17. Rozhovor – typy, možnosti a meze: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „== Úvod == Rozhovorem rozumíme výzkumnou a diagnostickou technika, která spočívá v dotazování. Ferjenčík (2000) píše, že se jedná o ''„zp…“)
 
Řádek 14: Řádek 14:
  
 
Existují i další typy, které se odlišují od výše zmíněných v zaměření a v designu. Je to například ''tvořivý rozhovor (creative interview), rozhovory v rámci akčního výzkumu a v rámci evaluace.''<ref name="ŠVA" />
 
Existují i další typy, které se odlišují od výše zmíněných v zaměření a v designu. Je to například ''tvořivý rozhovor (creative interview), rozhovory v rámci akčního výzkumu a v rámci evaluace.''<ref name="ŠVA" />
 +
 +
== Etapy rozhovoru ==
 +
== Typy otázek ==
 +
== Modely kladení otázek ==
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==

Verze z 18. 10. 2017, 15:48

Úvod

Rozhovorem rozumíme výzkumnou a diagnostickou technika, která spočívá v dotazování. Ferjenčík (2000) píše, že se jedná o „zprostředkovaný a vysoce interaktivní proces získávání dat (str. 171)“. Těmito charakteristikami se odlišuje od pozorování. Interaktivností rozumíme to, že výzkumník je v dané situaci aktivní, a svou přítomností a chováním ovlivňuje to, co mu respondent sdělí a kolik mu toho sdělí. Naopak v pozorování se výzkumník snaží stát mimo situaci a neovlivňovat ji. Zprostředkovanost metody rozhovoru vyplývá z toho, že dotazovaný se snaží předat svou zkušenost tazateli. To, co dotazovaný říká, je závislé na jeho motivaci, ochotě, otevřenosti, upřímnosti atd. (respondent nemusí vždy říct to, co si skutečně myslí), a také jeho vyjadřovacími schopnostmi a jazykem samotným. Tedy - už výpovědí o nějaké skutečnosti ji skrze kódování do jazyka můžeme zkreslovat. Další zdroje šumu vstupují do rozhovoru během přenosu zakódované informace a jejich dekódování příjemcem.[1]

Mezi odborníky panuje shoda, že nedokážeme uskutečnit rozhovor, který by byl neutrální. Proč je to nemožné? Už jen z toho důvodu, že výzkumník vybírá téma výzkumu, účastníky, otázky, na které se bude ptát. K tomu, jak jsme již psali výše, je také aktivním činitelm v průběhu rozhovoru – vede rozhovor, pokládá otázky a ukončuje ho.[2]

V tomto úvodu je na závěr vhodné ještě říci, že rozhovor má asymetrický charakter. (FER) Děláme-li rozhovor, mějme na paměti, že naším zdrojem informací nejsou pouze slova, která respondent říká, ale jde nám i o pozorování (chování dotazovaného v průběhu rozhovoru, zadrhávání se, zpomalování v řeči,...). [1]

Typologie rozhovorů

Rozhovory lze dělit dle mnoha různých hledisek. První nám může přijít na mysl například dělení z hlediska počtu osob účastnících se komunikace na monolog, dyadický rozhovor, triadický a skupinový rozhovor. Z hlediska formy můžeme mluvit o formálním a neformálním rozhovoru, z hlediska účelu se může jednat o zaměstnanecký rozhovor, výzkumný, poradenský či terapeutický a mnoho dalších. [1]

Na základě cíle můžeme rozhovory dělit na poznávací rozhovor a formativní rozhovor. Poznávací rozhovor nám slouží k získávání informací. Hlavní tok komunikace směřuje od dotazovaného, který produkuje informace k dotazujícímu, který dotazovaného stimuluje ke sdělování. Příkladem je například diagnostický rozhovor s psychologem, výběrový pohovor s uchazečem o práci apod. Tazatel v tomto rozhovoru mluví spíše málo. Ve formativním rozhovoru má hlavní slovo například učitel, vypravěč, který se snaží formovat svým projevem např. klienta, žáka, posluchače. Příkladem může být přednáška, edukace klienta terapeutem v rámci terapie apod. [1]

V rámci poznávacích rozhovorů jsou často zmiňovanými typy rozhovoru jsou polostrukturovaný rozhovor a nestrukturovaný rozhovor. V polostrukturovaném má výzkumník připraven předem seznam témat či otázek, na které se chce respondenta zeptat a této osnovy se drží. Využívá se například v případových studiích či při zakotvené teorii. Nestrukturovaný rozhovor (zvaný též narativní) je využíván napříkláad v biografickém výzkumu. Lze ho založit například pouze na první otázce a další témata jsou objevována na základě toho, co respondent sděluje. [2]

Existují i další typy, které se odlišují od výše zmíněných v zaměření a v designu. Je to například tvořivý rozhovor (creative interview), rozhovory v rámci akčního výzkumu a v rámci evaluace.[2]

Etapy rozhovoru

Typy otázek

Modely kladení otázek

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.
  2. 2,0 2,1 2,2 Švaříček, R., & Šeďová, K. (2014). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách (Vyd. 2.). Praha: Portál.

Použitá literatura

Externí odkazy a doporučená literatura

Související články

Klíčová slova