Výzkum dýchání

• fonetika je hodně interdisciplinární (anatomie, fyzika, psychologie, patologie, telekomunikace, informatika, sociologie, rétorika, lingvistika)

• rozdělení metod:

- objektivní × subjektivní (hodně v minulosti)

- přímé × nepřímé (neměří něco přímo, z výsledků se dá jen vyvozovat)

- invazivní × neinvazivní

Dýchání

• výměna plynů mezi organismem a vnějším prostředím
• nádech – bránice (snižuje se), mezižeberní svaly
• výdech – mezižeberní svaly, ale většinou je pasivní

• hrudní dýchání (dostální)
• břišní dýchání (abdominální)
• většinou kombinace obou

Metody sledování

Spirometrie

• zjišťuje různé funkce plic
• jak statické, tak dynamické parametry
• vitální kapacita – maximální objem k dispozici pro dýchání, asi 3,5–4 l

- úplný výdech → úplný nádech

• reziduální objem – zbytkový vzduch, který nejde vytlačit ven, prostě tam je, asi 0,8 l (2 l)
• dechový (respirační) objem – množství vzduchu vyměněného během jednoho dechového cyklu (v klidovém stavu), asi 0,5 l
• vdechový rezervní objem (IRV – „inspiratory reserve volume“) – rozdíl mezi normálním nádechem a maximálním nádechem
• výdechový rezervní objem (ERV)
• dechová frekvence – asi 12 cyklů/min (v klidovém stavu)
• minutová ventilace – 12 cyklů za minutu × 0,5 l = asi 6 l – důležité při zátěžových testech

• spirometr – dva válce v sobě, ve vnějším je voda, vnitřní se vysouvá nahoru

Respirační indukční pletysmografie (RIP)

• sleduje pohyb svalů při dýchání
• kolem hrudníku a břicha jsou připevněné pásy
• nepřímá metoda
• změny generují magnetické pole → proud → zápis

• nádechová deklinace – první nádech největší, další pak menší, až se dojde zase na minimum (takové schody nakřivo)
• intonační deklinace – ten samý obrázek, „stupně“ jsou přízvučné slabiky (např. v angličtině)
• artikulační deklinace

• studie Moon & Lindblom (2003) – „Two experiments on oxygen consumption during speech production – vocal effort and speaking tempo, 15th ICPhS Barcelona“ (kongres)

- požadavek minimální energie

- teorie H & H (Lindblom) – hyper- a hypoartikulace – mluvčí v dané komunikační situaci té situaci přizpůsobují své artikulační ústrojí

- jestli to vůbec lze posoudit – tichá a normální řeč téměř stejné energetické požadavky, hlasitá o něco víc

- rychlá řeč asi o čtvrtinu náročnější

- aby se vůbec něco zjistilo, musí se měřit hodně dlouho (7 minut)

• studie Winkworth et al. (1994) – „Variability and consistency in speech breathing during reading – Lung volumes, speech intensity, and linguistic factors“

- metoda RIP

- jak často se nadechuje při čtení

- když je na téže pozici čárka, nadechuje se častěji

- 3% nádechů na nesmyslných pozicích

Reference

• Janota, P. - Ptáček, M. (1997): Technika fonetické práce. Praha: Fonetický ústav FF UK.
• Ladefoged, P. (2003): Phonetic data analysis. Oxford: Blackwell Publishing.
• Ball, M. J. - Code, C. (1997): Instrumental clinical phonetics. London: Whurr Publishers.
• Painter, C. (1979): An introduction to instrumental phonetics. Baltimore: University Park Press.
• Borden, G. J. - Harris, K. S. (1984): Speech science primer. Baltimore: Williams & Wilkins. (6. kapitola)
• Scott, S. K. - Wise, R. J. S. (2003): Functional imaging and language: A critical guide to methodology and analysis. Speech Communication, roč. 41, s. 7-21.

Zpět na rozcestník: Metody fonetické práce | Fonetika