Wada test

Test Wada neboli sodium amytalová zkouška (v angličtině intracarotid amobarbital procedure (IAP)) je invazivní metoda, která je využívaná k posouzení pacientů, kteří jsou kandidáty na resekci na jednom spánkovém laloku. [1]

Juhn A.Wada vynalezl metodu IAP v roce 1949. Původně bylo jeho cílem redukovat negativní vedlejší účinky elektrokonvulzivní terapie na paměť a řeč u psychiatrických pacientů. Díky IAP by mohla elektrokonvulzivní terapie být prováděna jednostranně na nedominantní hemisféře. V současné době je však test využíván zejména ke zjištění lateralizace jazyka a paměťových funkcí u pacientů, kteří mají podstoupit resekci na spánkovém laloku, což se týká převážně epileptických pacientů. [2]

Postup:

Pomocí amobarbitalu sodného, který je injekčně aplikován do karotidové tepny, je dočasně umrtvena jedna a následně druhá mozková hemisféra. Během deaktivace jedné z hemisfér je druhá hemisféra testována pomocí neuropsychologických metod. [3] V současné době jsou ke krátkodobé anestezii využívané i další látky kromě amobarbitalu sodného (např. propofol, etomidát či methohexital). V případě využití etomidátu je potřeba látku podávat kontinuálně. Díky tomu se doba hemianestezie prodlužuje a aktivní mozková hemisféra může být testována po dobu nejvyššího účinku látky.[4]

Možnosti nahrazení:

Přesto, že je IAP považována za bezpečnou metodu, vzhledem k její invazivní povaze, existuje určité riziko poškození. Z tohoto důvodu jsou již delší dobu zkoumány možnosti jejího nahrazení za pomoci méně invazivních metod, jako je fMRI, PET, SPECt či transkraniální magnetická stimulace. [5] V současnou chvíli je funkční magnetická rezonance považována za kvalitní a neinvazivní alternativu IAP pro zjištění laterality jazyka. [6] [7] Stanovení pooperačního rizika v oblasti paměťových funkcí pomocí jiných metod však nebylo v současné době dostatečně prokázáno. [8] Proti naprostému nahrazení IAP funkční magnetickou rezonancí stojí i její schopnost modelovat možné účinky operace. [9]

--Alirin (diskuse) 5. 1. 2016, 19:59 (CET)

  1. ↑ Emde Boas, van, W. (1999). Juhn A. Wada and the Sodium Amytal Test The first (and last?) 50 years. Journal of the History of the Neurosciences, 8(3), 286–292.
  2. ↑ Emde Boas, van, W. (1999). Juhn A. Wada and the Sodium Amytal Test The first (and last?) 50 years. Journal of the History of the Neurosciences, 8(3), 286–292.
  3. ↑ Emde Boas, van, W. (1999). Juhn A. Wada and the Sodium Amytal Test The first (and last?) 50 years. Journal of the History of the Neurosciences, 8(3), 286–292.
  4. ↑ Jones-Gotman, M., Smith, M., Risse, G., Westerveld, M., Swanson, S., Giovagnoli, A., Lee, T., Mader-Joaquim, M., & Piazzini, A. (2010). The contribution of neuropsychology to diagnostic assessment in epilepsy. Epilepsy & Behaviour, 18(1-2), pp. 3-12.
  5. ↑ Emde Boas, van, W. (1999). Juhn A. Wada and the Sodium Amytal Test The first (and last?) 50 years. Journal of the History of the Neurosciences, 8(3), 286–292.
  6. ↑ Janecek, J., Swanson, S., Sabsevitz, D., Hammeke, T., Raghavan, M., E. Rozman, M., & Binder, J. (1996). Language lateralization by fMRI and Wada testing in 229 patients with epilepsy: Rates and predictors of discordance. Neurology, 46(4), pp. 978-984. DOI: 10.1111/epi.12068.
  7. ↑ Dym, R., Burns, J., Freeman, K., & Lipton, M. (2011). Is Functional MR Imaging Assessment of Hemispheric Language Dominance as Good as the Wada Test?: A Meta-Analysis. Radiology, 261(2), pp. 446-455. DOI: 10.1148/radiol.11101344.
  8. ↑ Jones-Gotman, M., Smith, M., Risse, G., Westerveld, M., Swanson, S., Giovagnoli, A., Lee, T., Mader-Joaquim, M., & Piazzini, A. (2010). The contribution of neuropsychology to diagnostic assessment in epilepsy. Epilepsy & Behaviour, 18(1-2), pp. 3-12.
  9. ↑ Preiss, M., & Kučerová, H., Kognitivní deficit u epilepsie. (2006). In Preiss, M., & Kučerová, H. Neuropsychologie v neurologii. (pp. 18-74). Praha: GRADA.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Wada_test&oldid=28794“