Reflexologie a reaktologie

Reflexologie a reaktologie

  • Reflexologie a reaktologie byly směry rozšířené zejména v Rusku a v SSSR. Zakládaly se na principech přírodovědeckého materialismu.
  • Reflexologie: veškeré chování, jednání i řeč a myšlení jsou reflexní děje, které probíhají na základě daných zákonitostí tím složitějších, čím vyšší je funkce. Nazývá ji objektivní psychologií.
  • Reaktologie: Zkoumání lidských reakcí na podněty a požadavky okolí. Důraz na subjektivní faktory lidského chování. Reflex je čistě fyziologický, kdežto reakce má i myšlenkový obsah. Biologické je důležité, ale více působí sociální[1].

Ivan Michailovič Sečenov (1829-1905)

  • Zakladatelem reflexní teorie psychické aktivity.
  • Reflexní činnost podle něj zahrnuje jak fyziologické, tak psychické reakce, asociace je reflexním mechanismem, psychika vzniká z asociace a je zprostředkována CNS.
  • Zjistil, že nervová centra jsou schopna sumarizovat senzorické stimulace, a to i podprahové[2]
  • Zavedl termín reflexní oblouk pro pohyb, který začíná smyslovým podrážděním, pokračuje mozkovou aktivitou a končí svalovým pohybem[3].

I. P. Pavlov (1849-1936)

  • Byl ruský fyziolog, nositel Nobelovy ceny za objevy ve fyziologii trávení a objevitel podmíněného reflexu.
  • Na základě experimentů se psy popsal Pavlov jednu z elementárních forem učení - klasické podmiňování.
  • Výsledkem tohoto učení je spojení nepodmíněné reakce (např. slinění) s podmíněným podnětem (např. zvonění). * * Základními nervovými procesy jsou podráždění (excitace) a útlum (inhibice).
  • Na základě těchto procesů rozlišil Pavlov typy temperamentu, které v podstatě odpovídají temperamentům Hippokratovým, např. pro cholerika je typická silná excitace a slabý útlum, zatímco pro flegmatika silný útlum a slabá excitace.
  • Typy vyšší nervové činnosti jsou dány také vztahem dvou signálních soustav. První signální soustava, kterou má člověk společnou se zvířaty, bezprostředně zaznamenává skutečnost v podobě dojmů, pocitů a představ. Druhá signální soustava je spojena se slovem a lidským myšlením[4].

V. M. Bechtěrev (1857-1927)

  • Roku 1885 otevřel první experimentálně psychologickou laboratoř v Rusku.
  • Jeho psychologie je přísně objektivní, založená na pojmu reflex.
  • Psychické procesy je možno brát jako komplexy podmíněných reflexů. Reflexní pohyby mohou být vyvolány nejen podmíněným podnětem, ale i podněty asociovanými s původním podnětem.
  • Bechtěrev rozpracoval metodiku podmíněného reflexu. Ta umožňovala objasnit stav korových center, spojení mezi centry, dostředivých a pohybových drah[5].

K. N. Kornilov (1879-1957)

  • Nejznámější reaktolog, pracoval nejprve v oblasti psychologie dítěte.
  • Zatímco Bechtěrev požaduje nahrazení psychologie reflexologií, Kornilov hájí psychologii, ale vystupuje proti psychologii idealistické.
  • Snaží se vybudovat psychologii na základě dialektického materialismu a označuje ji jako reaktologii[6].

Odkazy

Reference

  1. ↑ Hoskovec, J. (1992). Tajemství experimentální psychologie. Praha: Academia.
  2. ↑ Hoskovec, J. (1992). Tajemství experimentální psychologie. Praha: Academia.
  3. ↑ Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Portál.
  4. ↑ Hoskovec, J. (1992). Tajemství experimentální psychologie. Praha: Academia.
  5. ↑ Hoskovec, J. (1992). Tajemství experimentální psychologie. Praha: Academia.
  6. ↑ Hoskovec, J. (1992). Tajemství experimentální psychologie. Praha: Academia.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Reflexologie_a_reaktologie&oldid=33496“