Lingvistika
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti[1]. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.[2]
Obsah
Dělení lingvistiky
Podle specializací a přístupů ke studiu systému jazyka i jednotlivých částí tohoto systému, lze rozlišovat v rámci lingvistiky následující odvětví:
- Teoretická - obecné, vědecké zkoumání
- Synchronní - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě
- Jeden jazyk
- Více jazyků
- Diachronní - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny
- Jeden jazyk (historická)
- Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji
- Synchronní - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě
- Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka
- Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky
- Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami
Další obory lingvistiky
- Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika
- Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce
- Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce
- Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby
- Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně
- Lexikologie – nauka o slovní zásobě
- Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků
Stručné dějiny lingvistiky
Starověk
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako Platón, nebo Aristoteles se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.
Středověk
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.
Renesance
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.
Novověk
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal Noam Chomsky.
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.
20. století
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky. Ferdinanda de Saussure z roku 1916. [3] Počínaje tímto dílem se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:
- Strukturalistická lingvistika
- Pražská škola
- Ženevská škola
- Kodaňská škola
- Americká škola
- Transformačně-generativní gramatika
- Noam Chomsky a jeho žáci
Důležitá jména lingvistiky
- Ferdinand de Saussure (1857–1913) [3] - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky
- Noam Chomsky (1928-)[4] - americký teoretický lingvista
- Roman Jakobson (1886-1982) [5] - rusko-americký lingvista a literární teoretik
Odkazy
Reference
- ↑ Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002772&local_base=KTD.
- ↑ HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.
- ↑ 3,0 3,1 SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.
- ↑ Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky
- ↑ Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson
Použitá literatura
- ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.
- ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
- HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.
- SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.
Související články
Klíčová slova
- Lingvistika, Jazyk