Klasifikace psychických funkcí, psychických procesů a psychických stavů.

Psychický proces a psychický obsah

Dle Plhákové (2003) rozlišujeme tři základní psychické fenomény plynoucí z našich duševních zážitků. Patří sem psychické procesy, obsahy a stavy. Psychickým stavům bude věnována pozornost v následující samostatné kapitole. Nyní se však podívejme na pojmy psychický proces a psychický obsah.

Definice pojmu psychický proces

Jedná se o psychickou funkci zprostředkovávající významnou část interakcí mezi člověkem a okolním světem. Jedná se o aktuálně probíhající děje, pomocí nichž můžeme poznávat nejen okolní svět, ale i sebe samotné, prožívat emoční prožitky či utvářet motivaci ke konkrétním činnostem. Mnohdy se uvádí, že psychické procesy se vyznačují krátkou dobou trvání, některé zdroje však v tomto uvádí velkou variabilitu – od skutečně krátkých, zlomky sekund trvajících psychických procesů u senzomotorických reakcí, až po desítky minut či hodin trvající psychické procesy při přemýšlení či představování si.

Na psychické procesy a jejich průběh má významný vliv věk a s ním spojené vývojové změny (zpočátku evolučního a později involučního charakteru), stav organismu a vlivy z prostředí.

Spor ohledně pojetí psychických procesů coby určitých elementů či celků – spor W. Diltheye a H. Ebbinghause

Přelom 19. a 20. století byl pro psychologii, coby pro poměrně mladou vědní disciplínu, obdobím významných sporů. Tyto spory se týkaly zejména pojetí psychologie a přístupu k jejímu zkoumání. Na jedné straně stojící zastánci pozitivismu, behaviorismu a experimentální psychologie chápající psychologii jako přírodní vědu, a na straně druhé zastánci rozumějícího, filozoficky zaměřeného přístupu řadící psychologii mezi tzv. duchovědy.

Hermann Ebbinghaus (1850 – 1909), známý zejména pro své výzkumy spojené s pamětí, patřil mezi experimentální psychology a zastával názor, že izolované psychické jevy lze objektivně zkoumat a psychologie jako vědní obor tak patří mezi objektivní přírodní vědy.

Představitelem druhého názorového pólu byl pak Wilhelm Dilthey (1833 – 1911). Ten, coby zakladatel duchovědné psychologie, tvrdil, že jednotlivé jevy se dějí vždy v nějakém kontextu, od nějž jsou neoddělitelné. Dilthey tak kritizoval představitele tzv. „kauzálně vysvětlující psychologie“ právě za fragmentaci vědomí a psychických procesů na samostatně zkoumané elementy, jelikož v jeho pojetí tzv. „popisné psychologie“ je nutné nahlížet na věci jako na celek, jen tak je možné jim rozumět. (Takács, přednášky z Dějin psychologie 2020/2021).

Externí nepublikované zdroje

Ke zpracování poznámek byly uplatněny také poznámky z přednášek prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc., získané v rámci kurzu Vývojová psychologie vyučovaného na Katedře psychologie FF UK.