2. Změny a poruchy emotivity, afektivity a citů

2.1 Rysy emocí

• subjektivnost – emoce vyjadřují a odráží subjektivní vztah k předmětům a jevům
• polarita – protikladné dvojice emocí (příjemné, nepříjemné; kladné, záporné; uspokojující, neuspokojující)
• aktuálnost – mají vztah k aktuálně probíhajícímu dění
• dynamičnost – mění se kvantitativně i kvalitativně ve svém průběhu podle potřeby
• asociativnost – vyskytují-li se vedle sebe dvě emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem
• iradiace – výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené, výsledná emoce iradiuje na ostatní
• přesun emocí – možnost přenosu emocí z jednoho jevu na druhý nebo na několik jevů, příp. na všechny

2.1.1 Tělesné projevy

• mimika – z výrazu tváře lze vyčíst radost, překvapení, strach, hněv, odpor, pohrdání a další
• pantomimika – posunky, gesta, pohyby, držení těla vyjadřující emoce
• hlasový výraz – hlas se mění dle intenzity a zabarvení emocí
• vegetativní a hormonální změny – změny krevního tlaku, tepu, dechu, pocení, slinění, zčervenání/zblednutí, koncentrace moči, vyměšování žaludečních šťáv apod.

2.1.2 Anatomie

• intaktnost CNS je nutnou podmínkou pro normální průběh emocí – hlavně talamus, limbický systém (amygdala), frontotalamické dráhy atd.
• prefrontální kortex má ústřední pozici v emočním procesu
• strach a úzkost generovány hlavně amygdalou, smutek spojen s aktivitou subkalózního cingula
• hypotalamus v úzkém vztahu s emotivitou – průvodní tělesné projevy afektů (pulz, tlak, pocení, …) – vegetativní projevy

2.2 Dělení emocí

• Podle polarity

• Kladné a záporné
• Libé a nelibé
• Stenické a astenické

• Podle kvality

• Nižší – individuální (radost, smutek, strach),
• tělesné (hlad, žízeň, únava)
• Vyšší – sociální, etické, estetické

• Podle intenzity a trvání

• Afekty
• Nálady

• Podle struktury a obsahu – paratymie, fobie aj.

Vyšší city

• směřují mimo naši osobu k nadosobním zájmům, ontogeneticky nejvýše diferencované, nejmladší a nejpokročilejší
• do značné míry určují společenský i sociální vztah mezi lidmi a vytvářejí úctu a soucit k druhému
• zranitelnější než nižší – proto při poruše dochází nejprve k vyhasínání vyšších citů, nižší si poměrně dlouho uchovávají odolnost a své původní vlastnosti
• dále se dělí na:

• sociální – vyjadřují vztahy k druhým lidem, skupinám a jiným sociálním jevům – sympatie, antipatie, láska, nenávist, úcta apod.
• etické – postoj k vyšším mravním hodnotám – cit pro právo, spravedlnost, odpovědnost
• estetické – smysl pro krásu, harmonii apod.

2.3 Poruchy emocí

• rozdělení spíše pragmatické, nerespektuje plně rozdělení emocí

• poruchy afektu
• poruchy nálady
• poruchy vyšších citů

• Höschl uvádí následující dělení:

• poruchy vyšších citů
• poruchy nepřiměřené intenzity emocí (afekty)
• poruchy s nepřiměřeným trváním emocí (nálady)
• poruchy struktury emocí.

2.3.1 Poruchy afektu

• afekt

• – intenzivní emoce, vzniká náhle, prudce a má konkrétní zaměření, podnět více i méně intenzivní (afekt vzteku, radosti, úžasu, děsu, úzkosti). Afekt nižší intenzity ještě fyziologický, vyšší intenzity je již patologický. Doprovázen značnými vegetativními příznaky (zčervenání/zblednutí, zrychlení pulzu, zvýšení tlaku) a mimickými projevy (smích, pláč, zaťaté pěsti, podupávání...)
• -nedojde-li k okamžitému vybití, dochází k městnání afektu – série nepříjemných podnětů se potlačuje a pak dojde k výbuchu po nepatrném podnětu
• - přesun afektu – jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, slabý, reaguje prudce, bouřlivě
• - sdružení afektu – rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby, které měly třeba jen zevní a náhodnou spojitost s událostí, jež vyvolala afekt
• - odreagování afektu – uvolnění afektu nějakým náhradním způsobem

Poruchy s nepřiměřenou intenzitou emocí (afekty):

• nezvládnutý afekt – mimořádně silný afekt, při němž není postižený schopen v dostatečné míře ovládnout své chování pro intenzivní emoční tenzi, přestože si uvědomuje, co dělá. Nejde o absolutní neschopnost ovládat své jednání, schází zde jakákoli porucha vědomí a nedochází k amnézii. Jednání může být nepromyšlené a mohou se vyskytnout násilné činy
• patický afekt – od normálního či nezvládnutého se liší:

• výrazně vyšší intenzita
• delší trvání
• na vrcholu dochází ke krátce trvající poruše vědomí (obnubilaci) => po odeznění je na období vrcholu amnézie (může být ostrůvkovitá nebo totální), chování je tedy neuvědomělé, neúčelné, neovladatelné a automatické
• chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
• zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
• zvýšená intenzita patického afektu se projevuje zvýrazněním průvodních psychomotorických a vegetativních příznaků
• nejčastěji k němu může dojít na oslabeném, eventuálně encefalopatickém terénu u poruch osobnosti, epilepsie, v alkoholové opilosti (může se jednat o patickou opilost), demence, ale i u normálních lidi při vyčerpání, hladovění, nevyspání, po zdrcujícím zážitku
• forenzní význam – proběhlá porucha vědomí ve smyslu mrákotného stavu znamená, že jedinec nebyl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a nebyl ani schopen toto jednání ovládat – průkaz patického afektu vždy velmi obtížný a musí vycházet z velmi přesného a pečlivého hodnocení projevů vyšetřovaného

• afektivní stupor – fáze prvotního zárazu je oproti normálnímu průběhu vystupňovaná v afektivní stupor, dostaví se většinou po hrůzné události, katastrofických situacích, vzácněji po radostných zprávách

• postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví – nedochází k poruše vědomí, jedinec si rychle uvědomí svůj stav
• většinou rychle pomine po několika sekundách či minutách

• afektivní útlum – nastává po nadlimitním emocionálním podnětu, spočívá v chybění, respektive odsunutí afektu – jedinec nereaguje zprvu změnou emotivity, zůstává klidný a jeho jednání je adekvátní, ale bez emočního doprovodu, je automatické. Emoční reakce se plně projeví, když pomine nebezpečí
• afektivní raptus – afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání, vybije se jako úzkost, zlost, vztek, probíhá se značnou sílou a energií, může probíhat v rámci nezvládnutého afektu jako jeho zvláštní forma

• spojen s psychomotorickou excitovaností, dezintegrací chování a možným poškozením sebe nebo okolí
• u úzkostných poruch a u lidí v extrémně tíživých situacích

• paroxyzmální afekt (=ictal emotion) – objevuje se náhle, bez zjevné příčiny, jeho obsahem je nejčastěji úzkost, někdy zlost. Trvá hodiny, někdy i déle. Většinou souvislost s poruchami temporálního laloku (např. temporální epilepsie)
• zvýšená afektivní dráždivost – není vlastní poruchou afektů, ale znamená zvýšenou pohotovost k patologickým afektivním reakcím

2.3.2. Poruchy nálady

• - nálada – déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru, jako déletrvající emoční nastavení nervového systému, od afektů se liší nejen délkou trvání a menší intenzitou, ale i tím, že nejsou vázány na konkrétní obsah vědomí. Intenzivními a dlouhotrvajícími podněty ji můžeme modifikovat nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě. Svým charakterem zaměřují, facilitují či inhibují další psychické děje – pozornost, paměť, myšlení, chování. Též mají vliv na somatické funkce.

2.3.2.1 Faktory ovlivňující náladu

• fyzikální – teplota prostředí, klimatické podmínky, délka denního světla (sezonní zimní deprese), roční období (deprese na jaře a na podzim), denní doba (ranní pesima)
• chemické – drogy, alkohol, psychofarmaka (depresogenní – reserpin, metyldopa, cimetidin), maniogenní substance (psychostimulanciua, antidepresiva, levodopa)
• somatogenní a metabolické – popudlivost při hypoglykemii, hypertyreóze, deprese u hypotyreózy, premenstruační tenze, poporodní deprese, úzkost kardiaků a astmatiků, deprese u karcinomu plic a tlustého střeva, toxické infekční faktory (infekční hepatitida, mononukleóza, chřipka) atd.
• organické – afekce CNS (hlavně hypotalamu, limbického systému a orbitální části frontálních laloků, retikulárním systému)
• psychologické – modifikace kvality normální nálady – nepříjemné a traumatizující zážitky mohou vyvolat depresi, příjemné euforii, jakýkoli zevní podnět může vyvolat emoční odezvu., nicméně k patrnému vychýlení nálady je třeba silnějších nebo opakovaných podnětů
• poruchy nálady se od normální nálady liší kvantitativně i kvalitativně

2.3.2.2 Charakteristické rysy patických nálad

• intenzita – sebevětší odchylka normální nálady nedosahuje intenzity patické nálady, i mírná patická nálada má silný vliv na všechny psychické f-ce, mění reaktivitu osobnosti
• trvání – patická trvá většinou týdny, měsíce i roky
• nezávislost kvality patické nálady na psychogenních podnětech – patická delší dobu neodklonitelná, je-li vyprovokována zážitkem, nemusí být s ním kongruentní (tragédie vyvolá manickou náladu), anebo tento zážitek v minulosti nebyl dostačujícím ke změně nálady
• vliv na ostatní psychické fce – myšlení, jednání, vzhled, osobnost => daleko silnější než u normální nálady, člověk se nechová adekvátně ke svým zájmům nebo osobnosti
• podmíněnost chorobnými změnami CNS – patická vždy součástí nějaké duševní poruchy, jako taková se musí vnímat klinicky, je nutné ji léčit

2.3.3 Rozdělení patických nálad

• -zvýšené = expanzivní,
• -snížené = depresivní a úzkostné
• -paradoxní nálada – projevy opačných emocí, než je vyvolávající podnět, objevuje se pod vlivem psychózy nebo organicity

2.3.3.1 Expanzivní nálady

• euforie – pocit pasivní spokojenosti, blaženosti, který není doprovázen hyperaktivitou, bývá pozorována u afektivních a organických psychických poruchách (afekty frontálního laloku), u intoxikací, častá bývala u progresivní paralýzy
• manická nálada – veselá, rozjařená nálada, ztráta zábran, zvýšená aktivita, usnadněná výbavnost představ, zvýšené sebevědomí
• hypomanická nálada – kvantitativně mírnější projevy

• obě se vyskytují u afektivních a schizoafektivních poruch, nebo bývají symptomatické při organických poruchách

• extatická nálada – pocit blaženosti, vytržení, štěstí a povznesenosti, při extázi spolu s religiózními nebo erotickými prožitky, u poruch osobnosti, epilepsie, intoxikací (halucinogeny), afektivních poruch
• rezonantní (zlobná) nálada – zlobná podrážděnost, nevlídnost, zlobné reakce, někdy agresivita, zvýšené sebevědomí
• explozivní nálada – výbušná nálada, hlavně u epileptiků a chronických alkoholiků
• moria – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulgárním žertováním a obtěžováním okolí, častým příznakem léze orbitálního laloku
• dysforie (rozlada) – oproti rezonantní se vyznačuje mírnější intenzitou a není přítomno zvýšené sebevědomí, přítomna podrážděnost, mrzutost, nevlídnost, není sklon k expanzivním projevům. Při epilepsii, mentální retardaci, často součást manického syndromu

2.3.3.2 Depresivní nálady

• = mikromanické – charakteristická snížená emoční reaktivita, snížené sebevědomí
• depresivní nálada – smutek, bezútěšnost, ztráta perspektivy, pesimismus, plačtivost, výčitky, zpomalené myšlení (bradypsychismus), zpomalené psychomotorické tempo, snížené sebevědomí, u afektivních poruch, schizofrenie, epilepsie, demencí apod.
• bezradná nálada – v popředí bezradnost, neschopnost rozhodování, afektivní poruchy, schizofrenie, demence atd.
• anhedonická nálada – neschopnost prožívat radost, štěstí, nic neřeší, ztráta potěšení z práce, zábavy, skeptičtí k jakémukoli snažení, oproti apatickému tuto neschopnost prožívají nešťastně, zvláště u deprese
• morózní nálada – depresivně-zlostná, mrzutá, se zvýšeným rizikem sebevraždy

2.3.3.3 Úzkostné nálady

• anxiózní nálada – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu, pocit vnitřního napětí, tenze

• součástí vegetativní příznaky (spíše sympatické než parasympatické), přítomen je i neklid, pocit neurčitého ohrožení
• trýznivý požitek, jenž může vést k sebevražednému jednání nebo raptu – úzkostné poruchy, schizofrenie, epilepsie, toxikomanie, demence aj.

• fobie – patologický strach, perzistující a iracionální z konkrétní specifické situace, objektu nebo činnosti => mají konkrétní a určitý obsah (na rozdíl od úzkosti)

• jedinec neschopen potlačit je vlastní vůlí, i když si uvědomuje bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj
• při přemáhání se objevují nepříjemné vegetativní reakce – zčervenání, tachykardie, pocení, tenze apod. => vyhýbání se fobickým podnětům, může se vyvinout anticipační úzkost, může mít vtíravý charakter
• fobické poruchy, někdy i schizofrenie
• agorafobie, arachnofobie, hemofobie, klaustrofobie, nozofobie, mysofobie, xenofobie, zoofobie, …

2.3.4 Poruchy vyšších citů

• jedná se o nadměrný rozvoj nebo jejich defekt
• nadměrný rozvoj vyšších citů – hypersenzitivní, přehnaně svědomití, pečovatelští, ochranitelští jedinci, u kterých sebeobětování, altruizmus, oddanost ideám přesahují obvyklou míru
• defekt vyšších citů sociálních – různé formy asociálnosti, disociálnosti, tj. ztrátou odpovědného vztahu k ostatním lidem a společnosti, často souvisí s poruchami pudů
• sociální tupost – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu, neschopnost navazovat a vytvářet nové citové interpersonální vztahy, schizofrenie, demence, mentální retardace, poruchy osobnosti, častěji získaná porucha
• moral insanity – anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoizmu, bezcitnosti, bezohlednosti, častěji vrozené, někdy podmíněná citovou deprivací v dětství, minimální morální zábrany nebo chybí => dopouštění se závažných protispolečenských činů. Mentální retardace, poruchy osobnosti
• poruchy citů etických – emoční depravace – mizení morálních zábran, stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti, bezohlednost, netaktnost, nedbají o stud, zájem jen o svůj prospěch, zanedbávání svého zevnějšku, toxikomani, alkoholici, organické postižení mozku. Dochází k úpadku celé osobnosti, redukce citů na některé tělesné potřeby, organické psychické poruchy, zvláště demence
• poruchy citů estetických – nevystupují zvlášť v nějaké výraznější formě, například jsou součástí emoční depravace a degradace v rámci poruch osobnosti. I ve stavech, kdy je osobnost psychicky tangována (dotčena), se u jedince můžeme setkat s estetickými prožitky.

2.3.5 Poruchy struktury emocí

• jedná se zejména o kvalitativní změny
• paratymie = paradoxní emoce – afektivní inadekvátnost, emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou (tragická událost vyvolá smích, veselá situace pláč), může se projevit i mimickou inadekvátností – nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, anebo se směje, přestože mu je smutno a úzko (=paramimie), výskyt u schizofreni, poruch osobnosti
• emoční ambivalence – kladné i záporné emoce, nálady a city současně přítomny (láska i nenávist, radost i smutek), současně přátelský i nepřátelský vztah ke druhé osobě atd., výskyt u schizofrenií, fobií, u bezradnosti u depresivních poruch
• emoční (afektivní) oploštělost – zúžená polarita, aplituda emocí, celkový nezájem, snížená aktivita, pokles psychické reaktivity; nevýrazná, setřelá, neměnná afektivita, citová lhostejnost, neúčastnost, výskyt u schizofrenií, organických psychických poruch a poruch osobnosti
• emoční labilita – měnlivé emoce, rychle vznikají a rychle se střídají, nemocní hned pláčí, hned se smějí, afekt v přemrštěné intenzitě a nelze jej ovládnout, důsledkem nedostatečně tenacity
• emoční inkontinence – větší stupeň emoční lability, nestálost, neschopnost udržet emoce v jednom směru, střídání emocí nemusí být tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost

• navodí-li se u nemocného určité emoční ladění, přetrvává, dokud není přerušeno novým podnětem.
• mnohdy vzniká bez jakékoli přiměřené příčiny za nejnevhodnějších příležitostí, často neztišitelně, např. u pseudobulbárních záchvatů pláče nebo smíchu; vyskytuje se především u organických poruch mozku

• emoční tenacita – dlouhé přetrvávání emoce, pravý opak lability, emoce může přetrvávat i po malém podnětu, výskyt u poruch osobnosti a u reakcí na stres
• emoční inkongruence = nepřiléhavost – emoční prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu, například nezaujaté líčení hrůzného bludného prožitku („berou nám tu buňky z těla, melou z nich karbanátky a dávají nám je k jídlu“), výskyt u schizofrenie
• alexitymie – neschopnost nebo obtížnost jedince správně rozumět vlastním emocím (číst je), hodnotit a vyjadřovat je, výkyvy nálad interpretují jako tělesné stesky, somatizace, dochází k „řeči orgánů“
• idiosynkrazie – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (při pilování, dotyku sametu, pohledu na krev, škrábáním nehtů o tabuli atd.)
• katatymie – výrazné emoční zkreslení některých psychických funkcí, jako je myšlení, úsudek a chování atd., mohou být zkresleny postoje vůči jiným osobám či událostem, úsudky, názory, vyskytuje se i v normě (někteří lidé myslí více katatymně než jiní), u poruch osobnosti, poruchy nálady apod.

Pozn.: MUDr. Šivicová u poruch emocí a afektivity vykládá i poruchy pudů:

1. pudy zachování jedince: a) p. sebezáchovy (automutilace, bizarní poruchy sebe sama, úzkostné a hypochondrické stavy) b) p. obživný (poruchy příjmu potravy, koprofagie, pica, obezita) c) p. orientační (neschopost navázat soc. vazby) d) p. zvědovosti (nadm. rozvoj u vynálezců)

2. pudy zachovávající rod: a) p. rodičovský (týrání, krakvčí matky, laktózní psychóza, poporodní deprese) b) p. sexuální (nymfomanie, satyriáza, rigidita, deviace)

3. pud sociální (přílišná familiárnost, asociálnost, samotáři)

4. pudy pro zpříjemněnní existence: a) p. uplatnění b) p. uctívání vlastní osoby (narcismus, egocentrismus X askeze, primitivismus)

Zdroj:

HÖSCHL, Cyril, Jan LIBIGER a Jaromír ŠVESTKA (eds.). Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Tigis, 2002. ISBN 80-900130-1-5.