Exekutivní funkce
- v širším pojetí zahrnují řadu kognitivních dovedností, odpovědných za:
- plánování
- iniciaci
- sekvenční zpracování (řazení)
- monitorování (kontrolování, sledování)
dva názory:
- první spojuje exekutivní funkce se specifickými kognitivními funkcemi jako vhled, vůle, abstrakce, úsudek
- implikuje, že exekutivní funkce - tak jako paměť a jazyk - jsou získanými dovednostmi a mohou být přímo měřeny
- jejich narušení ústí do ztráty těchto schopností
- druhý zdůrazňuje kybernetická (lodivod) hlediska exekutivních faktorů, tj. že exekutivní faktory řídí výkon složitých činností interagují s ne-exekutivními procesy
- jejich narušení je možné vidět jen skrze dezorganizaci operací ne-exekutivních oblastí
- toto pojetí přináší zvýraznění dynamických interakcí mezi frontálními kontrolními systémy a jimi řízenými procesy
definice exekutivních funkcí
- exekutivní kognitivní schopnosti jsou řadou složitých oddělených kognitivních dovedností, zahrnujících plánování, organizaci, reagování na nové skutečnosti a pracovní paměť
- nejzákladnější exekutivní funkcí je schopnost použít záměr (úmysl) k regulaci (usměrňování) provádění cílem řízeného chování
- zahrnuje schopnost iniciovat nezávisle cílevědomou aktivitu a utlumit irelevantní nebo nevhodnou aktivitu
- osoby s jejich poruchami nejsou schopny řídit své vlastní chování a potřebují podporu (povzbuzení), vnější strukturaci a kontrolu (dohled)
- exekutivní funkce (EF) udržuje přiměřené zaměření s ohledem na dosažení budoucího cíle
- EF je mechanismem, jimž je optimalizována činnost v situacích, požadujících simultánní operace mnoha různých kognitivních procesů
- EF požaduje schopnost plánování a řazení složitých chování,
- simultánní sledování mnoha zdrojů informace, uchopení „jádra“ ve složité situaci, odolávání interferenci, tlumení nevhodných reakcí a podporu jednání pod delší období
- EF zahrnuje strategické plánování, regulaci podnětů, organizované paměťové vyhledávání a také flexibilitu myšlení a jednání
- EF jsou vyšší funkce, které integrují funkce základní, jako percepce, pozornost a paměť; tyto vyšší funkce zahrnují schopnost anticipovat, stanovit cíle, plán, sledovat výsledky a využívat zpětnou vazbu
- EF je myšlena jako regulační řízení
- EF je popsána jako schopnost zapojit nezávislé, cílevědomé a sebe-obslužné chování
- EF je proponována jako soubor procesů, které vedou, řídí a ovládají kognitivní, emoční a behaviorální funkce, zvláště během aktivního a nového řešení problému
- EF zdůrazňuje metakognitivní schopnosti, které umožňují jedinci vnímat podněty z prostředí, adaptivně na ně reagovat, flexibilně měnit směr jednání, anticipovat budoucí cíle, zvažovat následky a odpovídat integrovaně (tzv. zdravým, příp. selským rozumem), při využití všech těchto kapacit k dosažení uvědomovaného cíle
Historie
- případ Phineas Gage
- Miller et al. (1960) využili pojem systémového inženýrství Test - Operate - Test - Exit řízení lidské kognice
- Lurija (1969) přináší narušení funkčního systému programování, regulace a verifikace chování
- Butterfield a Belmont(1977) popisují exekutivní funkce jako schopnost kdy osoba spontánně mění řídící proces jako reakci (přiměřenou) na objektivní změnu informace v úloze
- Norman a Shallice (1980) vytvořili pojem supervizního pozornostního systému
- Goldman-Rakic (1995) a Pennington et al. (1996) přišli s centrální exekutivou
- Baddeley (1996) a Parkin (1998) toto pojetí řeší polemicky takřka dodnes
Hypotéza somatického markeru
- předpokládá se, že orbitofrontální PFK je odpovědná za "označkování" lidí, předmětů nebo situací s afektivním významem
- označkování je dosaženo asociováním minulých vzpomínek na události s afektivním nábojem se somatickým stavem, který událost vyvolala
- takže událost je označena somatickým markerem, který v budoucnu napomáhá jedinci činit rozhodnutí
- vyvolaný somatický marker nabízí odpovídající afektivní stav a "správné vycítění", která alternativa je při rozhodování správná
- pacienti s poškozením tohoto systému nejsou schopni dosáhnout rozhodnutí jednoduše proto, že se stávají neschopnými rozjímáním nad irelevantní informací
- žádné z jejich jednání není obvykle více upřednostňováno emočně, než jiné a oni pak činí rozhodnutí náhodně nebo impulzivně a stávají se tak dezinhibovanými
karetní hra
- velké odměny = velké tresty
- malé odměny = malé tresty = výborný výsledek
- pacient má za úkol vybrat karty ze 4 různých balíčků tak, aby vyhrál peníze od examinátora
- každá karta vyhrává nějaké peníze, ale některé také nesou ztrátu a pacient musí zaplatit
- pacient neví, že karty z prvních dvou balíčků vyhrávají hodně, ale příležitostně také přináší velkou ztrátu a opakovaně z nich vybírají, což vede k čisté ztrátě
- naopak karty z dalších dvou balíčků vyhrávají málo, ale také ztráty jsou mnohem menší a celkově braní z nich přináší čistý zisk
- závěr:
- kontrolní osoby napřed braly z obou balíčků s velkými odměnami, ale po několika velkých ztrátách přešly ke druhým a celkově získali
- pacienti s PFK poškozením postupovaly stejně, ale poté nebyli schopni "adaptivně" změnit své chování a přišli o všechny své peníze
- úloha je typická pro potíže, které prefrontální pacienti zakoušejí v běžném životě