11. Neurotické poruchy a poruchy související se stresem

grafická editace proběhne v nejbližších dnech



11.5 F44 Disociativní poruchy

Obvyklými tématy disociativních nebo konverzních poruch jsou částečná nebo úplná ztráta normální integrace mezi vzpomínkami na minulost‚ uvědomění si vlastní identity a bezprostředních pocitů‚ a ovládání tělesných pohybů. Všechny typy disociativních poruch mají tendenci opakování po několika týdnech nebo měsících‚ zvláště jestliže jejich výskyt byl spojen s traumatizující životní událostí. Chroničtější poruchy‚ zejména obrny a anestezie mohou vzniknout‚ je-li začátek spojen s neřešitelnými problémy nebo interpersonálními obtížemi. Tyto poruchy byly dříve zařazovány jako různé typy „konverzní hysterie”. Předpokládá se jejich psychogenní původ‚ jsou těsně časově spojeny s traumatickou událostí‚ s neřešitelnými a nesnesitelnými problémy nebo porušenými vzájemnými vztahy. Příznaky často ukazují pacientovu představu o tom‚ jak má vypadat somatická choroba. Lékařské vyšetření neodhalí žádnou známou interní ani neurologickou poruchu. Dále je průkazné‚ že ztráta funkce je výrazem emočního konfliktu nebo potřeby. Příznaky se mohou vyvinout v těsné závislosti na psychologickém stresu a často se objeví náhle. Zde jsou uvedeny pouze poruchy tělesných funkcí‚ které jsou normálně řízeny vůlí a ztráta citlivosti. Poruchy spojené s bolestí a dalším komplexem tělesných pocitů zprostředkovaných vegetativním nervovým systémem jsou zařazeny pod somatoformními poruchami. Vždy si musíme uvědomovat možnost pozdního objevení vážné tělesné nebo duševní choroby. • Zmatení ve smyslu toho, že nevím, co se stalo, jak jsem v tom figuroval, co jsem cítil a co jsem dělal s tělem 11.5.1 F44.0 Disociační amnézie Hlavním rysem je ztráta vzpomínek‚ obvykle na důležité nedávné události. Není způsobena organickou duševní chorobou a je příliš nápadná‚ než aby mohla být vysvětlena běžnou zapomnětlivostí nebo únavou. Amnézie je obvykle soustředěna na traumatické události‚ jako např. nehoda nebo neočekávaná ztráta drahé osoby‚ a je obvykle částečná nebo selektivní. Úplná a všeobecná amnézie‚ která je vzácná‚ je obvykle součástí fugy. Pokud je tomu skutečně tak‚ pak by jako taková měla být zařazena. Tuto diagnózu bychom neměli stanovit‚ pokud je současně přítomno organické postižení mozku‚ intoxikace nebo nadměrná únava. • časová lokalizace – celý 13. prosinec • místní lokalizace • selektivní lokalizace – 13. prosinec od 17:00 – 18:00 • systemizovaná lokalizace – nevím, s kým jsem mluvil 13. prosince • celková – od 13. prosince do současnosti • Spojeno často s extrémním stresem, únos, mučení, válka. • Může to být ochrana, před vzpomenutím si.


11.5.2 F44.1 Disociační fuga Fuga má všechny rysy disociativní amnézie‚ plus účelné cestování za hranice běžného denního života. Ačkoliv je amnézie na dobu fugy‚ pacientovo chování během ní se může jevit nezávislému pozorovateli zcela normální. • Člověk ujede do míst, kde se cítil bezpečně. • Forma úniku, vzácná a spontánně mizí.


11.5.3 F44.2 Disociativní stupor Disociativní stupor je diagnostikován na podkladě výrazného snížení nebo vymizení volních pohybů a normální odpovědi na zevní podněty jako světlo‚ hluk a dotyk‚ ale vyšetření neukazuje žádné somatické příčiny. Dále je jasný doklad psychogenního příčinného vztahu k nedávné stresující události nebo problému. • Stupor přijde a spontánně odejde • V návaznosti na něco nepříjemného, vybaví se mu to a on ztuhne.


11.5.4 F44.3 Trans a posedlost Poruchy‚ kde je dočasná ztráta pocitu osobní identity a plného uvědomování okolí. Sem patří pouze transové stavy‚ které jsou mimovolní nebo nechtěné‚ vyskytující se mimo nábožensky nebo kulturně akceptované situace.

• Trans – ztráta identity, zúžení vnímání sebe vůči okolí, omezený repertoár pohybu. • Posedlost – čl. přesvědčen, že do něj něco vstoupilo, Bůh, démon, nekonečno, nicota


11.5.5 F44.4 Disociační motorické poruchy Nejběžnější varianty jsou ztráta schopnosti pohybovat celou končetinou nebo končetinami nebo jejich částmi. Mohou být velmi podobné téměř jakémukoli druhu ataxie‚ apraxie‚ akineze‚ afonie‚ dysartrie‚ dyskineze‚ záchvatů nebo obrny. • Není to spojeno s plegií ani parézou, člověk neurologicky v pořádku.


11.5.6 F44.5 Diociační záchvaty a křeče Disociativní záchvaty mohou napodobovat epileptické záchvaty velmi věrně‚ hlavně pokud se týká pohybů‚ ale kousnutí do jazyka‚ úraz při pádu a inkontinence moči jsou velmi vzácné. Ztráta vědomí není přítomna nebo je nahrazena stavem stuporu nebo transu. • Křeče nejsou o samotě, je potřeba publikum, epileptik spadne i do louže, ale čl. s tímto, ne.


11.5.7 F44.6 Disociativní anestezie a ztráta citlivosti Necitlivé oblasti kůže mají často hranice‚ které jasně ukazují‚ že jsou sdruženy s pacientovými představami o tělesných funkcích spíše než s lékařskými vědomostmi. Může být diferencovaná ztráta mezi senzorickými modalitami‚ které nemohou být způsobeny neurogenní lézí. Ztráta citlivosti může být spojena s pocity mravenčení. Ztráta vidění a slyšení je u disociativních poruch vzácná. • Necítím paži, ale cítím ruku. Nebo člověk necítí část třeba na břiše. • Někdy tunelové vidění a disociační hluchota – čl. slyší jen něco.


11.5.8 F44.7 Smíšené disociační poruchy

11.5.9 F44.8 Jiné disociační poruchy

• Ganserův syndrom – vzácné, regresivní chování, především u vězňů ve VV a VT, charakterizují ji přibližné odpovědi a další disoc. příznaky. • Mnohočetná porucha osobnosti – existence více nepropojených osobností, reakce a vyrovnávání se s něčím strašlivým, výskyt velmi vzácný, nejkomplexnější disoc. porucha, ve filmech často zaměňována za schizofrenii.


11.6 F45 Somatoformní poruchy

Hlavním rysem je opakovaná stížnost na tělesné symptomy spolu s trvalým vyžadováním lékařského vyšetřování i přes opakované negativní nálezy a ujišťování lékaře‚ že obtíže nemají fyzickou podstatu. Pokud existuje nějaká tělesná nemoc‚ pak nevysvětluje rozsah a podstatu potíží nebo příznaků a nešťastnost a zaujetí pacienta. • Únik do těla, 4 skupiny symptomů typické (+ 1) • kardiovaskulární systém • respirační systém • gastrointestinální systém • urogenitální systém • ostatní (klouby, bolesti končetin...)


11.6.1 F45.0 Somatizační porucha Hlavním symptomem jsou mnohočetné‚ recidivující a často se měnící tělesné symptomy‚ alespoň dva roky trvající. Většina pacientů má dlouhou komplikovanou anamnézu kontaktu s obvodními lékaři i specialisty. Během tohoto kontaktu bylo provedeno mnoho zkoušek s negativním výsledkem a zbytečné explorativní operace. Symptomy se mohou týkat jakékoli části těla nebo systému. Průběh choroby je chronický a kolísavý‚ a je často spojen s narušením sociálních‚ rodinných a interpersonálních vztahů. Krátkodobé (méně než dva roky) a méně výrazné symptomy by měly být zařazovány jako nediferencovaná somatizační porucha. • Člověk mluví jen o symptomech, často jen u jednoho oddílu. • Typičtější pro muže, někdy příčinou rodinné vzorce – otec nemocné srdce, tak já také.


11.6.2 F45.1 Nediferencovaná somatizační porucha Když jsou somatoformní obtíže mnohotné‚ variabilní a přetrvávající‚ ale úplný a typický klinický obraz somatizační poruchy ještě není vytvořen‚ měli bychom uvažovat o použití této položky. 11.6.3 F45.2 Hypochondrická porucha Základním rysem je přetrvávající zabývání myšlenkami‚ že pacient má jednu nebo více závažných a progresivních somatických nemocí‚ které se projevují trvalými somatickými potížemi nebo trvalým zabýváním vlastním fyzickým vzhledem. Normální nebo běžné pocity a jevy často pacienti interpretují jako abnormální a zneklidňující. Pozornost je obvykle zaměřena pouze na jeden nebo dva orgány nebo tělesné systémy. • Člověk si určí DG. • Nemoc používána jako štít, nebo alibi. • Chronifikace, člověk je hypochondr celý život, jen má někdy klidnější období. • Pořád chtějí vyšetření  nemocniční vši.


11.6.4 F45.3 Somatoformní vegetativní dysfunkce Symptomy jsou pacientem prezentovány tak‚ jako by byly způsobeny tělesnou nemocí systému nebo orgánu‚ který je převážně nebo úplně řízen vegetativní inervací‚ tj. kardiovaskulární‚ gastrointestinální‚ respirační a urogenitální systém. Příznaky jsou většinou dvojího typu‚ žádný z nich přitom nesvědčí pro somatickou poruchu orgánu nebo systému‚ kterých se má týkat. První skupinou jsou stížnosti‚ které jsou založeny na objektivních známkách vegetativního podráždění jako palpitace‚ pocení‚ červenání‚ třes a strach a obavy z možnosti somatické choroby. Druhým typem jsou subjektivní stesky nespecifického typu‚ které se různě mění‚ jako prchavé bolesti‚ pocity pálení‚ tíže‚ napětí a pocity naplnění nebo roztažení‚ které pacient vztahuje na různé orgány a systémy.


11.6.5 F45.4 Perzistující somatoformní bolestivá porucha


11.6.6 F45.8 Jiné somatoformní poruchy Jiné poruchy pocitů‚ funkce a chování‚ které nejsou způsobeny somatickou nemocí‚ které nejsou zprostředkovány vegetativním nervstvem‚ které jsou ohraničeny na určitý specifický systém nebo část těla a které jsou úzce časově spojeny se stresovými problémy a událostmi.


11.6.7 F45.9 Somatoformní porucha NS


11.6.8 F48 Jiné neurotické poruchy


11.6.9 F48.0 Neurastenie V projevech této nemoci se objevují bohaté variace podle různých kultur. Vyskytují se dva typy‚ které se do značné míry překrývají. U prvního typu jde o obtíže‚ dané zvýšenou únavností po duševním úsilí‚ často spojené s určitým poklesem výkonnosti v zaměstnání‚ týkajícím se vyrovnávání s běžnými denními úkoly. Duševní únavnost je popisována jako nepříjemná vtíravost nevhodných asociací nebo vzpomínek‚ obtížnost koncentrace a všeobecně neefektivní myšlení. U druhého typu jsou zdůrazněny pocity tělesné nebo fyzické slabosti a vyčerpání po minimálni námaze‚ spojené s pocity svalové bolesti a neschopnosti relaxovat. U obou typů jsou běžně přítomny různé nepříjemné pocity jako závratě‚ tenzní bolesti hlavy‚ pocit celkové nestability. Pacienti mají obavu ze zhoršení duševního a tělesného zdraví‚ je přítomna zvýšená podrážděnost‚ anhedonie a v mírném stupni deprese a úzkost. Spánek je často porušen ve své počáteční a střední fází‚ ale může být přítomna i výrazná hypersomnie.


11.6.10 F48.1 Depersonalizace a derealizace Vzácná nemoc‚ kde pacient si spontánně stěžuje‚ že jeho duševní aktivita‚ tělo a okolí se změnily ve své kvalitě‚ takže jsou neskutečné‚ vzdálené nebo automatické. Nejčastější z variabilních fenomenů jsou ztráta emocí a pocity odcizení nebo neskutečnosti vlastního těla‚ myšlení a okolí. I přes dramatickou povahu tohoto prožitku si je subjekt vědom neskutečnosti těchto změn. Senzorium je normální a schopnost vyjádření emocí neporušená. Depersonalizační derealizační příznaky se mohou objevit jako část diagnostikovatelné schizofrenní‚ depresivní‚ fobické a obsedantně – kompulzivní poruchy. V těchto případech by měla být hlavní diagnózou základní porucha.


11.6.11 F48.8 Jiné určené neurotické poruchy


11.6.12 F48.9 Neutorická porucha NS



Zdroje:

  • MKN-10
  • Přednášky Dr. Šivicová
  • Svoboda, M., Češková, E., Kučerová (2012). Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál.