Integrální pohled na procesy, stavy a vlastnosti osobnosti

Tento článek se zabývá integrujícím pohledem na fungování lidské psychiky. Vymezuje základní jednotky prožívání (psychické procesy, psychické stavy, psychické vlastnosti), představuje základní psychologické přístupy k porozumění osobnosti a shrnuje vývoj vědeckého výzkumu na tomto poli. Další informace lze dohledat v článcích Psychické stavy a Vlastnosti osobnosti a možnosti jejich klasifikace.

Psychické procesy, stavy a vlastnosti

Jako psychické stavy označujeme takové psychické jevy, které odrážejí okamžité nastavení psychiky ve vztahu k situaci. Nejde pouze o citové vyladění – týkají se všech psychických obsahů a procesů, které přímo vytvářejí nebo ovlivňují. Jde o konstelaci převažujících psychických procesů a činitelů, které jedince v dané chvíli charakterizují ve vztahu k jeho psychickým vlastnostem^[1].

Psychický stav lze vymezit vůči jiným psychickým jevům – procesům a vlastnostem:

• Psychický proces je aktuálně probíhající změnou, jehož je psychický stav vnitřní podmínkou. Př. proces aktivního učení se textu je podmíněn aktuálním psychickým stavem (nudou, zaujetím aj.).
• Psychická vlastnost je trvale přítomný, stálý rys psychiky. Psychické vlastnosti do značné míry ovlivňují frekvenci a podobu zažívaných psychických stavů. Př. úzkostnost jako psychická vlastnost predikuje častější výskyt úzkostných stavů.

Jako psychické vlastnosti osobnosti označujeme ty psychické jevy, které jsou trvale přítomnými, stálými rysy psychiky. Psychické vlastnosti do značné míry ovlivňují frekvenci a podobu zažívaných psychických stavů (např. úzkostnost coby psychická vlastnost může predikovat častější výskyt úzkostných stavů).  Vlastnost můžeme zjistit pouze vnějším chováním (více či méně oprávněné zobecnění pozorovaných projevů osobnosti).

Psychická vlastnost se vyznačuje^[2]:

• Konzistencí: daná psychická vlastnost se opakovaně projevuje v obdobných situacích.
• Konstantností, stálostí: daná vlastnost je u člověka trvalá a relativně neměnná.
• Univerzálností: vyskytuje se u lidí všeobecně.

Základní psychologické přístupy k porozumění osobnosti

Biologický přístup

Biologické přístupy obecně zkoumají souvislosti mezi biologickými a psychologickými ději v lidském organismu. Psychické děje jsou chápány jako epifenomény biologických a chemických pochodů v těle, obdobně psychické poruchy jsou chápány především jako důsledky nerovnováhy v biochemických pochodech těla. Biologický přístup se uplatňuje zejména v neuropsychologickém a neurovědním výzkumu.

Behaviorální přístup

Behaviorální přístup se zaměřuje na pozorovatelné podněty a reakce, které se manifestují jako chování. Chování je chápáno jako výsledek vnějšího podmiňování / posilování. Behaviorismus původně vycházel ze značně redukcionistické pozice (naprosté odmítání zkoumání vnitřního duševního světa člověka), postupně integroval nová hlediska. Za předchůdce behaviorálního přístupu v psychologii považujeme zejména ruského neurofyziologa I.P. Pavlova (klasické podmiňování). Na poli psychologie byl behaviorismus představen J.B. Watsonem (1878-1958).

Kognitivní přístup

Je orientován na výzkum vnitřních duševních procesů, především mechanismus jejich činnosti. Kognitivní psychologie představuje vědecké studium mysli a jejích procesů. Mezi tyto procesy řadíme vnímání, pozornost, paměť, uvažování a rozhodování, řeč a dalších.

Teoretické zázemí kognitivního přístupu leží v introspekcionismu a psychofyzice 19. století. Později byl ovlivněn behaviorismem, rozvojem neurověd a kybernetiky.

Psychodynamický přístup

Psychodynamické přístupy přičítají velký význam nevědomí a jeho úloze při utváření osobnosti a produkci chování. Mezi psychodynamické přístupy řadíme psychoanalýzu, analytickou psychologii, bioenergetickou analýzu a řadu dalších přístupů.

Subjektivistický přístup

Subjektivistické přístupy v psychologii vychází z premisy, že chování je funkcí vnímaného, nikoliv objektivního světa. Tento přístup se odráží jak v teoretických a experimentálních psychologických disciplínách (sociální psychologie), tak v přístupech aplikovaných (fenomenologická psychologie, humanistická psychologie aj.).