Šikana ve školní třídě - možnosti psychologické intervence

Šikana
Pojem šikana ve školním prostředí označuje takové chování, kdy jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně ponižuje či týrá většinou slabší jedince a používá k tomu agresi a manipulaci.

Intervence
Intervence znamená v širším slova smyslu zákrok, zásah ve prospěch dané situace. V kontextu šikany ve školní třídě pak hovoříme o práci se třídou, která je definována jako cílený, předem promyšlený zásah zaměřený na zmírnění tíživé situace, a to pomocí technik směřujícím ke změně, řešení a nápravě.

Role školního psychologa

Role školního psychologa v rámci školní šikany spočívá především v intervenci, tedy v práci se třídou, kde se šikana v určité formě vyskytla a je již vyšetřena. Školní psycholog by si měl udržet důvěru třídy, měl by vystupovat jako nestranný a neměl by se přímo podílet na vyšetřování tak, aby o tom věděli členové třídy. Může však podávat doporučení pro proces vyšetřování či volbu metodologie osobám, které vyšetřování šikany ve školní třídě vedou. Bývají to členové neformálně vzniklého vyšetřovacího týmu vedeného nejčastěji metodikem prevence. Cílem školního psychologa je následná intervence zaměřená na oběti a agresory jako jednotlivce, na celý třídní kolektiv, popřípadě další osoby úzce spojené s konkrétním případem šikany.

Průběh intervence

Jakákoliv intervence ve školní třídě je specializovaná činnost s vysokými nároky na ovlivňování vztahů, atmosféry a chování jedinců. Působení na kolektiv žáků a práce s třídní dynamikou je v případě intervence po výskytu šikany velice náročná. Proto je před samotným zahájením procesu intervence nutná pečlivá příprava a zajištění dostatku informací. Psycholog by měl vědět, kdy a za jakých okolností došlo ke vzniku problému, jaká je historie, hierarchie a dynamika třídy či v jaké vývojové fázi se třída právě nachází. Samotná intervence ve školní třídě by měla být započata navázáním důvěry a skupinové aliance. Právě důvěra je hlavní podmínkou k efektivitě intervenčního procesu. Psycholog by měl být k samotnému řešení problému přizván ze strany třídy. Do důvěry mezi žáky a psychologem spadá například práce s tajemstvím, zaujetí postoje, neslibovat nemožné, myslet na mlčící členy nebo například i emoční naladění na třídu. Dalším krokem intervence je diagnostika problému, která je ideálně odkryta pomocí žáků, kteří jsou vedeni k rozboru zakázky. U tohoto kroku je důležité vyhnout se hodnocení a nechat volný průběh kritice ze strany třídy. Následující etapou intervence je hledání vhodného řešení situace. Toto řešení by neměl psycholog radit, jelikož jeho řešení nemusí být pro třídu vhodné a efektivní. Může však nabízet řešení jako alternativy. Žáci si však ve finále musí najít vlastní řešení, které přijmou za svou normu. Jestliže si třída zvolí řešení, je důležité dohodnout se na jeho dodržování a fungování. Pokud žáci vyzvou psychologa, aby se podílel na řešení, může pomáhat s dodržováním řešení, které může v případě nutnosti označit za nefungující.

Specifické činnosti školního psychologa v intervenci agresor – oběť

V kontextu intervence školní šikany se psycholog může zaměřovat na individuální typy činností, jako je odstraňování sebestřednosti, rozvíjení empatie, tolerance a morálního jednání u agresora. Na straně oběti může být v některých případech potřebné navázání důvěrného vztahu s obětí šikany, aby se mohla bez obav svěřit. Je potřeba poskytnout jí ochranu a bezpečí. Pokud se jedná o opakovanou oběť šikany, zakázkou by mohla být eliminace strachu ze šikany.

Vypořádání se šikanou pomocí celoškolních strategií

Pokud dochází v některých školách k případům, kdy šikanování překračuje hranice jednotlivých tříd a stává se trendem i mezitřídním, celoškolním, je zapotřebí v rámci intervence nastavení celoškolních strategií, které mají dopomoci k zastavení těchto tendencí. Škola by se měla zásaněji zaměřit na pravidla chování obsahující i sankce za jejich porušování. Tato pravidla by měla být všem žákům dostatečně vysvětlena a na jejich dodržování by mělo být dohlíženo. Pedagogický dozor by měl být zvýšen před i po vyučování ve všch prostorách školy, kde by mohlo k šikaně docházet. Důležité je v takových případech partnerství mezi žáky, rodiči a pedagogy, které obsahuje jasné vymezení komunikačních cest a možností, jak šikanování oznámit. Škola by měla mít vybudovaný účinný systém osobního poradenství, ve kterém by žáci v případě potřeby nalezli dostatečné povzbuzení, podporu a především důvěru pro sdělení zásadních sdělení ohledně šikanování. Vedení školy by mělo zvážit také zařazení cíléné osobní, společenské a morální výchovy do osnov školní výuky. Další nutnou strategií, která by měla být aplikována i v samotném procesu psychologické intervence, je nutnost vyvarovat se sankcím, které by z agresorů činily oběti. Sankce by měly sloužit výhradně k cílům nápravy.

Zásady psychologické intervence

Při intervenci je potřeba dodržovat několik základních zásad, které pomáhají k dosažení cíleného efektu, nalezení řešení a nastavení funkčních vztahů ve třídě. V případě neoodborného jednání či nedodržení základních pravidel může dojít k nepřijetí řešení ze strany žáků a veškerá práce se třídním kolektivem tak může být zbytečná.

Příprava intervence spočívá v získání informací o dění ve třídě ze strany pedagogů, žáků a někdy i rodičů. Větší počet zdrojů zvyšuje šanci na úspěch. Někdy je potřeba sbírat informace delší čas, který psycholog může využít během vyšetřování šikany.

Využití skupinové dynamiky se jeví jako zásadní bod intervence. Psycholog zjišťuje, jak na něj žáci reagují, jak jej vnímají a zdali k němu mají dostatečnou důvěru, nebo je potřeba její posílení. Následně sleduje a pracuje s kohezí třídny, spontaneitou žáků a snaží se zmapovat pozice a role jednotlivých jedinců v kolektivu.

Komunikace s žáky a správné naladění kladou vysoké nároky na odborníkovo schopnost adaptovat se. On musí být ten, co se přizpůsobí skupinové náladě ve třídě. Komunikace by měla být vedena jako kvalitní diskuse, do které jsou zahrnuti všichni členové a nezvrhává se k hádkám. Pokud zde však ke komunikačním potyčkám dochází, jedná se o vhodný podnět k zaměření se na témata těchto sporů.

Práce s tajemstvím je zásadou úzce spojenou s důvěrou, která nesmí být narušena zatajováním informací ze strany psychologa. Měla by být nastavena určitá rozumná míra nevynášení důvěrných informací z okruhu třídy, ovšem s upozorněním na ohlašovací povinnost. Není dobré v rámci navázání důvěrného vztahu slibovat nemožné, že psycholog nikomu nikdy nic neřekne.

Pozvání třídou chápeme jako vyjádření zájmu třídy o pomoc na řešení. Nelze na třídu tlačit či problém uměle vytvářet. Je nutné vyčkat, až žáci problém odkryjí sami. Pokud k tomu z důvodu nedostatečné důvěry k psychologovi nedojde, je potřeba zvážit, zda čas věnovaný třídě nevyužít jinak, prospěšněji.

Nepřebírat odpovědnost za třídu v procesu intervence, ale naopak podporovat žáky k aktivnímu hledání vlastního řešení.

Vést třídu k odkrytí zakázky může psycholog jednoduchým poskytnutím dostatku času a kultivací kritiky ze strany žáků a směrováním dialogu k samotné zakázce. Psycholog může třídu směrem k zakázce podníti například větou: „Co byste ode mě potřebovali?“

Nemoralizovat, nehodnotit, nepoučovat a neradit. Sada těchto zásad je v kontextu intervence zásadní Pokud se odborník těchto pravidel nedokáže držet, může dojít k zablokování spontaneity žáků a tím i ke zbržnědí či úplnému zastavení celého procesu intervence a práce se třídou.

Zaujímání postojů psychologa je činnost, která žáky aktivně zajímá. Co si psycholog myslí, jak to vidí, co by dělal on na jejich místě? Zde je potřeba vyhnout se obecným poučkám, které žáky spíše odradí. Pokud chce psycholog věcně odpovědět a přitom dát příležitost otevření pohledu žáků, může odpovědět ve smyslu: „Já zástávám tento názor, ale rozumím tomu, že vy to můžete mít jinak“.

Vnímat emoce žáků prostřednictvím jejich spontaneity. Pokud se v rámci spontánnosti žáci vyjadřijí vulgárně, psycholog by jejich projevy měl jemně kultivovat, ale především příjmat a vnímat jako důsledek souběhu okolností.

Práce s tichem je funkčním nástrojem k utřízení myšlenek jak žáků, tak samotného psychologa. Může to být příležitost pro zdrženlivé jedince, kteří tuto situaci mohou využít k vlastnímu vyjádření. Celkově efektivní práce s tichem může podpořit pohodovou a klidnou atmosféru, ve které nikdo na nikoho netlačí.

Nabídka individuálního kontakt s psychologem může být pro získání informací v průběhu intervence zásadní. Jedinci by měli vědět také o možnosti napsat psychologovi vzkaz o tom, jak vidí aktuální dění ve třídě.

Rámování a dokumentování je další zásadou a funkcí, kterou by měl psycholog aktivně vykonávat. Po skončení intervize by mělo proběhnout závěrečné zhodnocení toho, k čemu během setkání došlo, na čem se případně třída domluvila a jaké budou postupy do budoucna. Psycholog by si měl vše podstatné zapsat, aby se k daným tématům mohla třída v příštím setkání vrátit.

Odkazy

Literatura

DOPLNIT – zde se myslí jakákoliv doporučená literatura nad rámec použitých zdrojů

Externí odkazy

DOPLNIT

Zdroje obrázků

DOPLNIT

Klíčová slova

šikana, agrese, školní prostředí, školní třída, psychologie šikany