Singapur

Provedení vize NII: Singapurská zkušenost a výzva do budoucna (Poh-Kam Wong)

Singapur docílil jednoho z nejrychlejších ekonomických růstů mezi rozvojovými zeměmi a v polovině 90. let patřil též mezi státy s nejvyšším stupněm informatizace (televize v každé domácnosti, 35% lidí čtoucích noviny, 30% domácností s počítačem, 90% firem s více než 10 zaměstnanci mělo počítač, to vše v roce 1994).

Pokud si chtěl Singapur svou vedoucí roli mezi okolními státy udržet, musel se vzhledem ke svému malému trhu zaměřit na spolupráci se zahraničím.

Singapur poprvé začal věnovat pozornost rozvoji IT jakožto potenciální možnosti ekonomického růstu již na začátku 80 let. V roce 1981 byl založen Národní počítačový výbor (NCB), aby prosazoval a koordinoval rozvoj IT technologií. Jedním z jeho prvních úkolů bylo vytvoření ambiciózního programu pro zavádění počítačů do vládních organizací, později do celého veřejného sektoru. Druhou jeho významnou činností bylo koordinování počítačové výuky.

V roce 1985 vznikl Národní IT plán (NITP), který určil 7 základních stavebních kamenů:

1) Pracovní síla v IT - zajištění IT profesionálů

2) Kultivace IT - kultivace běžného porozumění a ocenění IT

3) Informační a komunikační infrastruktura - její vznik a rozšiřování

4) IT aplikace - podpora vzniku efektivních aplikací pro každý sektor produkce

5) IT průmysl - rozvoj technologické sofistikace IT průmyslu za účelem inovace a konkurenceschopnosti singapurských IT

6) Klima pro kreativitu a podnikatelskou činnost - rozvoj marketingu a mezinárodního obchodu

7) Koordinace a spolupráce - uvedení limitovaných zdrojů do vývoje IT

Tento plán vedl k masovému rozvoji technologií a financí do nich vložených mezi lety 1985 a 90, také byly založeny nové instituce pro vědu a vývoj. Některé z nich spolupracovaly např. s AT&T Bell Labs v USA.

Singapur měl od počátku ambice stát se strategickým centrem obchodu a služeb ve své části Asie. Telekomunikace byly vždy považovány za důležitý prvek tohoto rozvoje, ale Singapurský Telecom vlastnil monopol na v podstatě všechny služby. Navíc v Singapuru vláda stále silně kontrolovala noviny a televizní a rádiové vysílání. Až do začátku 90. let nebyla povolena žádná kabelová televize a satelitní přijímače byly zakázány úplně. V celém Singapuru byla zcela zakázána pornografie a všechny importované pořady a filmy procházely cenzurou. Oproti tomu zahraniční noviny mohly kolovat volně, vláda si však vymohla právo ke všemu se vyjádřit.

V roce 1990 se v Singapuru změnila vláda. Nový premiér byl postaven před velkou výzvu, aby se jeho stát udržel na předních příčkách v jakési “soutěži” technologicky vyspělých národů. Informace, vědomosti a technologie byly chápány jako nejdůležitější faktory pro další kolo.

Proto vznikl plán IT2000. Začal výzkumem, jak by mohlo IT vytvořit nové národní výhody a zlepšit kvalitu života v Singapuru do roku 2000. Studie zahrnovala konzultace s vedoucími průmyslu, akademiky a zástupci vlády. Pracovalo se na 11 hlavních tématech: Nemovitosti a výstavba, vzdělávání, finanční služby, vládní služby, zdravotní péče, IT průmysl, výroba, média, vydavatelství a informační služby, maloobchod a velkoobchod, turismus a volný čas a transport.

Výsledkem bylo koncipování vize plánu IT2000. V roce 1992 byl představen veřejnosti jako Zpráva IT2000: vize inteligentního ostrova. Bylo to o rok a půl dříve než Clintonův plán pro USA a více než dva roky dříve než Bangemannova zpráva pro Evropskou Unii a Zpráva Ministerstva zahraničního obchodu v Japonsku.

Zpráva IT2000 předpokládá, že Singapur bude během 15 let mezi prvními zeměmi na světě s pokročilou informační infrastrukturou, počítače v téměř každé domácnosti, kanceláři, škole a továrně budou propojeny. Počítače budou v té době kombinovat funkce telefonu, PC, TV a dalších. Text, zvuk, video, obrázky, design a mnoho dalších forem bude možno sdílet tímto kanálem díky optickým vláknům, která budou přivedena do všech domů a kanceláří a taktéž bezdrátově.

Zpráva také popisovala pět hlavních strategických bodů:

1) Rozvoj globálního centra (uzlu) - Singapur již dříve prosperoval jako spojka mezi globálními obchodními sítěmi a egektivní regionální centrum.Hlavní strategickou rolí je dále tuto roli posilovat, aby se Singapur stal hlavním centrem globálního obchodu, služeb a přepravy.

2) Posilování ekonomických nástrojů - druhý bod zahrnoval nárůst produktivity v existujících odvětvích průmyslu a též vytvoření nových podniků. Singapur by se měl stát důležitým a inteligentním centrem obchodu a služeb. Plán zahrnoval též posílení turismu.

3) Zlepšení potenciálu jednotlivců - bylo potřeba zjistit, které schopnosti a vědomosti budou klíčové pro udržení a rozvoj pozice Singapuru, a těmito vědomostmi vybavit jednostlivce. což zahrnovalo rozšířené používání multimediálních technologií ve školách, interaktivní dálkové vzdělávání, vytvoření trhu s elektronickými médii a speciální pomoc znevýhodněným.

4) Spojení komunit lokálně i globálně - vytvoření elektronických komunit bylo výhodné jednak pro sdružování podobně zaměřených podniků, ale též pro přístup Singapuřanů žijících v zahraničí a propagaci Singapuru cizincům.

5) Zvýšení kvality života - obohacení života Singapuřanů vytvořením nových možností, jak trávit volný čas. Navrhovanými vylepšeními byly aplikace pro vyřízení všech úředních záležitostí na jednom místě a tedy snížení nutnosti cestovat, teleshopping, bezhotovostní transakce, elektronické mýtné, inteligentní systém přepravy, lepší zdravotní péči a inteligentní budovy.

Pro dosažení takových ambiciózních cílů však bylo potřeba vyvinout nové technologické prostředky, kterých, vzhledem k omezeným možnostem malé země, bylo v mnoha případech nutno dosáhnout pomocí zahraničních technologií. V roce 1994 se začaly objevovat první prototypy prostředků využívajících mnoho různých aplikací (tzv. middleware). Tyto pokusy vyvolaly smíšené reakce v IT komunitě.

Také bylo jasné, že zlepšení některých služeb, např. telekomunikací, může pomoci konkurence. V roce 1993 byl proto zprivatizován Singapurský Telecom a u některých služeb byl časem navýšen počet možných poskytovatelů. Pro pevnou telefonní linku a mezinárodní hovory se počítalo s monopolem Telecomu až do roku 2006, ale pro mobilní telefony a pagery byly uděleny nové licence od dubna 1997, a to jedna pro mobilní síť a tři pro paging.

Satelit zůstával pro domácnosti i nadále zakázán, ale od roku 1995 bylo firmám povoleno používat satelity pro komunikaci (nikoli přijímání TV signálů). V roce 1996 byla udělena nová licence pro rozhlasové vysílání. Přístup k internetu mohly mimo Telecom zajišťovat ještě dvě další společnosti.

Singapurský Telecom začal již před svou privatizací budovat síť optických vláken pro každou budovu včetně domácností. Po privatizaci byl donucen v tomto projektu pokračovat. Šíření optických vláken bylo o to snazší, že nově postavené budovy již byly zasíťované. Již koncem roku 1994 bylo optickými vlákny spojeno 75% domácností. V roce 1994 bylo též rozhodnuto, že singapurské domy budou vybaveny dvěma oddělenými linkami: pro telefon a pro televizi (původně byla kabelová televize zakázána kvůli obavám, že by konkurovala státní televizi vysílané vzduchem, státní televize však byla také privatizována). Od roku 1995 se tedy začaly pokládat koaxiální kabely do každé domácnosti, s optickými vlákny Telecomu se počítalo jako s páteřní linkou. To umožnilo, aby se již v roce 1995 začalo s testováním služby video-on-demand.

Singapur byl jedním z prvních států v Asii, který začal používat technologii videotext (teletext). V polovině 80. let Telecom rozšířil služby na národní úrovni a vznikl Teleview, který byl jakýmsi přístupem do počítače přes televizi. Stále se však jednalo o videotext, proto s nástupem internetu a jeho grafickým uživatelským rozhraním počet uživatelů Teleview prudce klesl.

Singapur byl taktéž jedním z prvních států v Asii, který začal používat internet. Rozšíření do běžných domácností a kanceláří se kvůli vládním průtahům zpozdilo až na konec roku 1994. Již v roce 1995 byl zahájen projekt rozšiřování internetu a multimediální výuky do základních škol s plánem zahrnout všechny školy nejpozději v roce 1997.

Také se začalo pracovat na projektu veřejných informačních kiosků (Singatouch), které by uživatelům zprostředkovaly informace a transakce na šikovně umístěných lokacích, např. rezervace lístků do kina, na koncerty nebo sportovní utkání, turistické informace, bankovní převody, jízdní řády. Představení projektu bylo naplánováno na rok 1996 ve spolupráci s firmou která vyrábí bankomaty.

Noviny v Singapuru vycházejí ve třech jazykových verzích: anglicky, čínsky a malajsky. Některé texty byly převáděny to videotextu (přes Teleview), později se přesunuly do prostředí WWW a mezi prvními začaly poskytovat online finanční informace. Fakt, že novinám bylo povoleno začít používat internet, znamenal, že vláda již přijala flexibilní postoj vůči prolínání médií.

V roce 1995 (ze kterého je tento text) byly vyvíjeny nové aplikace, zejména: Construction and Real Estate Network (CORENET) - účelem CORENETu bylo zrychlit procesy ve stavebnictví a zlepšení produktivity a kvality. Návrhy této sítě zahrnovaly širokou škálu služeb, jako např. prohlížení plánů, současný design, elektronické odevzdávání dokumentace, informační služby.

Student-Teacher Workbench (STW) - záměrem této aplikace bylo rozšířit výuku na středních školách zpřístupněním široké škály multimediálních výukových materiálů.

Digitální muzea a knihovny - budoucí vývoj singapurského veřejného knihovního systému. Zpráva Library 2000 zdůrazňovala nutnost transformovat tradiční knihovny do podoby multimediálních informačních center.

Systém elektronického mýtného - Singapur byl jedním z prvních států na světě, který představil mýtný systém pro kontrolu zahlcení dopravy již na počátku 80. let. V 90. letech však měl být transformován do automatické bezdrátové podoby. Po dvou fázích testování byl v roce 1995 představen systém nahrazující manuální placení mýtného a měl by být zprovozněn v roce 1997.

Jednou z hlavních strategických myšlenek NII bylo zesílit povědomí o Singapuru jakožto regionálním obchodním středisku. Vláda začala vábit mezinárodní společnosti, aby v Singapuru měly své sídlo pro daný region. Koncem roku 1993 se povedlo přivábit např. Reuters, později i HBO, Discovery Channel, Walt Disney nebo třeba MTV. Tento krok vedl mimo jiné k vytvoření nových pracovních míst pro vysoce kvalifikované obyvatele Singapuru.

Již v době sepsání článku bylo patrné, že úřady podcenily technologickou komplexitu vize IT2000 a zároveň přecenily potenciál poptávky trhu po širokopásmových síťových službách. Změny navržené v IT2000 volaly po zásadních změnách na ministerstvech informací a umění, vzdělávání a práce, obchodu a průmyslu a práva a jejich vzájemnou koordinaci. Proto vznikla speciální výzkumná skupina pro analýzu politických možností pro uskutečnění vize IT2000. Například pro plné zavedení internetu bylo potřeba, aby ministr informací a umění vyhlásil jasné stanovisko o podpoře vývoje internetových aplikací. Podobně musel ministr vzdělávání vyjádřit podporu rozvoje Student-teacher workbench projektu.

Další komplikací se ukázalo rychlé tempo vývoje nových technologií. Například o tři roky dříve se nepočítalo s tak masivním rozvojem WWW a zároveň se rychle zvýšila poptávka po HDTV, jakmile se tato technologie dostala z rodného Japonska do zbytku světa. Mobilní komunikace a satelitní přenosy se ukázaly jako vhodné alternativy pro poskytování lokálních multimediálních služeb, a to dokonce i v době, kdy kabelová televize soupeřila s optickými vlákny a ADSL linkami o dominantní místo na trhu. Strach z monopolu Microsoftu byl vystřídán novou nadějí v podobě nezávislého programování na technologiích jako Java.

Tento vývoj vedl ke změnám priorit v projektu IT2000. Posun směrem k síťovým technologiím ukázal jako nevyhnutelnost, aby Ministerstvo informací a umění a Ministerstvo komunikace hrály daleko větší roli v imlementaci, než se dříve očekávalo. I přes obavy zahraniřních pozorovatelů se obě ministerstva s touto nutností vyrovnala velmi rychle a vydala rámcový plán o novém postupu.

Budoucí vyhlídky a výzvy

Plán IT200 začal jako rozsáhlá vize s minimem detailů. Přilákal pozornost médií a zvýšil očekávání až za hranice toho, co je realisticky dosažitelné za tak krátkou dobu. V počátečních letech pokusů o implemetaci se politici museli utkat s velkými technologickými změnami a náročností koordinace, která byla o to složitější, že neexistovala jednoznačná politika týkající se telekomunikací a rozhlasového a televizního vysílání.

Po čtyřech letech od představení plánu bylo jasné, že Singapur bude potřebovat přilákat více firem, a to jak zahraničních, tak i domácích, které by se zabývaly inovacemi a oblastech, které NII potřebuje. Aby si SIngapur udržel vedoucí roli mezi okolními asijskými státy, musí vyvinout více pokročilou infrastrukturu. Klíčovým fakrotem bylo vytvoření trhu s dostatečnou poptávkou po nových aplikacích a službách, nikoli technologiích. Malá velikost singapurského domácího trhu se v tomto ohledu ukázala jako nevýhoda. Také z tohoto důvodu bylo nutné lákat stále nové společnosti, aby si v Singapuru založily své sídlo a tím podporovaly roli oblastního střediska obchodu.

Strategie Singapuru zahrnovala:

- Orientaci na vývoj aplikací, protože v technologické rovině nemohl převzít vedoucí roli (za USA). Zaměřil se tedy především na ty oblasti, kde mohl skutečně vyniknout (lodní a vzdušná přeprava, logistika, plánování staveb, veřejná doprava, vládní informační služby, multikulturní obsah médií).

- Orientaci na externí trhy s technologiemi, lákání světových firem a talentů, aby využily Singapur jako své středisko, přísun pokročilých technologií lokálním firmám.