Šablona:Článek týdne/2019/35
Humanistická psychologie představuje jeden z hlavních proudů v rámci psychologie, který vznikl na počátku 60. let 20. stol. v USA, a to zejm. v reakci na dva tehdy dominující směry v rámci psychologie – psychoanalýzu a behaviorismus. Humanistická psychologie bývá zprav. nahlížena spíše než jako specifická disciplína psychologie, coby určitá psychologická orientace, perspektiva či postoj. Jde přitom o takový přístup, pro nějž je charakteristické specifické pojetí člověka, jež lze označit právě coby humanistické. Člověk je v tomto pojetí nahlížen coby svobodný, sebe samého si vědomý a proaktivní tvor. Jde o bytost, která disponuje jedinečnými, totiž specificky lidskými, charakteristikami, jež nesdílí s žádným jiným živočišným druhem. Nakonec je také člověk chápán jako dále nedělitelný a neredukovatelný celek.