Manifest kyborgů

Donna J. Haraway

A Cyborg Manifesto: Science, Technology, and Socialist-Feminism in the Late Twentieth Century (1985)

Cílem Haraway je vytvořit postmoderní teorii, kterou by přispěla k sociálně-feministické kultuře a utopické tradici světa bez genderu (svět bez geneze, ale zároveň svět bez konce). Haraway přistupuje ke kyborgu (jak jej známe z „tradičních kybernetických teorií) ironicky. Rozdíl mezi realitou a sci-fi je dle ní jen optická iluze, např. moderní věda a medicína je plná kyborgů. Dle Haraway jsou na konci 20. století všechny lidské bytosti chiméry, hybridi či stroje, tedy kyborgové. V rámci tradice západní vědy a politiky (tedy rasistického kapitalismu s mužskou dominancí, tradicí pokroku, přivlastňování si přírody jako zdroje kulturní produkce a tradice reprodukce sebe na základě reflexe druhého) je vztah mezi organismem a strojem na válečné linii. Kyborg je tedy kreatura post-genderového světa, ale nemá původ v západní historii, což je ironické, neboť, dle Haraway je kyborg „hroznou apokalypsou západní mužské dominance“.

Kyborg dle Haraway:

je oddán parcialitě, ironii, intimitě a perverzitě
je v opozici, utopický a zcela bez nevinosti
není polarizován mezi veřejným a soukromým
definuje technologické volby založené částečně na revoluci sociálních vztahů
nesní o organické rodině a komunitě na ní založené
není zbožný, nepamatuje si kosmos je obezřetný vůči holismu, ale potřebuje spojení
je ilegálním potomkem militarismu a patriarchálního kapitalismu (a státního socialismu), ale svým rodičům je zcela nevěrný!
objevuje se v mýtu přesně na hranici mezi člověkem a zvířetem

Na konci 20. století je ve vědecké kultuře USA porušena hranice mezi lidským organismem a zvířetem. Sociální chování a mentální události svědčí o tom, že separace člověka od zvířete není nutná. Mnoho odnoží feministické kultury potvrzuje radost spojení člověka a jiných živých bytostí. Stejně tak biologie a evoluční teorie simultánně vyprodukovaly moderní organismy jako objekty vědění a zredukovaly tak hranici mezi lidmi a zvířaty. V rámci tohoto Haraway odsuzuje učení moderního křesťanského kreacionismu a přirovnává jej k formě zneužívání dětí. Druhý rozdíl je mezi lidsko-zvířecím organismem a strojem. Původně stroje nebyly člověkem, ale pouze karikaturou maskulinního reproduktivního snu. Oproti tomu na konci 20. století jsou stroje spíše nejednoznačným rozdílem mezi přírodním a umělým; myslí a tělem. Současné stroje jsou živé a lidské bytosti. Proti nim jsme nehybní. Stroj a lidský organismus jsou kódový text, pomocí kterého lze zaznamenat svět a číst jej. Jedním ze směrů, který je otevřený této nové koncepci je technologický determinismus. Třetí hranicí, kterou Haraway zmiňuje, je hranice mezi fyzickým a nefyzickým. Moderní stroje jsou v podstatě mikroelektronické přístroje: jsou všude a jsou neviditelné. Psaní, síla a technologie jsou staří partneři v západních příbězích o původu civilizace, ale miniaturizace (např. čipy) změnila naši zkušenost a mechanismy: ukázalo se, že jde o sílu. Malé je předně nebezpečné, jako v případě raket. Nejlepší stroje jsou vyrobeny ze sluneční záře, jsou světelné a čisté, jelikož jsou signály či elektromagnetickými vlnami apod. V kybernetickém světě jde o konečnou impozici kontroly planety čili o konečné přivlastnění si ženského těla v maskulinní orgii války. Stejně tak ale kybernetický svět může být o žitých sociálních a tělesných realitách, v rámci kterých se lidé nebojí svého spojení se zvířaty a stroji, nebojí se permanentně neúplných identit a protikladných postojů.

Gender, rasa či třídní rozlišení je pozůstatek dějin patriarchismu, kolonialismu a kapitalismu. Haraway uvádí pojem Chely Sandoval „women of color“. Tento pojem definuje jako typ postmoderní identity, založené na jinakosti (otherness), rozdílnosti a specifikaci (oproti muži jako autorovi kosmu, zvaného historie). Tyto „women of color“ mají šanci vybudovat efektivní jednotu, bez replikace imperializujících, totalizujících revolučních subjektů. Neboli by vytvořili politickou jednotu bez toho, aby se musely spoléhat na logiku přivlastňování si, inkorporace a taxonomické identifikace, která je v současné době potřeba, aby efektivně konfrontovala dominanci rasy, genderu, sexuality a třídy. „Women of colour" je možné interpretovat jako kybernetickou identitu (silnou subjektivitu syntetizovanou fúzí externích identit a v komplexním politicko- historickém mýtu). Tzv. „sister outsider“ je žena příchozí zpoza hranic společnosti (USA), na kterou se obyvatelé dané země (ženy) dívají jako na nepřítele, který ohrožuje jejich bezpečnost. V rámci území USA je ale tato „sister outsider“ mezi rasovými a etnickými identitami žen, manipulovaných pro rozdělení v rámci boje o zaměstnání. „Women of colour" jsou preferovaná pracovní síla pro vědecky založená zaměstnání (např. mladé Korejky najímané pro sexuální či elektronické práce jsou rekrutovány z vysokých škol). Gramotnost, především v angličtině, rozlišuje “levnou” ženskou práci (tak atraktivní PR mezinárodních koncernů). Opravdoví kyborgové jsou např. vesnické ženy z jižní Asie, které pracují pro japonské a americké nadnárodní elektronické firmy. Haraway se dále věnuje dominanci informatiky, která může pomoci jednotě, v rámci které by celosvětové sociální vztahy byly napojeny na vědu a technologii. Haraway uvádí tyto příklady přechodu z dominancí k novým sítím (informatics of domination):

Reprezentace X Simulace

Buržoazní román X Sci-fi

Organismus X Biotická součástka

Hloubka, integrita X Povrch, hranice

Teplo X Hluk

Fyziologie X Komunikační inženýrství

Malá skupina X Subsystém

Perfekce X Optimalizace

Eugenika X Populační kontorla

Hygiena X Stres management

Mikrobiologie, tuberkolóza X Imunologie, AIDS

Organická dělba práce X Ergonomika, kybernetika práce

Reprodukce X Replikace

Rodina/Trh/Továrna X Ženy v integrovaném okruhu

Veřejné/Soukromé X Kybernetické občanství

Příroda/Kultura X Pole rozdílů

Sex X Genetické inženýrství

Práce X Robotika

Mysl X Umělá intelligence

Druhá světová válka X Star Wars

Bílý kapitalistický patriarchát X Informační Dominance

Haraway kritizuje jednostranné vymezení žen v marxistickém feminismu (tedy její definice na základě práce, labour). Radikální feminismus může přijmout pojetí práce socialistických feministek pouze pokud je mu dodáno sexuality: reprodukce (práce, sex). Cesta, jak zrekonstruovat socialisticky-feministickou politiku je pomocí teorie zaměřené na sociální vazby vědy a technologie. Komunikační technologie a biotechnologie jsou klíčové nástroje pro znovuvytvoření našich těl. Základ je v teorii jazyka a kontroly, klíčová operace je určování měřítek, směrů a pravděpodobností toku kvantit zvaných informace. Svět je rozdělen hranicemi různě propouštějících informace. Právě informace (jednotka, základ jednoty), která dovoluje univerzální překlad je instrumentální silou, neboť vede k efektivní komunikaci. Dle Haraway věda a technologie indikují základní transformaci ve struktuře světa. Komunikační technologie závisí na elektronice, vše na ní závisí (včetně vojenské síly, pornografie apod.). Mikro-elekrotnika je technickým základem simulaker (kopií bez originálu), vzniká tak přesun práce do robotického a světového processing; sexu do genetického inženýrství a reprodukčních technologií; mysli do umělé inteligence. Mysl, tělo a nástroj se stávájí jedním, stírají se hranice mezi veřejným a soukromým, materiálním a ideálním.

Nová industriální revoluce produkuje novou celosvětovou pracovní sílu (stejně jako nové sexuality a etnicity). Tento vývoj ale není genderově neutrální, např. v rozvojovém světě jsou ženy preferovány jako pracovní síla pro mezinárodní společnosti, a to hlavně v elektronických oborech. Richard Gordon nazval tuto novou situaci “homework economy” (přichází po fázi patriarchální nukleární rodiny a po moderní rodině), kterou definuje jako restrukturovanou práci, která má chrakteristiky typické ženské práce. Továrna, domov a trh jsou integrovány na nové škále a postavení žen je klíčové. V rámci "homework economy“ je světová kapitalistická organizovaná struktura umožněna díky novým technologiím. Nové ekonomiky a technologické úpravy souvisejí také s kolapsem prosperujícího státu, ženy musí zajistit život sobě samým, dětem i mužům, nastává tak tzv. feminizace chudoby. Ženy jsou obecně vyloučeny z prospěchu high-tech komodifikace jídla a energie, ale nezmenšuje se jejich zodpovědnost za nakrmení rodiny. Haraway se dále věnuje pojetí Rachel Grossman "ženy v integrovaném okruhu“ (domov, trh, placená práce, stát, škola, nemocnice a kostel). Autorka místo tohoto pojetí preferuje síťový ideologický obraz ženy, který navrhuje hojnost prostorů a identit a prostupnost hranic v osobním těle. "Networking" je feministická praktika a zároveň korporátní strategie mezinárodních organizací. Haraway jmenuje tyto autory, kteří se věnují zapojení člověka do high-tech světů, jsou tedy teoretiky pro teorii kyborgů: Joanna Russ, Samuel R. Delany, John Varley, James Tiptree, Jr, Octavia Butler, Monique Wittig a Vonda McIntyre.

Dualismus v západních tradicích směřuje systematicky směrem k logice a praktikám dominance žen, "women of colour“, přírody, pracovníků, zvířat. Je zde tedy dualismus Já/ostatní; mysl/tělo; kultura/příroda; muž/žena; civilizovaný/primitivní; realita/jevení se; celek/část; agent/zdroj; tvůrce/vytvořené; aktivní/pasivní; dobrý/špatný; pravda/iluze; celkový/částečný; Bůh/člověk. High-tech kultury ale tyto dualismy odmítají či kritizují, sami sebe shledáváme kyborgy, hybridy, chimérami. Neexistuje žádná základní, ontologická separace v našem formálním vědění o stroji a organismu, o technickém a organickém. Proč by naše těla měla končit kůží? Organismus může být mechanizován (protézy, intimní komponenty apod.). Do teď bylo ženské ztělesnění považováno za organické, dané, nutné; a ženské ztělesnění se zdálo znamenat mateřské dovednosti. Haraway navrhuje, aby kyborgové měli, co se reprodukce a sexu týče, co dočinění s regenerací (např. jako mloci, kteří se regenerují po zranění). Stejně tak jsme my všichni byli hluboce zraněni a požadujeme regeneraci, ne znovuzrození a možnosti naší rekonstrukce zahrnují utopický sen o naději pro obludný svět bez gender. Mít zodpovědnost za sociální vztahy vědy a technologie znamená odmítat proti-vědeckou metafyziku a démonologii technologie. Kybernetické znázornění může být cestu ven z bludiště dualismů, v rámci kterých jsme vysvětlovali naše těla, tedy nástroje k nám samotným. Znamená to, že se jedná o stavění a zároveň o destrukci strojů, identit, kategorií, vztahů a kosmických příběhů. Jinými slovy, Haraway prohlašuje: „Je lepší být kyborg než bohyně!“