Globalizace

Vymezení pojmu

Globalizace se týká skutečnosti, že svět, v němž žijeme, se stává stále více propojeným. Což znamená že se jedinci, skupiny i národy na sobě stávají stále více vzájemně závislými. V posledních zhruba 30 letech se tempo a intenzita globalizace stává mnohem více překotnou, než jak tomu bylo dříve.

Globalizace je proces, který se děje převážně spontánně a týká se ve většině případů hospodářských procesů.

Ekonomika je jednou z hlavních hybných sil globalizace. Státy, kterým se daří zapojit do světové ekonomiky, rostou rychleji. Na druhé straně země, které nejsou schopné se do světové ekonomiky zapojit, zaostávají.

Globalizaci nelze považovat za výhradně pozitivní či negativní proces, přičemž globalizační procesy dopadají na celý svět a jeho různé dimenze. Mezi příklady můžeme zahrnout sociální, kulturní nebo environmentální globalizační dopady.

Historický globální vývoj

Přímé počátky procesu globalizace nejsou přímo jasné a nemůžeme zcela přesně definovat, kdy globalizace započala.

Od 17. do 20. století zakládaly západní země kolonie v oblastech některých tradičních společnostech. Toto období kolonialismu bylo zásadní pro vývoj společností, jak je známe dnes. Například v oblastech Austrálie a Nového Zélandu převládla nadvláda evropské populace, čímž postupně změnila původní společnosti lovců a sběračů na industrializovanou společnost. Těmto společnostem se nyní často říká rozvinuté společnosti. Naopak v oblastech Asie, Afriky a Jižní Ameriky zůstalo převážně obyvatelstvo původní a vyskytuje se v nich mnohem méně průmyslového rozvoje. Tyto země se nyní většinou nazývají rozvojové země.

Zjednodušeně se tyto oblasti rozdělovaly na globální sever a globální jih. Přičemž Sever je bohatší, industrializovanější a bohatší. Toto rozdělení je ovšem generalizované a postupným rozvojem a industrializací Jihu přestává toto zjednodušené rozdělení platit.

Tabulka globálního vývoje

Období	Technologické změny	Geografické centrum
1	pára, textilní průmysl, železo	V. Británie, Francie, Belgie
2	ocel, železnice	USA, V. Británie, Německo
3	chemie, energetika, automobily	Německo, USA, Švýcarsko, Nizozemí
4	petrochemie, syntetika, elektronika	Japonsko, Švédsko
5	informatika, mikroelektronika, telekomunikace	USA, Japonsko, JV Asie

První, druhý a třetí svět

Toto rozdělení světa se používalo především v druhé polovině 20. století. Některé jeho složky se uchytily, jsou stále aktuální a používají se i ve 21. století.

Země prvního světa jsou industrializované státy Evropy, USA, Kanada, Grónsko, Austrálie a Nový Zéland, Jižní Afrika a Japonsko. Tyto společnosti trvají od 18. století dodnes.

Země druhého světa se řadily komunistické země (tehdejší Sovětský svaz) a země východní Evropy (Československo, Polsko, NDR a Maďarsko). Tyto společnosti měly centrálně plánované hospodářství, tudíž zde docházelo k minimálnímu soukromému vlastnictví a konkurenčnímu ekonomickému podnikání. Tyto společnosti trvaly od poloviny 20. století do 90. let 20. století.

Za země třetího světa byly považovány, jak již bylo výše zmíněno, rozvojové země. Tyto společnosti trvají rovněž od 18. století do současnosti.

Nově se začal používat pojem nově industrializované země (NIZ). Tento pojem se začal používat v 70. letech 20. století a používá se do současnosti. Řadí se sem Hongkong, Jižní Korea, Singapur, Tchaj-wan, Brazílie a Mexiko.

Jádro, periferie a semiperiferie

Podle amerického sociologa Immanuela Wallersteina je světový systém územím propojeným ekonomickými vazbami s danou strukturou a funkcemi. Zjišťuje fungování kapitalistické společnosti a řeší otázky globálních nerovností a ekonomického rozvoje. Odmítá dělení na první, druhý a třetí svět a přichází s tezí, že existuje pouze jeden svět propojený pomocí kapitalistických a ekonomických vztahů.

1.     Jádro představuje nejrozvinutější, industrializované a bohaté země.

2.     Semiperiferie je uprostřed pokud jde o blahobyt, s jistým stupněm autonomie a ekonomické diverzity.

3.     Periferie je nejchudší, s úzkou ekonomickou základnou v zemědělství a nerostech. Jedná se o zdroj levné pracovní síly pro nadnárodní korporace ze zemí jádra.

Tato Wallersteinova teorie se snaží vysvětlit, proč je pro některé rozvíjející se země tak těžké zlepšit své postavení a rozšiřuje Marxovu teorii třídního boje na globální rovinu. Periferie má představovat dělnickou třídu, zatímco jádro reprezentuje vykořisťovatelskou kapitalistickou třídu.

Typy společnosti

Typy společností souvisí s vývojem procesu globalizace a slouží k demonstraci toho, jak moc nebo naopak jak málo se globalizace v jednotlivých typech společností vyskytovala.

Lovci a sběrači jsou typy společnosti, které se skládají z malých počtů lidí, živí se lovem, rybařením a sběrem rostlin. V tuto chvíli jsou na hranici úplného vymizení. V tomto typu společnosti se vyskytuje málo nerovností a k rozdílům dochází na základě věku a genderu.

Zemědělské společnosti jsou založeny na malých komunitách bez měst. Živí se zemědělstvím, které je někdy doplňováno lovem a sběračstvím. V tomto typu společnosti se vyskytují větší nerovnosti než mezi lovci a sběrači.

Pastevecké společnosti jsou založeny na větším počtu jedinců, až po mnoho tisíc. Vyskytují se zde výrazné nerovnosti.

Tradiční společnosti nebo civilizace jsou velmi rozsáhlé, některé až do milionu lidí. Na rozdíl od industrializovaných společností jsou ale stále relativně malé. Existují zde města, ve kterých se soustřeďuje obchod a řemeslná výroba. Jsou založeny v zásadě na zemědělství. Mezi třídami dochází k výrazným rozdílům.

Faktory přispívající ke globalizaci

Jde především o vývoj pokroku informačních technologií, komunikačních a počítačových technologií podporuje rychlost globalizace. Na základě těchto procesů dochází k lepšímu a jednoduššímu propojení celého světa. V důsledku rozvoje komunikačních technologií dochází k rozsahu interakce mezi lidmi po celém světě.

Kulturní faktory mají v prvé řadě vliv na globalizaci. Jde například o náboženství, komunikační systémy a vládnutí. Například některé náboženské systémy fungovaly jako „brzda“ pro globalizaci a vývoj. Podle Maxe Webera hrála náboženská přesvědčení v tlaku na sociální změnu často mobilizační roli. Velký vliv na kulturní faktory mají hlavně komunikační systémy. Od písma až po internet.

Fyzické prostředí, na které má vliv především vývoj lidské sociální organizace. Toto je patrné především v extrémnějších environmentálních podmínkách, kde musí lidé organizovat svůj způsob života s ohledem na podnebí.

Ekonomické faktory nemají prvořadě buď zemědělský nebo průmyslový základ. Nýbrž dominuje jí stále více nedefinovatelná aktivita, která je jakoby v beztížném stavu. Nový ekonomický kontext je popisován termíny jako postindustriální společnost či informační věk. Vznik společnosti, která je založena na vědění, souvisí s rozvojem široké základny konzumentů, kteří jsou technologicky gramotní a projevují zájem o začleňování moderních technologií do svých každodenních životů. Mnohé ekonomické aspekty dnes fungují prostřednictvím sítí a tím překračují velice jednoduše hranice. Globální trh se rapidně proměňuje, s čímž se staly výrobní praxe pružnějšími a partnerské s jinými firmami jsou nyní samozřejmostí a účast ve světových distribučních sítích nabyla zásadního významu. Nadnárodní korporace se staly jádrem ekonomické globalizace.

Jazykové propojení světa

Na světě existuje 5000-6000 jazyků, avšak 90 % z těchto jazyků mluví pouze 10 % populace. Globálnímu jazykovému systému nyní dominuje 12 jazyků. Každým z těchto jazyků hovoří více než 100 miliónů mluvčích. Jsou to angličtina, arabština, čínština, francouzština, hindština, japonština, malajština, němčina, portugalština, ruština, svahilština a španělština. Jeden z těchto jazyků se stal hypercentrálním, jedná se o angličtinu, která se stala dominantním světovým jazykem a má přednostní volbu být „druhým jazykem“.

Síly produkující globální kulturu

1.     Televize, která přivádí americkou a britskou kulturu každý den do domácností po celém světě

2.     Vznik sjednocené globální ekonomiky a obchodu, továrny a trhy často přesahují jednotlivé země i kontinenty

3.     Globální občanství, které je typické například pro management velkých korporací, který tráví hodně času cestováním a ztotožňuje se spíše s globální kosmopolitní kulturou více než s kulturou svého národa

4.     Množství mezinárodních organizací včetně OSN, mezinárodní organizace práce a zdravotnictví a další globální finanční instituce

5.     Elektronické komunikace jako například telefon, fax, elektronická pošta, internet a další, které jsou schopné zprostředkovat okamžitou komunikaci téměř s libovolnou částí planety a je každodenní součástí obchodního života

Dopady globalizace

Industrializované a rozvíjející se společnosti se vyvíjely ruku v ruce a dnes jsou na sebe vázány více než kdy v minulosti. Industrializované společnosti jsou často závislé na surovinách a výrobcích z rozvojových zemí. Abychom mohli pochopit industrializovaný řád, musíme pochopit jeho pozadí v rozvojových zemích, ve kterých žije mnohem větší procento populace.

Kulturní mapa světa se velmi rychle mění v důsledku rozvíjející se ekonomie, která začíná směřovat k jedné jednotné celosvětové ekonomice v důsledku obchodování napříč celým světem a hledáním různých nových ekonomických příležitostí.

Pro kultury, které žijí mimo, je stále těžší existovat. Na Zemi je již málo míst, kam se nedostane rozhlas, televize, počítače či letecká doprava. V minulé generaci ještě existovaly kmeny, které byly zcela oddělené okolnímu světu, ovšem dnes tyto kmeny používají například zápalky z USA či oblečení vyrobené v Guatemale a berou léky z Německa.

Reference (zdroje)

Giddens, A. Sociologie. Praha, Argo (2013).

Globalizace. In Envi Wiki online. Získáno 29. prosince 2020 z https://www.enviwiki.cz/wiki/Globalizace.

Jeníček, V. Globalizace světového hospodářství. Praha, C. H. Beck (2002).

Doporučená literatura

Bauman, Z. Globalizace: důsledky pro člověka. Praha, Mladá fronta (1999).

Beck, U. Co je to globalizace? Omyly a odpovědi. Praha, Sociologická řada (2007).

Eichler, J. Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. Praha, Portál (2009).

Hobsbawm, E. Globalizace, demokracie a terorismus. Praha, Academia (2009).

Mezřický V. Globalizace. Praha, Portál (2003).

Norberg, J. Globalizace. Praha, Alfa Publishing (2006).

Pichanič, M. Mezinárodní management a globalizace. Praha, C. H. Beck (2004).

Klíčová slova

sociologie, globalizace, hospodářství, vývoj, Giddens

Kategorie

Sociologie | Obecná sociologie