15. Pozorování – typy, možnosti a meze: Porovnání verzí

Řádek 52: Řádek 52:
 
=== Balesova analýza procesu interakce (IPA)/(SYMLOG) ===
 
=== Balesova analýza procesu interakce (IPA)/(SYMLOG) ===
 
'''IPA''' (''Interaction Process Analysis'') je strukturovaný kódovací systém vyvinutý Robertem Balesem. je určen ke klasifikaci skupinového chování na kategorie orientované na úkoly a na vztahy. Výzkumníci klasifikují chování každého člena do 12 kategorií. Šest z těchto kategorií obsahuje '''vztahové interakce'''. Tyto způsoby chování udržují či oslabují mezilidské vztahy ve skupině. Například ''kompliment druhému'' je příkladem pozitivního vztahového chování, zatímco ''urážení člena skupiny'' je negativní vztahové chování. Dalších šest kategorií se vztahuje k '''interakcím u řešení úkolů'''. Patří sem například ''dávání informací, ptaní se na informace, názory, dávání návrhů k problému'', který má skupina řešit. <ref name="For">Forsyth, D. R. (c2010). Group dynamics (5th ed.). Belmont, CA: Wadsworth, Cengage Learning.</ref>
 
'''IPA''' (''Interaction Process Analysis'') je strukturovaný kódovací systém vyvinutý Robertem Balesem. je určen ke klasifikaci skupinového chování na kategorie orientované na úkoly a na vztahy. Výzkumníci klasifikují chování každého člena do 12 kategorií. Šest z těchto kategorií obsahuje '''vztahové interakce'''. Tyto způsoby chování udržují či oslabují mezilidské vztahy ve skupině. Například ''kompliment druhému'' je příkladem pozitivního vztahového chování, zatímco ''urážení člena skupiny'' je negativní vztahové chování. Dalších šest kategorií se vztahuje k '''interakcím u řešení úkolů'''. Patří sem například ''dávání informací, ptaní se na informace, názory, dávání návrhů k problému'', který má skupina řešit. <ref name="For">Forsyth, D. R. (c2010). Group dynamics (5th ed.). Belmont, CA: Wadsworth, Cengage Learning.</ref>
 +
 +
Přehled všech kategorií je vidět na tomto obrázku<ref name="Aa">Aalderks, D. (2012). Sentiment Analysis: Analyzing the Polarity of Communication [Online]. Retrieved from https://web.njit.edu/~da225/media/Assignment%207&8%20Sentiment%20Analysis.pdf</ref>:
 +
 +
[[File:BalesIPA.png|400px]]
  
 
Tento systém Bales časem revidoval a vytvořil jeho novou verzi, který je znám jako '''SYMLOG''' (''Systematic Multiple Level Observation of Groups''). Obsahuje 26 kategorií, které se pohybují na škálách dominance-submisivita, přátelskost - nepřátelskost, akceptace autority-opozice autoritě.<ref name="For" />
 
Tento systém Bales časem revidoval a vytvořil jeho novou verzi, který je znám jako '''SYMLOG''' (''Systematic Multiple Level Observation of Groups''). Obsahuje 26 kategorií, které se pohybují na škálách dominance-submisivita, přátelskost - nepřátelskost, akceptace autority-opozice autoritě.<ref name="For" />

Verze z 24. 3. 2017, 22:41

Metoda pozorování

Pozorování patří k nejzákladnějším technikám sběru dat. Velká část toho, co víme o sobě i o svém prostředí, je zprostředkována tak, že jsme zkoumali lidi a věci okolo. V tomto ohledu používá pozorování jako pracovní metodu nejen psycholog, lékař, fyzik, přírodovědec, ale i každý „běžný člověk“. V tomhle případě mluvíme o laickém pozorování, které je náhodně selektivní, kdy si člověk všímá toho, co ho zaujme.[1]


Vědecké pozorování je také selektivní. Ani vědec nepozoruje „vše“ kolem sebe, ale pozoruje to, co si předem pečlivě naplánoval pozorovat a co nejlépe pečlivě definoval a vymezil – vědecké pozorování je plánovitě selektivní. Tato plánovitost a organizovanost se nejzřetelněji projevuje v tom, jak vědec odpovídá na dvě základní otázky pozorování: co (pozorovat) a jak (pozorovat) [1].

Typy pozorování

Metody pozorování lze dělit z různých hledisek. Dle předmětu pozorování můžeme rozlišovat mezi introspektivními technikami a extrospektivními. Pozorování vnějších procesů a jevů lze dále členit na přímé a nepřímé a následně všechny základní typy pak lze členit dle úrovně strukturace na strukturované, polostrukturované a nestrukturované. [2]

Instrospektivní a extrospektivní pozorování

Introspektivní přístup má v kvalitativním přístupu velmi specifické postavení, dané především faktem, že o člověku jakožto ústřednímu předmětu psychologického zkoumání uvažujeme jako o bytosti nadané sebereflexí. Introspektivní přístup se ve vědě z historického hlediska objevuje velmi brzy a např. John Locke nebo Johan G. Leibniz tuto metodu používali a uznávali jako klíčovou pro výzkum duševních jevů. [2]

Extrospektivní metody nebyly v minulosti psychology, na rozdíl od metod introspektivních, tak často znevažovány a byly víceméně vždy akademickou psychologií řazeny mezi vědecké metody. Kerlinger zdůrazňuje, že pozorováním jako vědeckou metodou chápe výhradně „pozorování chování“, případně užívá také termínu „behaviorální pozorování“. [2]

Pozorování naturalistické a v umělé situaci

Hendl zmiňuje také pozorování v umělé situaci a pozorování v přirozené situaci.[3]

Pozorováním v umělé situaci rozumíme pozorování v uměle vytvořených podmínkách, například v laboratoři.Výhodami takového pozorování je, že je možné jej snadno replikovat. To znamená, že je snadné testovat reliabilitu výzkumu. Získaná data jsou obvykle ve strukturované podobě, a díky tomu je lze rychleji zpracovat. Také experiment s takovým pozorováním lze provést za relativně krátkou dobu, můžeme najít velký vzorek lidí odpovídající populaci. Výhodou je, že můžeme manipulovat některými proměnnými a tudíž zjistit příčinné vztahy. Problémem ale je, že účastníci se mohou chovat jinak, než běžně, protože ví, že jsou pozorování. Funguje zde také efekt očekávání (Hawthornský efekt). Tyto nevýhody se mohou promítnout do nízké validity.[4]

Takové pozorování například využila Mary Ainsworth ve svém Strange Situation experimentu a také Albert Bandura se studií agrese u dětí (tzv. Bobo doll experiment). Takové pozorování je také často využíváno při studiu spánku, kdy se sledují změny v elektrické aktivitě v mozku během spánku (EEG).[4]

Naturalistické pozorování je nejpřirozenějším typem pozorování, ve kterém pozorovatel zkoumá události, aniž by do nich přímo vstupoval nebo je nějakým způsobem ovlivňoval. Chce pouze zaznamenat to, co se bez jeho zásahu spontánně děje v daném kontextu standardní životní situace, např. jak mezi sebou kooperují děti na pískovišti. Díky přirozenosti a neintervenčnímu charakteru má naturalistické pozorování mezi všemi typy pozorování nejvyšší externí validitu [1]. Takovou validitu můžeme také nazvat ekologickou validitou. Pozorování je využíváno v případě, když potřebujeme získat nějaké nové nápady. Dává výzkumníkovy možnost dívat se na komplexní situaci, což může umožnit vidět věci, kterých bychom si jindy nevšimli. Negativy takového pozorování ale je, že pozorovaný vzorek lidí často není reprezentativní, což ústí v nemožnost generalizovat závěry pro celou populaci. Taková pozorování jsou méně reliabilní, protože nelze kontrolovat všechny proměnné, které mohou do procesu vstupovat. To má také za následek obtížnost replikace takových studií.[4]

Takového metodologického designu využila Margaret Mead, když studovala způsob života různých kmenů žijících na ostrovech v Jižním Pacifiku.[4]

Zúčastněné a nezúčastněné pozorování

Nezúčastněné pozorování je takové, kdy pozorujeme probíhající intervence, ovšem bez toho, že by nás pozorovaní jedinci viděli. Pozorovat a být nepozorován je umožněno díky technickým prostředkům (jednosměrné zrcadlo, videokamera), což může omezovat kvalitu pozorování. Příkladem nezúčastněného pozorování je také zkoumání způsobu prezentace událostí ve zpravodajství či obsahu dětských animovaných pohádek v televizi.[5]

Zúčastněné pozorování znamená takový druh pozorování, kdy sledujeme studované jevy přímo v prostředí, kde se odehrávají a dochází zde k interakci mezi výzkumníkem a pozorovanými účastníky. Můžeme si například představit výzkumníka, kterého zajímá, jaká je dynamika skupinových vztahů ve skupině hospitalizovaných psychiatrických pacientů, a tak se nechá sám hospitalizovat jako pacient. Tento typ pozorování může ztrácet na objektivitě, jelikož zůstat nezaujatým pozorovatelem v situaci, kdy je člověk přímo na jevišti, není lehké. Dalším problémem je, že když se pozorovatel stává součástí situace, narušuje se neintervenčnost takového pozorování. Pozorovatel, ať chce nebo ne, začíná daný děj strukturovat a ovlivňovat. [1]

Otázkou, která má svoji pragmatickou i etickou stránku, je otázka zveřejnění své identity. V případě, že se bude pozorovatel vydávat za narkomana a snažit se v tomto „převleku“ proniknout do společenství, jde o zamaskované zúčastněné pozorování. Pokud bude raději hledat kontakty a cesty, jak se k  narkomanům dostat se zachováním své pravé identity, jde o nemaskované zúčastněné pozorování. [1]

Molární a molekulární přístup v pozorování

Molekulární přístup odpovídá výběru malých segmentů pozorování. Jeho předností je to, že tyto malé segmenty je možné přesněji definovat a identifikovat. Tato jednoznačnost vede k větší přesnosti v pozorování. Pokud například je-li náš systém pozorování postaven na kategoriích, do nichž umisťujeme tak říkajíc drobné anatomické jednotky chování (např. zvednutí obočí, otočení hlavy), pozorovatel nebude mít obvykle problém určité chování správně zachytit a identifikovat. Molekulární přístup nemusí být vždy šťastným řešením: přílišná detailizace může vést k „utopení se“ v množství podrobností. Přitom nám mohou uniknout podstatné souvislosti mezi jevy. [1]

molárním přístupu se již nedíváme na věci a události mikroskopicky, ale kategorie pozorování vybíráme tak, abychom do nich umísťovali rozsahem větší a komplexnější jednotky pozorování. Jednotkou pozorování zde již nebude jednoduchý, obvykle i časově krátce trvající úkon, ale celá série úkonů, vytvářející nějakou specifickou kvalitu, například „dělá nákupy“, „radí přátelům“ apod. Molární přístup umožňuje pozorovateli zachytit „logiku“ komplexního chování osoby ve složitějších situacích, na druhé straně však správné a jednoznačné přiřazení takové složité série projevů do určité kategorie klade na pozorovatele vyšší nároky. [1]

Strukturované a nestrukturované pozorování

Při strukturovaném pozorování se výzkumník soustředí na předem vymezené a určené jevy.

Při nestrukturovaném pozorování je výstupem zhuštěný popis jednání, které není dopředu přesně určené. Tomuto pozorování předchází spíše vágně formulovaný seznam otázek, které připouštějí otevřenost k neočekávaným situacím. Proces pozorování je zpravidla doprovázen analýzou poznámek a právě na základě takové analýzy lze formulovat nová témata, která poskytují další vodítka. [5]

Vzorkování

V případech, kdy není možné sledovat kontinuálně celý proces několik hodin, dnů, týdnů, používáme vzorkování (anglicky sampling. Jedná se o to, že "místo sledování celé množiny prvků z ní vybereme vzorek (Ferjenčík, 2000, str. 158) [1]." A to takový vzorek, aby nám umožnil dojít k obecnému závěru o celé množině. Musí být tedy dostatečně reprezentativní. Dvěma základními způsoby, jak k vzorkování přistupovat, jsou [1]:

  1. Vzorkování událostí (event sampling), kdy se výzkumník dopředu rozhodne, jaké typy chování (událostí) ho zajímají, a bude jejich výskyt zaznamenávat. Ostatní chování je ignorováno. [4]
  2. Vzorkování času (time sampling) znamená, že se výzkumník dopředu rozhodne, že provede pozorování během časových úseků (např. 10 minut každou hodinu, 1 hodinu za den) apod. Takovému přístupu říkáme intervalové časové vzorkování, neboť výzkumník vybral intervaly, během kterých pozorování provádí. Druhým typem vzorkování času je momentkové časové vzorkování, kdy si výzkumník vybere momenty, během kterých pozorování uskutečníme. [1]

Příklady pozorovacích systémů

Balesova analýza procesu interakce (IPA)/(SYMLOG)

IPA (Interaction Process Analysis) je strukturovaný kódovací systém vyvinutý Robertem Balesem. je určen ke klasifikaci skupinového chování na kategorie orientované na úkoly a na vztahy. Výzkumníci klasifikují chování každého člena do 12 kategorií. Šest z těchto kategorií obsahuje vztahové interakce. Tyto způsoby chování udržují či oslabují mezilidské vztahy ve skupině. Například kompliment druhému je příkladem pozitivního vztahového chování, zatímco urážení člena skupiny je negativní vztahové chování. Dalších šest kategorií se vztahuje k interakcím u řešení úkolů. Patří sem například dávání informací, ptaní se na informace, názory, dávání návrhů k problému, který má skupina řešit. [6]

Přehled všech kategorií je vidět na tomto obrázku[7]:

BalesIPA.png

Tento systém Bales časem revidoval a vytvořil jeho novou verzi, který je znám jako SYMLOG (Systematic Multiple Level Observation of Groups). Obsahuje 26 kategorií, které se pohybují na škálách dominance-submisivita, přátelskost - nepřátelskost, akceptace autority-opozice autoritě.[6]

Gottmanův SPAFF

Ekmanův FACS

Flandersův systém (FIAC)

Bellackova mikroanalýza komunikace učitel-žák

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.
  2. 2,0 2,1 2,2 Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, a.s.
  3. Hendl, J. (2016). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace (Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání). Praha: Portál.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 McLeod, S. A. (2015). Observation Methods. Retrieved from www.simplypsychology.org/observation.html
  5. 5,0 5,1 Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál.
  6. 6,0 6,1 Forsyth, D. R. (c2010). Group dynamics (5th ed.). Belmont, CA: Wadsworth, Cengage Learning.
  7. Aalderks, D. (2012). Sentiment Analysis: Analyzing the Polarity of Communication [Online]. Retrieved from https://web.njit.edu/~da225/media/Assignment%207&8%20Sentiment%20Analysis.pdf

Použitá literatura

Externí odkazy a doporučená literatura

Související články

Klíčová slova