Představivost

Představivost

= psychický proces vedoucí ke vniku paměťových představ, schopnost vytvářet představy; je předpokladem tvořivé činnosti, zvlášť v problémových situacích. Jsou osoby, jejichž představivost je nevýrazná a šedá, ale rovněž osoby s živou a barevnou představivostí. Tento druhý typ představivosti je přisuzován zejména umělcům. Představivost úzce souvisí s fantazií.


  • představa – uvědomění podnětu nebo jevu, který na mne v daném okamžiku nepůsobí
  • obecně lze rozdělit přístupy k představivosti do čtyř hlavních skupin:
  1. fenomenologický přístup k představivosti jako osobní zkušenosti
  2. pojetí představivosti jako mentální, nebo vnitřní reprezentace
  3. pojetí představivosti jako vlastnosti nebo atributu materiálu, s nímž probandi zacházejí v laboratorních experimentech
  4. pojetí představivosti jako procesu ve smyslu kognitivní strategie
  • do nástupu behaviorismu jsou představy považovány za jeden ze základních psychických obsahů
  • před vznikem psychologie se představivostí zabýval asocianismus (18.-19.stol)
  • hlavní představa asocianistů:
  • spoje mezi psychickými obsahy určují jejich vybavování z paměti (spoj=asociace)
  • síla asociace dána rychlostí a častostí vybavení
  • představitel: David Hume (duševní obsahy = imprese + ideje)


  • ASOCIAČNÍ ZÁKONY
  • zákon podobnosti (pohled na obraz známého malíře – vybaví se jeho další díla)
  • zákon kontrastu (bílá spojena s černou)
  • zákon dotyku (kontiguity) v prostoru (spoje mezi představami, které vznikly na stejném místě)
  • zákon dotyku v čase (představy vzniklé současně = dotyk simultánní nebo v časové následnosti = dotyk sukcesivní)
  • zákon příčinnosti (kauzality) – při pohledu na určitý jev si vybavíme příčinu jeho vzniku


  • Brown (1778-1820) přidal sekundární asociační zákony: živost, častost, novost


  • Galton (1822-1911) schopnost představivosti má Gaussovo rozložení (jako IQ)
  • behaviorismus zastavil výzkum představivosti na 50 let
  • 60. léta: kognitivní psychologie zkoumá úlohu imaginace při zpracování informací; představa = jedna ze základních forem mentální reprezentace vnějšího světa


  • vlastnosti představ:
  • je zakoušena jako vnitřní obraz, není exteriorizovaná do okolí (x halucinace)
  • je úlomkovitá
  • je vybledlá


Druhy představ

  • podle druhu smyslové modality, podle stop kde vznikají: zrakové, sluchové, chuťové, hmatové, představy pohybu
  • W. Stern: představy pamětní (vzpomínky a poznatky) a fantazijní


  • podle obsahu:
  • jedinečné – vztahují se ke konkrétním věcem
  • obecné (schématické) – zachovávají jen podstatné znaky dříve vnímaných jevů a podnětů, nedají se identifikovat s pojmy
  • typické (Sedláková) – mezi jedinečnou a obecnou představou, většinou abstrahují od názornosti jedinečných x zachovávají si typickost pro určitou třídu


  • podle časového zaměření
  • do minulosti – vzpomínky
  • do budoucnosti – denní snění
  • paměťové
  • fantazijní (tvůrčí x rekonstruující)


  • představy názorné (představa konkrétního předmětu)
  • představy schematické (představovaný objekt si podržuje jen některé znaky)


  • je nutné odlišovat představy od vjemů. Pojem představa vyjadřuje obsah vědomí, vybavený či přepracovaný minulý zážitek a vjem (obrazy dříve vnímaných věcí a dějů, jakési pamětní stopy). V představách se reprodukuje dříve vnímané. Vjem je produktem vnímání. Vjemy vznikají přímým působením podnětů na receptory, kdežto představy vznikají přímo v mysli. Objektivní rozdíl vjemů a představ je takový, že vjemy vznikají stimulací receptorů (mají periferní původ), kdežto představy vznikají přímo v mozku (mají centrální původ). Základní rozdíl mezi nimi je v tom, že vjemy jsou pokládány za skutečné, kdežto představy za neskutečné.


  • představy:
  • jsou obrazné a jejich podstata je založena subjektivně
  • jsou spíše neúplné s některými detaily.
  • některé charakteristiky (např. barvy) bývají potlačeny
  • v čase se ztrácejí
  • jsou závislé na vůli, mohou být vyvolávány a měněny
  • vznikají aktivně, centrálně (v mozku)
  • jsou považovány za fiktivní, neskutečné, pokud jsou v rozporu, s realitou a přesto jsou považovány za skutečné, pokládá se to obvykle za příznak duševní choroby


  • vjemy:
  • jsou reálné a jejich podstata je založena objektivně
  • jsou úplné se všemi detaily.
  • obsahují všechny charakteristiky
  • jsou konstantní
  • jsou nezávislé na vůli, mohou být vyvolávány a měněny
  • vznikají pasivně, periferně (stimulací receptorů)
  • jsou považovány za reálné, skutečné


  • zvláštní druhy představ:
  • perseverační představy: pod vlivem dvou faktorů: a) dlouhodobé vystavení analyzátoru určitému podnětu (únava analyzátoru), b) vliv velmi silného, emocionálně nabitého zážitku, který je významný pro život jedince
  • eidetické představy: děti, Marburská škola – bratři Jaenschovi, u nás Ferdinand Kratina
  • obsedantní představy: ve svém prožitku se blíží perseverační představě, dostavuje se u některých (většinou psychastenicky konstelovaných osobností, vztažena k nějakému obsahu, mohou se potencovat úzkostmi a strachem
  • synestezie: fotismus (barevné slyšení), fonismus (zrakové vjemy doprovázeny sluchovými)


  • denní snění
  • Remplein – obsahy snění u německé mládeže (1960)
  • Singer – monografie věnovaná „vnitřnímu světu denního snění“, 2 druhy: spontánní vnitřní monology a opakování fantazie na určité téma
  • faktory: pohlaví, věk, rodinné prostředí(identifikace s matkou), vzdělání a socioekonomický status, městské x venkovské prostředí, společensko-kulturní původ, inteligence, narkotika a alkohol, rozvoj uměleckých schopností


Představivost a paměť

  • 1966 F. Yatesová : „Umění paměti“ – historie mnemotechnických Pomůcek
  • technika „ metoda umístění“ nebo „ metoda loci“ = umístění představ, které reprezentují předměty k zapamatování, do známého prostoru (např. cesta domů)
  • efekt bizarnosti = čím neobvyklejší představa, tím si ji déle zapamatujeme ( platí pro seznam nesouvisejících slov) – studovali G.Einstein, M. McDaniel, efekt bizarnosti nepřispívá ke vštípení vzájemných vztahů a souvislostí (peníze jsou v mrazáku)


Paiviova teorie dvojího kódování

  • na kódování, ukládání a vybavování informací se podílejí dva systémy:
  1. verbální - základní jednotka = logogeny (informace potřebné k užívání slov), fungují sériově
  2. neverbální (imaginativní)- základní jednotka = imageny ( informace potřebné k utváření představ), fungují simultánně
  • verbální a neverbální systémy jsou vzájemně propojeny = referenční spojení
  • Paiviovy výzkumy a závěry: korespondují s poznatky o funkční diferenciaci mozkových hemisfér, konkrétní slova jsou kódována ve verbálním i imaginativním systému. Abstraktní slova jsou kódována pouze ve verbálním systému


Analogová škola

  • výzkum lidské imaginace
  • představitel: Stephen M. Kosslyn (1948-) – snaha dokázat, že při vizuálních představách se aktivují stejné oblasti mozku jako při smyslovém vnímání
  • poznatky z neurologie: v mozku existují 2 různé systémy pro vytváření reprezentací vizuálního vnímání:
  1. systém „kde“: parietální lalok, odpovídá vizuální prostorové představivosti
  2. systém „co“: temporální lalok, odpovídá objektové představivosti


Manipulace s představami

prohlížení představ (scanning)

  • Kosslyn dokázal lineární vztah mezi vzdáleností dvou objektů a časem potřebným k imaginárnímu přemístění mezi nimi
  • člověk je schopen manipulovat s poměrnými velikostmi představ předmětů ( králík – jeho ucho)
  • představy jsou méně přesné než vjemy


mentální rotace představ

  • Shepard R., Metzlerová J.
  • testy: hledání stejných předmětů, které jsou umístěny v prostoru ( součást IQ testů)
  • v západních zemích jsou na tom muži lépe než ženy


transformace představ

  • Finke, Pinker, Farahová
  • člověk je schopen představy účinně měnit,otáčet jimi a vzájemně je kombinovat


kognitivní mapy

  • pojem zavedl E. Tolman (bludiště)
  • v mysli jsou uchované hrubé obrysy prostoru: světadíly, ČR


  • kritika analogové školy – Z. Pylyshyn, J.Anderson, J. Fodor:
  • základní forma mentálních reprezentací jsou propozice ( elementární myšlenky) ve verbálním kódu
  • představy jsou epifenomenální (průvodní) povahy (jsou vedlejším produktem nebo symptomem)


Představivost a jazyk

  • formy figurativního (obrazného) jazyka:
  • metafory = nahrazení určitého pojmu jiným
  • metonymie = nahrazení pojmu jiným na základě kontiguity (styčnosti) jejich obrazných komponent (př.: „mé šediny mi dovolují…“)
  • synekdochy = záměny části za celek a naopak ( meč místo zbraně, tisíc pozdravů místo mnoho pozdravů)
  • představy a vyprávění: při popisu určitých scenérií lidská mysl bezděčně vytváří doprovodné představy


  • představivost - kognitivní proces: prostorová a objektní představivost vytváří zvláštní druh vizuálního myšlení, které je vhodné pro řešení vědeckých problémů
  • Gardner definoval prostorovou inteligenci jako samostatnou komponentu lidských poznávacích schopností


Psychodynamické teorie představivosti

Psychoanalýza

  • Freud - představa = mentální reprezentace vnějšího světa, která se do vědomí dostává z dlouhodobé paměti (z předvědomí); hnací silou je pudové přání. Cenzura v předvědomí mění pudové přání na pudové deriváty. Pudové deriváty se dále mění v fantazijní představy ( denní a noční snění), zůstávají v předvědomí jako nevědomé fantazie ( ovlivňují postoje, vnímání, chování), a nebo sublimují do umělecké tvorby, vědecké práce. Schopnost sublimovat se vyvíjí v období latence.
  • ego-psychologie = popis funkcí „já“ při adaptaci vůči vnějšímu světu (Hartman H., Kris E.)


Analytická psychologie - Jung

  • pramen lidské představivosti je nevědomí, především kolektivní nevědomí (archetypy)
  • archetypy formují naše osobní zážitky, dávají jim smysl, jsou děděny, odpovídají typickým situacím v životě
  • archetypy jsou formy bez obsahu, umožňují určitý typ jednání a chápání, aktivují se nějakým zážitkem
  • lidská fantazie je tvořena nevědomím ( archetypy) a pamětními představami
  • umělecká fantazie – Jung jí dává status zvláštní psychické funkce
  • symbol = spojení nevědomí s paměťovou představou