ale poukazují na to, že děti jsou schopny odhadovat mentální stavy jiných i v ranějším věku, ale false-belief task (FBT) je zatížená jinými faktory ovlivněnými vývojem dítěte. Mezi hlavní patří nedostatek exekutivních funkcí, schopnosti řešit problémy a kognitivní inhibice. Po adaptaci FBT na lehčí formu i menší děti byly schopny projevovat schopnost odhadovat mentální stavy druhých.

Ve dvanáctém měsíci děti prokazují schopnost porozumění záměru dospělého při hledání objektu - jestli dospělý neví, kde objekt je, děti na něj budou ukazovat, pokud ale dospělý zná místo objektu, děti k němu ukazovat nebudou (Liszkowski et al., 2008).

Další test, který se používá u teorie mysli, je zrcadlový test sebeuvědomění (The Mirror Test), zejména používaný u zvířat napříč různými živočišnými druhy. Podstata testu spočívá v rozpoznání sebe sama v zrcadle s nápadnou barvou na vlastním těle - pokud rozeznají sebe sama, pak se za barvou natáčejí nebo se ji snaží nějakým způsobem prozkoumat. Kohda et al. 2019 poukázali na fakt, že má omezenou validitu u řady druhů, pro které není zrak dominantní modalita vnímání. U některých druhů, u kterých se pomocí zrcadlového testu teorie mysli neprokázala, tak modifikovaná verze registrovala teorii mysli u řady zvířat - od ryb po primáty. Zároveň zrcadlový test u dětí je zatížen kulturní determinací psychiky, kdy západní děti prokazují sebeuvědomění podstatně dříve než děti, kterým se test zadal v Africe - proto se od tohoto testu ustupuje, nebo přinejmenším prochází revizí toho, co vlastně měří.

Automatičnost a vrozenost teorie mysli

Premack, jeden z autorů, který razil pojem teorie mysli označil výzkum maďarských psychologů v roce 2010 za jeden z nejpřínosnějších za poslední roky. Kovacs et al. položili základní a inovativní otázku - může být odhadování mentálních stavů ostatních spontánní a automatická aktivita? Svůj předpoklad měřili pomocí úlohy, ve které bylo několik scénářů false a true belief.

Participanti shlédli několik animovaných scénářů, které začínají tím, že agent položí kouli na stůl, před kterým byl závěs - i fyzicky v laboratoři. Poté se koule zkutálela za závěs a buď koule zůstává na stole nebo spadne na zem a poté agent odchází a to ve čtyřech různých scénářích - dva ve kterém po návratu agenta koule zůstává buď tam kde ji čeká (true belief), nebo je jinde než by čekal (false belief). Participant vždy zná všechny scénáře.

Po skončení animace se zvedá fyzický závěs v laboratoři a koule tam buď je nebo není - úkolem participanta je zmáčknout tlačítko po detekci koule, tento čas pak představuje závislou proměnnou výzkumu - reakční čas. Důležitým elementem designu je to, že agentova přesvědčení jsou irelevantní pro reakční čas participanta - ale přesto mentální stav agenta o umístění koule hrál roli v tom, jaký byl reakční čas participanta. Reakční čas byl rychlejší, když se lokace koule shodovala s agentovým očekáváním.

Tento výzkum byl replikován ve snazší podobě u sedmiměsíčních dětí, u kterých se tento efekt také prokázal. Výsledky této studie poukazují na fakt, že teorie mysli je vrozená a je automaticky spouštěná v přítomnosti ostatních.

Mechanismy pro odhadování mentálních stavů druhých

Výzkumníci na poli teorie mysli se začali zajímat spolu se sociálními neurovědci, jak je schopnost odhadovat stavy ostatních a schopnost zpracovávat verbální i neverbální vodítka spojena s procesy, které se v pozadí odehrávají.

Jedna z teorií, která se tímto zabývá se označuje jako simulační (simulation theory), která se také označuje jako experience sharing system theory. Ta předpokládá, že pozorováním chování u ostatních ho zároveň imitujeme, a tak máme fyziologickou e emocionální odezvu podle které odvozujeme mentální stavy ostatních.

Další teorií je theory theory, označována také jako mental state attribution system theory. Ta vysvětluje atribuci mentálních stavů ostatních tím, že si o nich vytváříme předpoklady podle existujících znalostí. Ať jde o konkrétní osobu a informace, které máme v paměti nebo o znalost situace, ve které se ostatní nachází, jejich kulturu a další relevantní informace.

Jak simulační teorie, tak teorie teorie má značné nedostatky a v praxi se chápou jako dva odlišné mechanismy, které fungují synergicky.

Abnormální teorie mysli

Vzhledem k důležitosti teorie mysli v oblasti sociální kognice vedla výzkumníky otázka atypičnosti teorie mysli k předpokladu, že strukturální a funkční poruchy neurálních mechanismů, na kterých je založená teorie mysli mohou být příčinou vzniku různých patologií - zejména jde o autismus, schizofrenii nebo bipolární poruchu.

Děti s autismem nejsou schopny snadno atribuovat mentální stavy druhých a ani se v nich nevyznají. V odborné literatuře se děti s autismem občas označují v rámci této teorie jako mindblind - nemohou odhadovat mentální stavy druhých. Baron et al. ve svém výzkumu poukazují na to, že zejména autisté mají problém s teorií mysli. Na Sally-Anne false belief úloze porovnávali jejich výkony s dětmi s Downovým syndromem a normálními předškolními dětmi. Tento experiment odhalil největší rozdíly u dětí s autismem. Tyto výsledky poukazují na fakt, že teorie mysli je nezávislá na intelektu - děti s Downovým syndromem podávali obdobné výkony jako klinicky normální děti předškolního věku cca. 80-85%, ale děti s autismem dosahovali výsledku jen kolem 20%.

U autismu se také popisuje abnormalita v “joint attention”, což je prekurzor teorie mysli. Jde o sociální interakci, která se začíná pozorovat u dětí od dvou měsíců, když navazují oční kontakt s dospělými. Kolem sedmého měsíce pak dítě sleduje upřené zírání (gaze) a od devátého měsíce sleduje směr, na který někdo poukáže. Právě “joint attention” je atypická u dětí s autismem, její vývoj je narušený a pomalejší.

Další výzkumy poukazují na možné nedostatky v teorii mysli u pacientů se schizofrenií, u kterých se běžně popisuje atypické sociální chování - samotářství, podivínskost… ty mohou být vlivem atypické teorie mysli.

Citace:

Baron-Cohen, S., Leslie, A. M., & Frith, U. (1985). Does the autistic child have a “theory of mind”?. Cognition, 21(1), 37-46.

Gazzaniga, M., & Ivry, R. B. (2013). Cognitive Neuroscience: The Biology of the Mind: Fourth International Student Edition. WW Norton.

Kebza - prezentace z hodin Obecné psychologie z roku 2015

Kohda, M., Hotta, T., Takeyama, T., Awata, S., Tanaka, H., Asai, J. Y., & Jordan, A. L. (2019). If a fish can pass the mark test, what are the implications for consciousness and self-awareness testing in animals?. PLoS biology, 17(2), e3000021

Kovács, Á. M., Téglás, E., & Endress, A. D. (2010). The social sense: Susceptibility to others’ beliefs in human infants and adults. Science, 330(6012), 1830-1834.

Liszkowski, U., Carpenter, M., & Tomasello, M. (2008). Twelve-month-olds communicate helpfully and appropriately for knowledgeable and ignorant partners. Cognition, 108(3), 732-739.

Sedláková, M., & Šolcová, I. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: Mentální reprezentace a mentální modely. Grada Publishing, spol. sro.