Psychoanalýza

Psychoanalýza je psychologický směr vznikající na přelomu 19. a 20. století a reagující na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí (Wilhelm Wundt).

Psychoanalýzu lze rozdělit na:

metodu, jejímž cílem je léčba duševních poruch
teorii osobnosti ^[1]

Vznik

Za zakladatele psychoanalýzy je považován Sigmund Freud. Termín psychoanalýza byl použit Freudem poprvé v roce 1896, kdy již na této teorii nějakou dobu pracoval, stále byl ale pod vlivem Josefa Breuera. S principy psychoanalýzy se setkáváme v roce 1900, kdy Freud vydává knihu Výklad snů. Komplexnější obraz své teorie prezentuje formou přednášek na Clark University ve Worcestru v roce 1909.

Události vedoucí ke vzniku psychoanalýzy

reakce na psychologii jako vědě o vědomí → JÁ, ONO, NADJÁ

snaha přijít na přičinu hysterie → neurózy, trauma v dětsví, psychosociální vývoj osobnosti

snaha o léčbu hysterie → metoda volných asociací, obranné mechanismy.

↑ Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.

[1]