Adrenalin

Adrenalin, pro který se také používá označení epinefrin nebo β,3,4-trihydroxy-N-methylphenethylamin, je hormon a neurotranstmiter vylučovaný v největší míře dření nadledvin, v menší míře pak zakončením sympatických vláken. Jeho funkce úzce souvisí autonomni vegetativní čiností sympatického oddílu.

Biosyntéza a chemické vlastnosti

Syntéza noradrenalinu v axoplazmě nervové terminály a adrenalinu v dřeni nadledvin.

Syntéza noradrenalinu, z kterého se v posledním kroku procesu syntetizuje i adrenalin začíná v axoplazmě nervové terminály (synapse). Základní látkou je tyrosin pronikající do synapsí z extracelulární tekutiny. Nejprve proběhne hydrolýza tyrosinu enzymem tyrosinhydroxylázou na dihydroxyfenylalanin (DOPA). Látka je dále dekarboxylována na dihydroxyfenylethylamin (dopamin) enzymem dopadekarboxylázou. Následuje transport dopaminu do vazikul, kde se hydroxyluje dopaminhydroxylázou na noradrenalin. Poslední krok se odehrává již ve dřeni nadledvin (glandula suprarenalis) kdy methylací noradrenalinu methyltransferázou vzniká adrenalin.

Fyziologie

Dřeň nadledvin se skládá z polyedrických buněk, složených v nepravidelné trámce a pruhy mezi nimiž probíhají kapiláry, Mezi trámci se též nacházejí gangliové buňky (periferní autonomní ganglia), které přicházejí z CNS a stimulují činnost žlázy např. při stresu. V nuňkách se nacházejí granula jejichž hlavním obsahem jsou katecholaminy. Část buněk tzv. A-buňky produkují adrenalin a N-buňky produkující noradrenalin. N-buňky představují necelých 5% celé buněčné populace dřeně nadledvin a 80% katecholaminů předávaných do krve tvoří adrenalin.

Receptory pro vazbu noradrenalinu a adrenalinu se označují jako adrenergní. V cílových orgánech existují dva základní typy těchto receptorů: α a β. Oba typy se dále dělí na dvě podskupiny: α-1, α-2, β-1, β-2. Rozdělení adrenergních receptorů bylo podmíněno vývojem farmak schopných selektivně blokovat nebo stimulovat popsané receptorové typy. Zastoupení receptorů v cílových orgánech není stejnoměrné. Např. v myokardu převažují receptory β-1, v hladké svalovině bronchů β-2, v hladké svalovině cév α-1. Vazba hormonu či pro tento případ lépe řečeno mediátoru je spojena se specifickou funkční změnou v cílovém orgánu.