Pojetí byrokracie M. Croziera

Michel Crozier je francouzský sociolog, který přinesl nový pohled na byrokracii. Tématu se věnuje v dílech Le phenomene bureaucratique (1964), Le monde des employes de bureau (1965) a La societe bloquee (1970).
Byrokratickou organizaci Crozier definuje jako tu, která lpí na pravidlech, přestože nevedou k žádným výsledkům, čímž se stává brzdou společnosti. Ritualismus byrokracie pak popisuje jinak než Robert K. Merton, a to jako racionální a promyšlené jednání byrokratů. Z toho pak odvozuje motivy chování a cíle byrokratické aparátu.
Pracovníci podle něj netouží po větší participaci ani autonomii v organizaci, jelikož ta by pro ně znamenala zodpovědnost, a proto se snaží neměnný stav organizace fixovat. Na participaci se pak podílejí jedině v případě, kdy by pro ně znamenala určité výhody. Naopak zachování strnulosti, kdy se pracovníci odvolávají na plnění předepsaných pravidel, jim pomáhá udržet si vlastní integritu, která by byla jinak ohrožena, a to rovnou ze dvou stran – ze strany organizace i klientů. Tímto se byrokraté sice cítí chráněni proti vnějším sankcím, ale za cenu naprosté izolace od skutečného světa.
Největší přínos Croziera v oblasti zkoumání byrokracie spočívá zřejmě v teorii toků informací a komunikačních bariér. Byrokratická organizace je založená na centralizaci a hierarchizaci a pracovníci jsou zde rozděleni do tří vrstev: řadoví pracovníci, střední management a vrcholový management. Vrcholoví manažeři rozhodují o fungování organizace, ale již nevidí dopady těchto rozhodnutí. S těmi jsou naopak obeznámeni řadoví pracovníci, ti však nemají možnost o dění rozhodovat. Tato nefunkčnost vyhovuje oběma stranám – řadoví pracovníci se nemusí bát zodpovědnosti, a vrcholoví manažeři nevidí důsledky svých rozhodnutí. Tok informací tedy funguje následujícím způsobem - střední manažeři se snaží nechat si co nejvíce informací pro sebe, a proto je neposkytují. Vrcholní manažeři jsou si toho vědomi a pevně se drží formálních předpisů, aby z jejich rozhodnutí vyplynulo co nejnižší riziko v případě, že jsou informace mylné. Když se řadoví pracovníci cítí jednáním managementu ublíženi, střední management se odvolává na nedostatek řídících pravomocí a vrcholní manažeři na mylné informace. Tento systém pak vyhovuje i řadovým pracovníkům, jelikož jsou chráněni vrstvou středního managementu. Tyto komunikační bariéry pak zapříčiňují i problémy změny v organizaci – kvůli nedostatku informací se vrcholový management nedozvídá včas o dysfunkcích v organizaci. Nová opatření pak svou univerzálností posilují centralizaci.
V dalších úvahách Crozier navazuje na Gouldnerovo schéma bludného kruhu zakrývání vztahů moci a posilování kontroly nad podřízenými, podle kterého neosobní pravidla v byrokratické organizaci umožňují úředníkům, aby s nimi volněji kalkulovali. To pak zapříčiňuje potřebu větší kontroly, která s sebou přináší zároveň větší míru centralizace. Crozier pak dodává, že byrokraté využívají tento mechanismus ve vlastní prospěch – např. vzdalování kontrolní substance od kontrolované skupiny umožňuje podřízeným zkreslování údajů o jejich skutečné činnosti. Crozier tedy upozorňuje na to, že fungování organizace podmiňuje centralizaci po celou dobu jejího fungování – jak v období změn, tak i v dobách stability.

Použitá literatura: Crozier, M (1970). La societe bloquee. Paris: Éditions de Seuil.

Crozier, M (1964). Le phenomene bureaucratique. Paris: Éditions de Seuil. Crozier, M (1965). Le monde des employes de bureau. Paris: Éditions de Seuil. Keller, J. (2007). Sociologie organizace a byrokracie. Praha: Sociologické nakladatelství.