Úvod do filosofie logiky: Porovnání verzí

(Všechny verze obsahovaly odkazy na wikisofia.cz, vyprázdněno)
m (Editace uživatele „Systémový čistič spamu“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Milos.Novotny“)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 +
Filosofie logiky se zaměřuje na výchozí pojmy logiky, metody a postupy v logice používané. V historii se setkáváme s různými přístupy a logickými školami. Množství z nich považuje za zásadní porozumění jazyku, pak totiž můžeme porozumět otázce a následně na ni hledat odpověď. Víceméně všechny logické školy se shodnou, že by logika měla poskytnout nástroje a prostředky k usuzování.
  
 +
== Předmět logiky ==
 +
Nejprve si musíme stanovit náš účel, pak můžeme začít utvářet formu vhodné logiky.
 +
Čím se vlastně logika zabývá a má zabývat? Čeho se týká?
 +
 +
=== Myšlení ===
 +
* označení "myslověda"
 +
Jde o vyjádření toho, jak lidé skutečně přemýšlejí. To však v praxi obvykle nefunguje, protože lidé nepřemýšlejí "logicky". Z tohoto pohledu se nám jeví jako apriorní věda, nikoli empirická. Vhodněji se jeví přístup k logice jako '''normativní vědě''', která udává, jak by lidé přemýšlet měli.
 +
 +
=== Skutečnost ===
 +
Některé logické zákony fungují ve skutečném životě, obdobně jako '''fyzikální zákony''', jsou empirické, seznamujeme se s nimi zkušeností. Logické zákony se nám však zdají obvykle platné apriorně, nezávislé na okolní skutečnosti.
 +
 +
=== Jazyk ===
 +
Logické zákony jako '''jazykové normy'''. Sledujeme, podle jakých jazykových pravidel některé výrazy užíváme a z toho vyvozujeme logické zákony. Některé principy jsou obecné, platí ve všech jazycích stejně, některé se liší, uzpůsobují se specifikům příslušných jazyků (stejné věci se v různých jazycích vyjadřují odlišně).
 +
 +
=== Abstraktní entity ===
 +
Logika se zabývá '''jsoucny'''. Nejde o skutečné, ale možné jazyky, možné skutečnosti, možné způsoby myšlení...
 +
 +
== Zákon sporu ==
 +
Spor je něco, co nemůžeme uvažovat.
 +
Paradox: ''Může Bůh všemohoucí stvořit kámen, který by neuzvedl?'' Ano, může, protože je všemohoucí, je nad sporem, nachází se v našem myšlení.
 +
 +
== Výrok ==
 +
Výrok je určitým způsobem strukturovaná věta, která je buď pravdivá, nebo nepravdivá. Obvykle se logika zabývá právě výroky. Řekneme-li o něčem, že je ''truth value gap'', znamená to, že nemá pravdivostní hodnotu.
 +
 +
'''Propozice'''
 +
* neboli obsah tvrzení (myšlenka, věta o sobě)
 +
* nezajímá nás použití v jazyce, ale význam pro logiku
 +
'''Větný typ'''
 +
* posloupnost výrazů bez ohledu na způsob vyjádření (řečí, písmem)
 +
* abstrakce skryté za jednotlivými výrazy spojujeme do sebe
 +
'''Větný výskyt'''
 +
* obsahuje i okolnosti za jakých je výrok užit
 +
 +
''Dvě a dvě jsou čtyři. 2+2=4. Dvě a dvě jsou čtyři.''<br/>
 +
Například výše uvedené tři věty, vyjadřují jednu propozici. Jde o dva větné typy a tři větné výskyty.
 +
 +
=== Subjekt predikátová forma věty ===
 +
Tedy '''''S je P.''''', podle aristotelského přístupu uznávána po staletí. Obecná věta s prázdným subjektem je považována za '''pravdivou'''. Někdy neuznáváno, až démonizováno. S různými větami dle subjektu pracujeme odlišně. Moderní pojetí se liší v tom, že můžeme vypovídat třeba i o dvojici, zaujímá jiný přístup k subjektu. Jinak pojímá '''kvantifikaci''': kvantifikujeme přes '''universum''' a kvantifikátor je vyváděn vně.
 +
 +
== Zdroj ==
 +
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].
 +
 +
[[Kategorie: Filosofie logiky]]

Aktuální verze z 13. 4. 2016, 16:59

Filosofie logiky se zaměřuje na výchozí pojmy logiky, metody a postupy v logice používané. V historii se setkáváme s různými přístupy a logickými školami. Množství z nich považuje za zásadní porozumění jazyku, pak totiž můžeme porozumět otázce a následně na ni hledat odpověď. Víceméně všechny logické školy se shodnou, že by logika měla poskytnout nástroje a prostředky k usuzování.

Předmět logiky

Nejprve si musíme stanovit náš účel, pak můžeme začít utvářet formu vhodné logiky. Čím se vlastně logika zabývá a má zabývat? Čeho se týká?

Myšlení

  • označení "myslověda"

Jde o vyjádření toho, jak lidé skutečně přemýšlejí. To však v praxi obvykle nefunguje, protože lidé nepřemýšlejí "logicky". Z tohoto pohledu se nám jeví jako apriorní věda, nikoli empirická. Vhodněji se jeví přístup k logice jako normativní vědě, která udává, jak by lidé přemýšlet měli.

Skutečnost

Některé logické zákony fungují ve skutečném životě, obdobně jako fyzikální zákony, jsou empirické, seznamujeme se s nimi zkušeností. Logické zákony se nám však zdají obvykle platné apriorně, nezávislé na okolní skutečnosti.

Jazyk

Logické zákony jako jazykové normy. Sledujeme, podle jakých jazykových pravidel některé výrazy užíváme a z toho vyvozujeme logické zákony. Některé principy jsou obecné, platí ve všech jazycích stejně, některé se liší, uzpůsobují se specifikům příslušných jazyků (stejné věci se v různých jazycích vyjadřují odlišně).

Abstraktní entity

Logika se zabývá jsoucny. Nejde o skutečné, ale možné jazyky, možné skutečnosti, možné způsoby myšlení...

Zákon sporu

Spor je něco, co nemůžeme uvažovat. Paradox: Může Bůh všemohoucí stvořit kámen, který by neuzvedl? Ano, může, protože je všemohoucí, je nad sporem, nachází se v našem myšlení.

Výrok

Výrok je určitým způsobem strukturovaná věta, která je buď pravdivá, nebo nepravdivá. Obvykle se logika zabývá právě výroky. Řekneme-li o něčem, že je truth value gap, znamená to, že nemá pravdivostní hodnotu.

Propozice

  • neboli obsah tvrzení (myšlenka, věta o sobě)
  • nezajímá nás použití v jazyce, ale význam pro logiku

Větný typ

  • posloupnost výrazů bez ohledu na způsob vyjádření (řečí, písmem)
  • abstrakce skryté za jednotlivými výrazy spojujeme do sebe

Větný výskyt

  • obsahuje i okolnosti za jakých je výrok užit

Dvě a dvě jsou čtyři. 2+2=4. Dvě a dvě jsou čtyři.
Například výše uvedené tři věty, vyjadřují jednu propozici. Jde o dva větné typy a tři větné výskyty.

Subjekt predikátová forma věty

Tedy S je P., podle aristotelského přístupu uznávána po staletí. Obecná věta s prázdným subjektem je považována za pravdivou. Někdy neuznáváno, až démonizováno. S různými větami dle subjektu pracujeme odlišně. Moderní pojetí se liší v tom, že můžeme vypovídat třeba i o dvojici, zaujímá jiný přístup k subjektu. Jinak pojímá kvantifikaci: kvantifikujeme přes universum a kvantifikátor je vyváděn vně.

Zdroj

Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.