2. Změny a poruchy emotivity, afektivity a citů: Porovnání verzí
Řádek 120: | Řádek 120: | ||
====2.3.3.1 Expanzivní nálady==== | ====2.3.3.1 Expanzivní nálady==== | ||
− | :* euforie – pocit pasivní spokojenosti, blaženosti, který není doprovázen hyperaktivitou, bývá pozorována u afektivních a organických psychických poruchách (afekty frontálního laloku), u intoxikací, častá bývala u progresivní paralýzy | + | :* '''euforie''' – pocit pasivní spokojenosti, blaženosti, který není doprovázen hyperaktivitou, bývá pozorována u afektivních a organických psychických poruchách (afekty frontálního laloku), u intoxikací, častá bývala u progresivní paralýzy |
− | :* manická nálada – veselá, rozjařená nálada, ztráta zábran, zvýšená aktivita, usnadněná výbavnost představ, zvýšené sebevědomí | + | :* '''manická nálada''' – veselá, rozjařená nálada, ztráta zábran, zvýšená aktivita, usnadněná výbavnost představ, zvýšené sebevědomí |
− | :* hypomanická nálada – kvantitativně mírnější projevy | + | :* '''hypomanická nálada''' – kvantitativně mírnější projevy |
::* obě se vyskytují u afektivních a schizoafektivních poruch, nebo bývají symptomatické při organických poruchách | ::* obě se vyskytují u afektivních a schizoafektivních poruch, nebo bývají symptomatické při organických poruchách | ||
− | :* extatická nálada – pocit blaženosti, vytržení, štěstí a povznesenosti, při extázi spolu s religiózními nebo erotickými prožitky, u poruch osobnosti, epilepsie, intoxikací (halucinogeny), afektivních poruch | + | :* '''extatická nálada''' – pocit blaženosti, vytržení, štěstí a povznesenosti, při extázi spolu s religiózními nebo erotickými prožitky, u poruch osobnosti, epilepsie, intoxikací (halucinogeny), afektivních poruch |
− | :* rezonantní (zlobná) nálada – zlobná podrážděnost, nevlídnost, zlobné reakce, někdy agresivita, zvýšené sebevědomí | + | :* '''rezonantní (zlobná) nálada''' – zlobná podrážděnost, nevlídnost, zlobné reakce, někdy agresivita, zvýšené sebevědomí |
− | :* explozivní nálada – výbušná nálada, hlavně u epileptiků a chronických alkoholiků | + | :* '''explozivní nálada''' – výbušná nálada, hlavně u epileptiků a chronických alkoholiků |
− | :* moria – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulgárním žertováním a obtěžováním okolí, častým příznakem léze orbitálního laloku | + | :* '''moria''' – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulgárním žertováním a obtěžováním okolí, častým příznakem léze orbitálního laloku |
− | :* dysforie (rozlada) – oproti rezonantní se vyznačuje mírnější intenzitou a není přítomno zvýšené sebevědomí, přítomna podrážděnost, mrzutost, nevlídnost, není sklon k expanzivním projevům. Při epilepsii, mentální retardaci, často součást manického syndromu | + | :* '''dysforie''' (rozlada) – oproti rezonantní se vyznačuje mírnější intenzitou a není přítomno zvýšené sebevědomí, přítomna podrážděnost, mrzutost, nevlídnost, není sklon k expanzivním projevům. Při epilepsii, mentální retardaci, často součást manického syndromu |
====2.3.3.2 Depresivní nálady ==== | ====2.3.3.2 Depresivní nálady ==== | ||
:* = mikromanické – charakteristická snížená emoční reaktivita, snížené sebevědomí | :* = mikromanické – charakteristická snížená emoční reaktivita, snížené sebevědomí | ||
− | :* depresivní nálada – smutek, bezútěšnost, ztráta perspektivy, pesimismus, plačtivost, výčitky, zpomalené myšlení (bradypsychismus), zpomalené psychomotorické tempo, snížené sebevědomí, u afektivních poruch, schizofrenie, epilepsie, demencí apod. | + | :* '''depresivní nálada''' – smutek, bezútěšnost, ztráta perspektivy, pesimismus, plačtivost, výčitky, zpomalené myšlení (bradypsychismus), zpomalené psychomotorické tempo, snížené sebevědomí, u afektivních poruch, schizofrenie, epilepsie, demencí apod. |
− | :* bezradná nálada – v popředí bezradnost, neschopnost rozhodování, afektivní poruchy, schizofrenie, demence atd. | + | :* '''bezradná nálada''' – v popředí bezradnost, neschopnost rozhodování, afektivní poruchy, schizofrenie, demence atd. |
− | :* anhedonická nálada – neschopnost prožívat radost, štěstí, nic neřeší, ztráta potěšení z práce, zábavy, skeptičtí k jakémukoli snažení, oproti apatickému tuto neschopnost prožívají nešťastně, zvláště u deprese | + | :* '''anhedonická nálada''' – neschopnost prožívat radost, štěstí, nic neřeší, ztráta potěšení z práce, zábavy, skeptičtí k jakémukoli snažení, oproti apatickému tuto neschopnost prožívají nešťastně, zvláště u deprese |
− | :* morózní nálada – depresivně-zlostná, mrzutá, se zvýšeným rizikem sebevraždy | + | :* '''morózní nálada''' – depresivně-zlostná, mrzutá, se zvýšeným rizikem sebevraždy |
====2.3.3.3 Úzkostné nálady==== | ====2.3.3.3 Úzkostné nálady==== | ||
− | :* anxiózní nálada – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu, pocit vnitřního napětí, tenze | + | :* '''anxiózní nálada''' – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu, pocit vnitřního napětí, tenze |
::* součástí vegetativní příznaky (spíše sympatické než parasympatické), přítomen je i neklid, pocit neurčitého ohrožení | ::* součástí vegetativní příznaky (spíše sympatické než parasympatické), přítomen je i neklid, pocit neurčitého ohrožení | ||
::* trýznivý požitek, jenž může vést k sebevražednému jednání nebo raptu – úzkostné poruchy, schizofrenie, epilepsie, toxikomanie, demence aj. | ::* trýznivý požitek, jenž může vést k sebevražednému jednání nebo raptu – úzkostné poruchy, schizofrenie, epilepsie, toxikomanie, demence aj. | ||
− | :* fobie – patologický strach, perzistující a iracionální z konkrétní specifické situace, objektu nebo činnosti => mají konkrétní a určitý obsah (na rozdíl od úzkosti) | + | :* '''fobie''' – patologický strach, perzistující a iracionální z konkrétní specifické situace, objektu nebo činnosti => mají konkrétní a určitý obsah (na rozdíl od úzkosti) |
::* jedinec neschopen potlačit je vlastní vůlí, i když si uvědomuje bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj | ::* jedinec neschopen potlačit je vlastní vůlí, i když si uvědomuje bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj | ||
::* při přemáhání se objevují nepříjemné vegetativní reakce – zčervenání, tachykardie, pocení, tenze apod. => vyhýbání se fobickým podnětům, může se vyvinout anticipační úzkost, může mít vtíravý charakter | ::* při přemáhání se objevují nepříjemné vegetativní reakce – zčervenání, tachykardie, pocení, tenze apod. => vyhýbání se fobickým podnětům, může se vyvinout anticipační úzkost, může mít vtíravý charakter | ||
Řádek 149: | Řádek 149: | ||
===2.3.4 Poruchy vyšších citů=== | ===2.3.4 Poruchy vyšších citů=== | ||
:* jedná se o nadměrný rozvoj nebo jejich defekt | :* jedná se o nadměrný rozvoj nebo jejich defekt | ||
− | :* nadměrný rozvoj vyšších citů – hypersenzitivní, přehnaně svědomití, pečovatelští, ochranitelští jedinci, u kterých sebeobětování, altruizmus, oddanost ideám přesahují obvyklou míru | + | :* '''nadměrný rozvoj vyšších citů''' – hypersenzitivní, přehnaně svědomití, pečovatelští, ochranitelští jedinci, u kterých sebeobětování, altruizmus, oddanost ideám přesahují obvyklou míru |
− | :* defekt vyšších citů sociálních – různé formy asociálnosti, disociálnosti, tj. ztrátou odpovědného vztahu k ostatním lidem a společnosti, často souvisí s poruchami pudů | + | :* '''defekt vyšších citů sociálních''' – různé formy asociálnosti, disociálnosti, tj. ztrátou odpovědného vztahu k ostatním lidem a společnosti, často souvisí s poruchami pudů |
− | :* sociální tupost – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu, neschopnost navazovat a vytvářet nové citové interpersonální vztahy, schizofrenie, demence, mentální retardace, poruchy osobnosti, častěji získaná porucha | + | :* '''sociální tupost''' – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu, neschopnost navazovat a vytvářet nové citové interpersonální vztahy, schizofrenie, demence, mentální retardace, poruchy osobnosti, častěji získaná porucha |
− | :* moral insanity – anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoizmu, bezcitnosti, bezohlednosti, častěji vrozené, někdy podmíněná citovou deprivací v dětství, minimální morální zábrany nebo chybí => dopouštění se závažných protispolečenských činů. Mentální retardace, poruchy osobnosti | + | :* '''moral insanity''' – anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoizmu, bezcitnosti, bezohlednosti, častěji vrozené, někdy podmíněná citovou deprivací v dětství, minimální morální zábrany nebo chybí => dopouštění se závažných protispolečenských činů. Mentální retardace, poruchy osobnosti |
− | :* poruchy citů etických – emoční depravace – mizení morálních zábran, stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti, bezohlednost, netaktnost, nedbají o stud, zájem jen o svůj prospěch, zanedbávání svého zevnějšku, toxikomani, alkoholici, organické postižení mozku. Dochází k úpadku celé osobnosti, redukce citů na některé tělesné potřeby, organické psychické poruchy, zvláště demence | + | :* '''poruchy citů etických''' – emoční depravace – mizení morálních zábran, stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti, bezohlednost, netaktnost, nedbají o stud, zájem jen o svůj prospěch, zanedbávání svého zevnějšku, toxikomani, alkoholici, organické postižení mozku. Dochází k úpadku celé osobnosti, redukce citů na některé tělesné potřeby, organické psychické poruchy, zvláště demence |
− | :* poruchy citů estetických – nevystupují zvlášť v nějaké výraznější formě, například jsou součástí emoční depravace a degradace v rámci poruch osobnosti. I ve stavech, kdy je osobnost psychicky tangována (dotčena), se u jedince můžeme setkat s estetickými prožitky. | + | :* '''poruchy citů estetických''' – nevystupují zvlášť v nějaké výraznější formě, například jsou součástí emoční depravace a degradace v rámci poruch osobnosti. I ve stavech, kdy je osobnost psychicky tangována (dotčena), se u jedince můžeme setkat s estetickými prožitky. |
===2.3.5 Poruchy struktury emocí=== | ===2.3.5 Poruchy struktury emocí=== | ||
:* jedná se zejména o kvalitativní změny | :* jedná se zejména o kvalitativní změny | ||
− | :* paratymie = paradoxní emoce – afektivní inadekvátnost, emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou (tragická událost vyvolá smích, veselá situace pláč), může se projevit i mimickou inadekvátností – nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, anebo se směje, přestože mu je smutno a úzko (=paramimie), výskyt u schizofreni, poruch osobnosti | + | :* '''paratymie''' = paradoxní emoce – afektivní inadekvátnost, emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou (tragická událost vyvolá smích, veselá situace pláč), může se projevit i mimickou inadekvátností – nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, anebo se směje, přestože mu je smutno a úzko (=paramimie), výskyt u schizofreni, poruch osobnosti |
− | :* emoční ambivalence – kladné i záporné emoce, nálady a city současně přítomny (láska i nenávist, radost i smutek), současně přátelský i nepřátelský vztah ke druhé osobě atd., výskyt u schizofrenií, fobií, u bezradnosti u depresivních poruch | + | :* '''emoční ambivalence''' – kladné i záporné emoce, nálady a city současně přítomny (láska i nenávist, radost i smutek), současně přátelský i nepřátelský vztah ke druhé osobě atd., výskyt u schizofrenií, fobií, u bezradnosti u depresivních poruch |
− | :* emoční (afektivní) oploštělost – zúžená polarita, aplituda emocí, celkový nezájem, snížená aktivita, pokles psychické reaktivity; nevýrazná, setřelá, neměnná afektivita, citová lhostejnost, neúčastnost, výskyt u schizofrenií, organických psychických poruch a poruch osobnosti | + | :* '''emoční (afektivní) oploštělost''' – zúžená polarita, aplituda emocí, celkový nezájem, snížená aktivita, pokles psychické reaktivity; nevýrazná, setřelá, neměnná afektivita, citová lhostejnost, neúčastnost, výskyt u schizofrenií, organických psychických poruch a poruch osobnosti |
− | :* emoční labilita – měnlivé emoce, rychle vznikají a rychle se střídají, nemocní hned pláčí, hned se smějí, afekt v přemrštěné intenzitě a nelze jej ovládnout, důsledkem nedostatečně tenacity | + | :* '''emoční labilita''' – měnlivé emoce, rychle vznikají a rychle se střídají, nemocní hned pláčí, hned se smějí, afekt v přemrštěné intenzitě a nelze jej ovládnout, důsledkem nedostatečně tenacity |
− | :* emoční inkontinence – větší stupeň emoční lability, nestálost, neschopnost udržet emoce v jednom směru, střídání emocí nemusí být tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost | + | :* '''emoční inkontinence''' – větší stupeň emoční lability, nestálost, neschopnost udržet emoce v jednom směru, střídání emocí nemusí být tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost |
::* navodí-li se u nemocného určité emoční ladění, přetrvává, dokud není přerušeno novým podnětem. | ::* navodí-li se u nemocného určité emoční ladění, přetrvává, dokud není přerušeno novým podnětem. | ||
::* mnohdy vzniká bez jakékoli přiměřené příčiny za nejnevhodnějších příležitostí, často neztišitelně, např. u pseudobulbárních záchvatů pláče nebo smíchu; vyskytuje se především u organických poruch mozku | ::* mnohdy vzniká bez jakékoli přiměřené příčiny za nejnevhodnějších příležitostí, často neztišitelně, např. u pseudobulbárních záchvatů pláče nebo smíchu; vyskytuje se především u organických poruch mozku | ||
− | :* emoční tenacita – dlouhé přetrvávání emoce, pravý opak lability, emoce může přetrvávat i po malém podnětu, výskyt u poruch osobnosti a u reakcí na stres | + | :* '''emoční tenacita''' – dlouhé přetrvávání emoce, pravý opak lability, emoce může přetrvávat i po malém podnětu, výskyt u poruch osobnosti a u reakcí na stres |
− | :* emoční inkongruence = nepřiléhavost – emoční prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu, například nezaujaté líčení hrůzného bludného prožitku („berou nám tu buňky z těla, melou z nich karbanátky a dávají nám je k jídlu“), výskyt u schizofrenie | + | :* '''emoční inkongruence''' = nepřiléhavost – emoční prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu, například nezaujaté líčení hrůzného bludného prožitku („berou nám tu buňky z těla, melou z nich karbanátky a dávají nám je k jídlu“), výskyt u schizofrenie |
− | :* alexitymie – neschopnost nebo obtížnost jedince správně rozumět vlastním emocím (číst je), hodnotit a vyjadřovat je, výkyvy nálad interpretují jako tělesné stesky, somatizace, dochází k „řeči orgánů“ | + | :* '''alexitymie''' – neschopnost nebo obtížnost jedince správně rozumět vlastním emocím (číst je), hodnotit a vyjadřovat je, výkyvy nálad interpretují jako tělesné stesky, somatizace, dochází k „řeči orgánů“ |
− | :* idiosynkrazie – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (při pilování, dotyku sametu, pohledu na krev, škrábáním nehtů o tabuli atd.) | + | :* '''idiosynkrazie''' – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (při pilování, dotyku sametu, pohledu na krev, škrábáním nehtů o tabuli atd.) |
− | :* katatymie – výrazné emoční zkreslení některých psychických funkcí, jako je myšlení, úsudek a chování atd., mohou být zkresleny postoje vůči jiným osobám či událostem, úsudky, názory, vyskytuje se i v normě (někteří lidé myslí více katatymně než jiní), u poruch osobnosti, poruchy nálady apod. | + | :* '''katatymie''' – výrazné emoční zkreslení některých psychických funkcí, jako je myšlení, úsudek a chování atd., mohou být zkresleny postoje vůči jiným osobám či událostem, úsudky, názory, vyskytuje se i v normě (někteří lidé myslí více katatymně než jiní), u poruch osobnosti, poruchy nálady apod. |
'''Pozn.: MUDr. Šivicová u poruch emocí a afektivity vykládá i poruchy pudů:''' | '''Pozn.: MUDr. Šivicová u poruch emocí a afektivity vykládá i poruchy pudů:''' | ||
+ | |||
'''1. pudy zachování jedince:''' | '''1. pudy zachování jedince:''' | ||
a) p. sebezáchovy (automutilace, bizarní poruchy sebe sama, úzkostné a hypochondrické stavy) | a) p. sebezáchovy (automutilace, bizarní poruchy sebe sama, úzkostné a hypochondrické stavy) | ||
Řádek 179: | Řádek 180: | ||
c) p. orientační (neschopost navázat soc. vazby) | c) p. orientační (neschopost navázat soc. vazby) | ||
d) p. zvědovosti (nadm. rozvoj u vynálezců) | d) p. zvědovosti (nadm. rozvoj u vynálezců) | ||
+ | |||
'''2. pudy zachovávající rod:''' | '''2. pudy zachovávající rod:''' | ||
a) p. rodičovský (týrání, krakvčí matky, laktózní psychóza, poporodní deprese) | a) p. rodičovský (týrání, krakvčí matky, laktózní psychóza, poporodní deprese) | ||
b) p. sexuální (nymfomanie, satyriáza, rigidita, deviace) | b) p. sexuální (nymfomanie, satyriáza, rigidita, deviace) | ||
− | '''3. pud sociální (přílišná familiárnost, asociálnost, samotáři) | + | |
− | 4. pudy pro zpříjemněnní existence:''' | + | '''3. pud sociální (přílišná familiárnost, asociálnost, samotáři)''' |
+ | |||
+ | '''4. pudy pro zpříjemněnní existence:''' | ||
a) p. uplatnění | a) p. uplatnění | ||
b) p. uctívání vlastní osoby (narcismus, egocentrismus X askeze, primitivismus) | b) p. uctívání vlastní osoby (narcismus, egocentrismus X askeze, primitivismus) |
Verze z 22. 9. 2018, 16:21
surový text, grafická editace bude provedena v nejbližších dnech
Obsah
2.1 Rysy emocí
- subjektivnost – emoce vyjadřují a odráží subjektivní vztah k předmětům a jevům
- polarita – protikladné dvojice emocí (příjemné, nepříjemné; kladné, záporné; uspokojující, neuspokojující)
- aktuálnost – mají vztah k aktuálně probíhajícímu dění
- dynamičnost – mění se kvantitativně i kvalitativně ve svém průběhu podle potřeby
- asociativnost – vyskytují-li se vedle sebe dvě emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem
- iradiace – výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené, výsledná emoce iradiuje na ostatní
- přesun emocí – možnost přenosu emocí z jednoho jevu na druhý nebo na několik jevů, příp. na všechny
2.1.1 Tělesné projevy
- mimika – z výrazu tváře lze vyčíst radost, překvapení, strach, hněv, odpor, pohrdání a další
- pantomimika – posunky, gesta, pohyby, držení těla vyjadřující emoce
- hlasový výraz – hlas se mění dle intenzity a zabarvení emocí
- vegetativní a hormonální změny – změny krevního tlaku, tepu, dechu, pocení, slinění, zčervenání/zblednutí, koncentrace moči, vyměšování žaludečních šťáv apod.
2.1.2 Anatomie
- intaktnost CNS je nutnou podmínkou pro normální průběh emocí – hlavně talamus, limbický systém (amygdala), frontotalamické dráhy atd.
- prefrontální kortex má ústřední pozici v emočním procesu
- strach a úzkost generovány hlavně amygdalou, smutek spojen s aktivitou subkalózního cingula
- hypotalamus v úzkém vztahu s emotivitou – průvodní tělesné projevy afektů (pulz, tlak, pocení, …) – vegetativní projevy
2.2 Dělení emocí
- Podle polarity
- Kladné a záporné
- Libé a nelibé
- Stenické a astenické
- Podle kvality
- Nižší – individuální (radost, smutek, strach),
- tělesné (hlad, žízeň, únava)
- Vyšší – sociální, etické, estetické
- Podle intenzity a trvání
- Afekty
- Nálady
- Podle struktury a obsahu – paratymie, fobie aj.
- Vyšší city
- směřují mimo naši osobu k nadosobním zájmům, ontogeneticky nejvýše diferencované, nejmladší a nejpokročilejší
- do značné míry určují společenský i sociální vztah mezi lidmi a vytvářejí úctu a soucit k druhému
- zranitelnější než nižší – proto při poruše dochází nejprve k vyhasínání vyšších citů, nižší si poměrně dlouho uchovávají odolnost a své původní vlastnosti
- dále se dělí na:
- sociální – vyjadřují vztahy k druhým lidem, skupinám a jiným sociálním jevům – sympatie, antipatie, láska, nenávist, úcta apod.
- etické – postoj k vyšším mravním hodnotám – cit pro právo, spravedlnost, odpovědnost
- estetické – smysl pro krásu, harmonii apod.
2.3 Poruchy emocí
- rozdělení spíše pragmatické, nerespektuje plně rozdělení emocí
- poruchy afektu
- poruchy nálady
- poruchy vyšších citů
- Höschl uvádí následující dělení:
- poruchy vyšších citů
- poruchy nepřiměřené intenzity emocí (afekty)
- poruchy s nepřiměřeným trváním emocí (nálady)
- poruchy struktury emocí.
2.3.1 Poruchy afektu
- afekt
- – intenzivní emoce, vzniká náhle, prudce a má konkrétní zaměření, podnět více i méně intenzivní (afekt vzteku, radosti, úžasu, děsu, úzkosti). Afekt nižší intenzity ještě fyziologický, vyšší intenzity je již patologický. Doprovázen značnými vegetativními příznaky (zčervenání/zblednutí, zrychlení pulzu, zvýšení tlaku) a mimickými projevy (smích, pláč, zaťaté pěsti, podupávání...)
- -nedojde-li k okamžitému vybití, dochází k městnání afektu – série nepříjemných podnětů se potlačuje a pak dojde k výbuchu po nepatrném podnětu
- - přesun afektu – jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, slabý, reaguje prudce, bouřlivě
- - sdružení afektu – rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby, které měly třeba jen zevní a náhodnou spojitost s událostí, jež vyvolala afekt
- - odreagování afektu – uvolnění afektu nějakým náhradním způsobem
- Poruchy s nepřiměřenou intenzitou emocí (afekty):
- nezvládnutý afekt – mimořádně silný afekt, při němž není postižený schopen v dostatečné míře ovládnout své chování pro intenzivní emoční tenzi, přestože si uvědomuje, co dělá. Nejde o absolutní neschopnost ovládat své jednání, schází zde jakákoli porucha vědomí a nedochází k amnézii. Jednání může být nepromyšlené a mohou se vyskytnout násilné činy
- patický afekt – od normálního či nezvládnutého se liší:
- výrazně vyšší intenzita
- delší trvání
- na vrcholu dochází ke krátce trvající poruše vědomí (obnubilaci) => po odeznění je na období vrcholu amnézie (může být ostrůvkovitá nebo totální), chování je tedy neuvědomělé, neúčelné, neovladatelné a automatické
- chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
- zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
- zvýšená intenzita patického afektu se projevuje zvýrazněním průvodních psychomotorických a vegetativních příznaků
- nejčastěji k němu může dojít na oslabeném, eventuálně encefalopatickém terénu u poruch osobnosti, epilepsie, v alkoholové opilosti (může se jednat o patickou opilost), demence, ale i u normálních lidi při vyčerpání, hladovění, nevyspání, po zdrcujícím zážitku
- forenzní význam – proběhlá porucha vědomí ve smyslu mrákotného stavu znamená, že jedinec nebyl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a nebyl ani schopen toto jednání ovládat – průkaz patického afektu vždy velmi obtížný a musí vycházet z velmi přesného a pečlivého hodnocení projevů vyšetřovaného
- afektivní stupor – fáze prvotního zárazu je oproti normálnímu průběhu vystupňovaná v afektivní stupor, dostaví se většinou po hrůzné události, katastrofických situacích, vzácněji po radostných zprávách
- postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví – nedochází k poruše vědomí, jedinec si rychle uvědomí svůj stav
- většinou rychle pomine po několika sekundách či minutách
- afektivní útlum – nastává po nadlimitním emocionálním podnětu, spočívá v chybění, respektive odsunutí afektu – jedinec nereaguje zprvu změnou emotivity, zůstává klidný a jeho jednání je adekvátní, ale bez emočního doprovodu, je automatické. Emoční reakce se plně projeví, když pomine nebezpečí
- afektivní raptus – afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání, vybije se jako úzkost, zlost, vztek, probíhá se značnou sílou a energií, může probíhat v rámci nezvládnutého afektu jako jeho zvláštní forma
- spojen s psychomotorickou excitovaností, dezintegrací chování a možným poškozením sebe nebo okolí
- u úzkostných poruch a u lidí v extrémně tíživých situacích
- paroxyzmální afekt (=ictal emotion) – objevuje se náhle, bez zjevné příčiny, jeho obsahem je nejčastěji úzkost, někdy zlost. Trvá hodiny, někdy i déle. Většinou souvislost s poruchami temporálního laloku (např. temporální epilepsie)
- zvýšená afektivní dráždivost – není vlastní poruchou afektů, ale znamená zvýšenou pohotovost k patologickým afektivním reakcím
2.3.2. Poruchy nálady
- - nálada – déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru, jako déletrvající emoční nastavení nervového systému, od afektů se liší nejen délkou trvání a menší intenzitou, ale i tím, že nejsou vázány na konkrétní obsah vědomí. Intenzivními a dlouhotrvajícími podněty ji můžeme modifikovat nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě. Svým charakterem zaměřují, facilitují či inhibují další psychické děje – pozornost, paměť, myšlení, chování. Též mají vliv na somatické funkce.
2.3.2.1 Faktory ovlivňující náladu
- fyzikální – teplota prostředí, klimatické podmínky, délka denního světla (sezonní zimní deprese), roční období (deprese na jaře a na podzim), denní doba (ranní pesima)
- chemické – drogy, alkohol, psychofarmaka (depresogenní – reserpin, metyldopa, cimetidin), maniogenní substance (psychostimulanciua, antidepresiva, levodopa)
- somatogenní a metabolické – popudlivost při hypoglykemii, hypertyreóze, deprese u hypotyreózy, premenstruační tenze, poporodní deprese, úzkost kardiaků a astmatiků, deprese u karcinomu plic a tlustého střeva, toxické infekční faktory (infekční hepatitida, mononukleóza, chřipka) atd.
- organické – afekce CNS (hlavně hypotalamu, limbického systému a orbitální části frontálních laloků, retikulárním systému)
- psychologické – modifikace kvality normální nálady – nepříjemné a traumatizující zážitky mohou vyvolat depresi, příjemné euforii, jakýkoli zevní podnět může vyvolat emoční odezvu., nicméně k patrnému vychýlení nálady je třeba silnějších nebo opakovaných podnětů
- poruchy nálady se od normální nálady liší kvantitativně i kvalitativně
2.3.2.2 Charakteristické rysy patických nálad
- intenzita – sebevětší odchylka normální nálady nedosahuje intenzity patické nálady, i mírná patická nálada má silný vliv na všechny psychické f-ce, mění reaktivitu osobnosti
- trvání – patická trvá většinou týdny, měsíce i roky
- nezávislost kvality patické nálady na psychogenních podnětech – patická delší dobu neodklonitelná, je-li vyprovokována zážitkem, nemusí být s ním kongruentní (tragédie vyvolá manickou náladu), anebo tento zážitek v minulosti nebyl dostačujícím ke změně nálady
- vliv na ostatní psychické fce – myšlení, jednání, vzhled, osobnost => daleko silnější než u normální nálady, člověk se nechová adekvátně ke svým zájmům nebo osobnosti
- podmíněnost chorobnými změnami CNS – patická vždy součástí nějaké duševní poruchy, jako taková se musí vnímat klinicky, je nutné ji léčit
2.3.3 Rozdělení patických nálad
- -zvýšené = expanzivní,
- -snížené = depresivní a úzkostné
- -paradoxní nálada – projevy opačných emocí, než je vyvolávající podnět, objevuje se pod vlivem psychózy nebo organicity
2.3.3.1 Expanzivní nálady
- euforie – pocit pasivní spokojenosti, blaženosti, který není doprovázen hyperaktivitou, bývá pozorována u afektivních a organických psychických poruchách (afekty frontálního laloku), u intoxikací, častá bývala u progresivní paralýzy
- manická nálada – veselá, rozjařená nálada, ztráta zábran, zvýšená aktivita, usnadněná výbavnost představ, zvýšené sebevědomí
- hypomanická nálada – kvantitativně mírnější projevy
- obě se vyskytují u afektivních a schizoafektivních poruch, nebo bývají symptomatické při organických poruchách
- extatická nálada – pocit blaženosti, vytržení, štěstí a povznesenosti, při extázi spolu s religiózními nebo erotickými prožitky, u poruch osobnosti, epilepsie, intoxikací (halucinogeny), afektivních poruch
- rezonantní (zlobná) nálada – zlobná podrážděnost, nevlídnost, zlobné reakce, někdy agresivita, zvýšené sebevědomí
- explozivní nálada – výbušná nálada, hlavně u epileptiků a chronických alkoholiků
- moria – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulgárním žertováním a obtěžováním okolí, častým příznakem léze orbitálního laloku
- dysforie (rozlada) – oproti rezonantní se vyznačuje mírnější intenzitou a není přítomno zvýšené sebevědomí, přítomna podrážděnost, mrzutost, nevlídnost, není sklon k expanzivním projevům. Při epilepsii, mentální retardaci, často součást manického syndromu
2.3.3.2 Depresivní nálady
- = mikromanické – charakteristická snížená emoční reaktivita, snížené sebevědomí
- depresivní nálada – smutek, bezútěšnost, ztráta perspektivy, pesimismus, plačtivost, výčitky, zpomalené myšlení (bradypsychismus), zpomalené psychomotorické tempo, snížené sebevědomí, u afektivních poruch, schizofrenie, epilepsie, demencí apod.
- bezradná nálada – v popředí bezradnost, neschopnost rozhodování, afektivní poruchy, schizofrenie, demence atd.
- anhedonická nálada – neschopnost prožívat radost, štěstí, nic neřeší, ztráta potěšení z práce, zábavy, skeptičtí k jakémukoli snažení, oproti apatickému tuto neschopnost prožívají nešťastně, zvláště u deprese
- morózní nálada – depresivně-zlostná, mrzutá, se zvýšeným rizikem sebevraždy
2.3.3.3 Úzkostné nálady
- anxiózní nálada – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu, pocit vnitřního napětí, tenze
- součástí vegetativní příznaky (spíše sympatické než parasympatické), přítomen je i neklid, pocit neurčitého ohrožení
- trýznivý požitek, jenž může vést k sebevražednému jednání nebo raptu – úzkostné poruchy, schizofrenie, epilepsie, toxikomanie, demence aj.
- fobie – patologický strach, perzistující a iracionální z konkrétní specifické situace, objektu nebo činnosti => mají konkrétní a určitý obsah (na rozdíl od úzkosti)
- jedinec neschopen potlačit je vlastní vůlí, i když si uvědomuje bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj
- při přemáhání se objevují nepříjemné vegetativní reakce – zčervenání, tachykardie, pocení, tenze apod. => vyhýbání se fobickým podnětům, může se vyvinout anticipační úzkost, může mít vtíravý charakter
- fobické poruchy, někdy i schizofrenie
- agorafobie, arachnofobie, hemofobie, klaustrofobie, nozofobie, mysofobie, xenofobie, zoofobie, …
2.3.4 Poruchy vyšších citů
- jedná se o nadměrný rozvoj nebo jejich defekt
- nadměrný rozvoj vyšších citů – hypersenzitivní, přehnaně svědomití, pečovatelští, ochranitelští jedinci, u kterých sebeobětování, altruizmus, oddanost ideám přesahují obvyklou míru
- defekt vyšších citů sociálních – různé formy asociálnosti, disociálnosti, tj. ztrátou odpovědného vztahu k ostatním lidem a společnosti, často souvisí s poruchami pudů
- sociální tupost – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu, neschopnost navazovat a vytvářet nové citové interpersonální vztahy, schizofrenie, demence, mentální retardace, poruchy osobnosti, častěji získaná porucha
- moral insanity – anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoizmu, bezcitnosti, bezohlednosti, častěji vrozené, někdy podmíněná citovou deprivací v dětství, minimální morální zábrany nebo chybí => dopouštění se závažných protispolečenských činů. Mentální retardace, poruchy osobnosti
- poruchy citů etických – emoční depravace – mizení morálních zábran, stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti, bezohlednost, netaktnost, nedbají o stud, zájem jen o svůj prospěch, zanedbávání svého zevnějšku, toxikomani, alkoholici, organické postižení mozku. Dochází k úpadku celé osobnosti, redukce citů na některé tělesné potřeby, organické psychické poruchy, zvláště demence
- poruchy citů estetických – nevystupují zvlášť v nějaké výraznější formě, například jsou součástí emoční depravace a degradace v rámci poruch osobnosti. I ve stavech, kdy je osobnost psychicky tangována (dotčena), se u jedince můžeme setkat s estetickými prožitky.
2.3.5 Poruchy struktury emocí
- jedná se zejména o kvalitativní změny
- paratymie = paradoxní emoce – afektivní inadekvátnost, emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou (tragická událost vyvolá smích, veselá situace pláč), může se projevit i mimickou inadekvátností – nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, anebo se směje, přestože mu je smutno a úzko (=paramimie), výskyt u schizofreni, poruch osobnosti
- emoční ambivalence – kladné i záporné emoce, nálady a city současně přítomny (láska i nenávist, radost i smutek), současně přátelský i nepřátelský vztah ke druhé osobě atd., výskyt u schizofrenií, fobií, u bezradnosti u depresivních poruch
- emoční (afektivní) oploštělost – zúžená polarita, aplituda emocí, celkový nezájem, snížená aktivita, pokles psychické reaktivity; nevýrazná, setřelá, neměnná afektivita, citová lhostejnost, neúčastnost, výskyt u schizofrenií, organických psychických poruch a poruch osobnosti
- emoční labilita – měnlivé emoce, rychle vznikají a rychle se střídají, nemocní hned pláčí, hned se smějí, afekt v přemrštěné intenzitě a nelze jej ovládnout, důsledkem nedostatečně tenacity
- emoční inkontinence – větší stupeň emoční lability, nestálost, neschopnost udržet emoce v jednom směru, střídání emocí nemusí být tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost
- navodí-li se u nemocného určité emoční ladění, přetrvává, dokud není přerušeno novým podnětem.
- mnohdy vzniká bez jakékoli přiměřené příčiny za nejnevhodnějších příležitostí, často neztišitelně, např. u pseudobulbárních záchvatů pláče nebo smíchu; vyskytuje se především u organických poruch mozku
- emoční tenacita – dlouhé přetrvávání emoce, pravý opak lability, emoce může přetrvávat i po malém podnětu, výskyt u poruch osobnosti a u reakcí na stres
- emoční inkongruence = nepřiléhavost – emoční prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu, například nezaujaté líčení hrůzného bludného prožitku („berou nám tu buňky z těla, melou z nich karbanátky a dávají nám je k jídlu“), výskyt u schizofrenie
- alexitymie – neschopnost nebo obtížnost jedince správně rozumět vlastním emocím (číst je), hodnotit a vyjadřovat je, výkyvy nálad interpretují jako tělesné stesky, somatizace, dochází k „řeči orgánů“
- idiosynkrazie – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (při pilování, dotyku sametu, pohledu na krev, škrábáním nehtů o tabuli atd.)
- katatymie – výrazné emoční zkreslení některých psychických funkcí, jako je myšlení, úsudek a chování atd., mohou být zkresleny postoje vůči jiným osobám či událostem, úsudky, názory, vyskytuje se i v normě (někteří lidé myslí více katatymně než jiní), u poruch osobnosti, poruchy nálady apod.
Pozn.: MUDr. Šivicová u poruch emocí a afektivity vykládá i poruchy pudů:
1. pudy zachování jedince: a) p. sebezáchovy (automutilace, bizarní poruchy sebe sama, úzkostné a hypochondrické stavy) b) p. obživný (poruchy příjmu potravy, koprofagie, pica, obezita) c) p. orientační (neschopost navázat soc. vazby) d) p. zvědovosti (nadm. rozvoj u vynálezců)
2. pudy zachovávající rod: a) p. rodičovský (týrání, krakvčí matky, laktózní psychóza, poporodní deprese) b) p. sexuální (nymfomanie, satyriáza, rigidita, deviace)
3. pud sociální (přílišná familiárnost, asociálnost, samotáři)
4. pudy pro zpříjemněnní existence: a) p. uplatnění b) p. uctívání vlastní osoby (narcismus, egocentrismus X askeze, primitivismus)
Zdroj:
HÖSCHL, Cyril, Jan LIBIGER a Jaromír ŠVESTKA (eds.). Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Tigis, 2002. ISBN 80-900130-1-5.