31. Předmět a vývoj personální psychologie: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „'''Personální psychologie''' je jednou z aplikovaných oblastí psychologie práce a organizace. Zabývá se všemi aspekty, které vyplývají z individ…“)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
'''Personální psychologie''' je jednou z aplikovaných oblastí psychologie práce a organizace. Zabývá se všemi aspekty, které vyplývají z individuálních rozdílů mezi lidmi a projevují se v pracovní činnosti. Problémy, kterými se personální psychologie zabývá, lze rozdělit do dvou skupin:
 
'''Personální psychologie''' je jednou z aplikovaných oblastí psychologie práce a organizace. Zabývá se všemi aspekty, které vyplývají z individuálních rozdílů mezi lidmi a projevují se v pracovní činnosti. Problémy, kterými se personální psychologie zabývá, lze rozdělit do dvou skupin:
  
* Analýza pracovních činností, výběr uchazečů, výcvik pracovníků, hodnocení pracovníků a ovlivňování jejich výkonnosti.
+
*Analýza pracovních činností, výběr uchazečů, výcvik pracovníků, hodnocení pracovníků a ovlivňování jejich výkonnosti.
* Pracovní morálka, pracovní spokojenost, personální poradenství, vedení pracovníků.
+
*Pracovní morálka, pracovní spokojenost, personální poradenství, vedení pracovníků.
  
 
Konkrétní témata, která se týkají personální psychologie, jsou:
 
Konkrétní témata, která se týkají personální psychologie, jsou:
  
* '''Výběr pracovníků''' a '''tvorba pracovní skupiny.'''
+
*'''Výběr pracovníků''' a '''tvorba pracovní skupiny.'''
* '''Psychodiagnostika''' – pracovní pohovor, výkonové testy, assessment centrum, analýza dokumentace ad.
+
*'''Psychodiagnostika''' – pracovní pohovor, výkonové testy, assessment centrum, analýza dokumentace ad.
* '''Motivace a hodnocení pracovníků'''.
+
*'''Motivace a hodnocení pracovníků'''.
* '''Pracovní kariéra a rozvoj'''.
+
*'''Pracovní kariéra a rozvoj'''.
* '''Pracovní podmínky a péče o pracovníky''' – zátěž a stres, psychohygiena na pracovišti, psychologické příčiny absence a fluktuace.  
+
*'''Pracovní podmínky a péče o pracovníky''' – zátěž a stres, psychohygiena na pracovišti, psychologické příčiny absence a fluktuace.
* '''Specifická témata''' jako psychopatologie na pracovišti, gender problematika, práce v multikulturním prostředí aj.
+
*'''Specifická témata''' jako psychopatologie na pracovišti, gender problematika, práce v multikulturním prostředí aj.
  
 
Personální psychologie má blízko k dalším psychologickým disciplínám, především k '''pedagogické psychologii''' (učení, osvojování vědomostí a dovedností), '''psychologii osobnosti''' (schopnosti) a '''psychometrii''' (konstrukce a validizace diagnostických nástrojů).
 
Personální psychologie má blízko k dalším psychologickým disciplínám, především k '''pedagogické psychologii''' (učení, osvojování vědomostí a dovedností), '''psychologii osobnosti''' (schopnosti) a '''psychometrii''' (konstrukce a validizace diagnostických nástrojů).
 +
 +
== Historie oboru ==
 +
Personální psychologie má historické kořeny v '''diferenciální psychologii''', která se začala rozvíjet na přelomu 19. a 20. století. Podstatou diferenciální psychologie je zájem o identifikaci, popis a měření interindividuálních odlišností.
 +
 +
Rozvoj personální psychologie coby svébytné disciplíny nastává '''počátkem 20. století'''. Za zakladatele oboru jsou považováni:
 +
 +
'''Walter Dill Scott''' (1869 – 1955), americký psycholog, který psychologické poznatky prakticky aplikoval v procesu výběru zaměstnanců a také v tvorbě reklamy. V období 1. světové války ovlivňoval způsob výběrových procedur v armádě.
 +
 +
'''Frederick Winslow Taylor''' (1856 – 1915), americký strojní inženýr v Midvale Steel Works, který prosazoval principy vědeckého řízení na pracovišti – tzv. '''taylorismus'''. Ten spočíval v technokratickém plánování úloh a úkonů práce na bázi vědeckých zjištění a studií. Taylor prosazoval přísný dohled nad pracovníky, hierarchizaci plnění pracovních úkonů a jasně definované a řízené osvojování dovedností potřebných pro výkon dané práce.
 +
 +
'''Hugo Münsterberg''' (1863 – 1916), německo-americký psycholog považovaný za „otce psychotechniky“. '''Psychotechnika''' coby nástroj pro psychologický výběr pracovníků pro různá povolání a jejich výcvik a výuku byla významným směrem v pracovní psychologii zejména v první polovině 20. století. V období mezi světovými válkami existovaly desítky psychotechnických pracovišť především v Německu, západní Evropě a SSSR.
 +
 +
K dalšímu rozvoji především na poli vývoje a aplikace diagnostických nástrojů personální psychologie došlo '''během 1. světové války'''. Pro výběr a evaluaci rekrutů americké armády byly zkonstruovány testy '''Army alfa''' (pro gramotné anglické rodilé mluvčí) a '''Army beta''' (pro negramotné a mající jiný mateřský jazyk) hodnotící mentální a emoční úroveň vojáků. Na vývoji testů se podíleli především psychologové '''Robert Yerkes''' a '''William Stern'''.
 +
 +
'''V průběhu 2. světové války''' dochází k dalšímu rozvíjení diagnostických metod a nástrojů k posuzování schopností vojáků a jejich psychické odolnosti. Tyto metody se následně přenášejí do civilního sektoru.
 +
 +
'''Od 50. let''' se pro psychologii práce a organizace, která se zabývá zejména personálním výběrem, diferenciací a výcvikem zaměstnanců ujímá název personální psychologie (v USA také jako psychologie průmyslu a organizace).
 +
 +
'''Od 70. let''' jsou poznatky personální psychologie stále těsněji propojovány se systémem fungování organizace. V této době nabývají na důležitosti oblasti personální psychologie jako řízení lidských zdrojů a personální management. (Rymeš).
 +
 +
Berg, Dutton a Wrzesniewski (2013) jmenují některé zásadní změny, ke kterým v pracovním procesu došlo v uplynulých dekádách:
 +
 +
* Od stability ke kontinuální změně.
 +
* Od monokultury k diverzitě.
 +
* Vertikální hierarchie organizační kultury je nahrazována horizontální hierarchií.
 +
* Externí kontrola a supervize je nahrazována sebekontrolou a sebeposilováním zaměstnanců.
 +
* Závislost na organizaci je nahrazována zodpovědností zaměstnanců.
 +
* Fixní pracovní náplň je nahrazováno více fluentní náplní.
 +
* Fyzická náročnost práce je střídána emoční a mentální náročností práce.
 +
* Individuální práce je nahrazována týmovou prací.
 +
 +
== Systém personálního řízení ==
 +
  
 
<br />
 
<br />

Verze z 17. 10. 2019, 11:24

Personální psychologie je jednou z aplikovaných oblastí psychologie práce a organizace. Zabývá se všemi aspekty, které vyplývají z individuálních rozdílů mezi lidmi a projevují se v pracovní činnosti. Problémy, kterými se personální psychologie zabývá, lze rozdělit do dvou skupin:

  • Analýza pracovních činností, výběr uchazečů, výcvik pracovníků, hodnocení pracovníků a ovlivňování jejich výkonnosti.
  • Pracovní morálka, pracovní spokojenost, personální poradenství, vedení pracovníků.

Konkrétní témata, která se týkají personální psychologie, jsou:

  • Výběr pracovníků a tvorba pracovní skupiny.
  • Psychodiagnostika – pracovní pohovor, výkonové testy, assessment centrum, analýza dokumentace ad.
  • Motivace a hodnocení pracovníků.
  • Pracovní kariéra a rozvoj.
  • Pracovní podmínky a péče o pracovníky – zátěž a stres, psychohygiena na pracovišti, psychologické příčiny absence a fluktuace.
  • Specifická témata jako psychopatologie na pracovišti, gender problematika, práce v multikulturním prostředí aj.

Personální psychologie má blízko k dalším psychologickým disciplínám, především k pedagogické psychologii (učení, osvojování vědomostí a dovedností), psychologii osobnosti (schopnosti) a psychometrii (konstrukce a validizace diagnostických nástrojů).

Historie oboru

Personální psychologie má historické kořeny v diferenciální psychologii, která se začala rozvíjet na přelomu 19. a 20. století. Podstatou diferenciální psychologie je zájem o identifikaci, popis a měření interindividuálních odlišností.

Rozvoj personální psychologie coby svébytné disciplíny nastává počátkem 20. století. Za zakladatele oboru jsou považováni:

Walter Dill Scott (1869 – 1955), americký psycholog, který psychologické poznatky prakticky aplikoval v procesu výběru zaměstnanců a také v tvorbě reklamy. V období 1. světové války ovlivňoval způsob výběrových procedur v armádě.

Frederick Winslow Taylor (1856 – 1915), americký strojní inženýr v Midvale Steel Works, který prosazoval principy vědeckého řízení na pracovišti – tzv. taylorismus. Ten spočíval v technokratickém plánování úloh a úkonů práce na bázi vědeckých zjištění a studií. Taylor prosazoval přísný dohled nad pracovníky, hierarchizaci plnění pracovních úkonů a jasně definované a řízené osvojování dovedností potřebných pro výkon dané práce.

Hugo Münsterberg (1863 – 1916), německo-americký psycholog považovaný za „otce psychotechniky“. Psychotechnika coby nástroj pro psychologický výběr pracovníků pro různá povolání a jejich výcvik a výuku byla významným směrem v pracovní psychologii zejména v první polovině 20. století. V období mezi světovými válkami existovaly desítky psychotechnických pracovišť především v Německu, západní Evropě a SSSR.

K dalšímu rozvoji především na poli vývoje a aplikace diagnostických nástrojů personální psychologie došlo během 1. světové války. Pro výběr a evaluaci rekrutů americké armády byly zkonstruovány testy Army alfa (pro gramotné anglické rodilé mluvčí) a Army beta (pro negramotné a mající jiný mateřský jazyk) hodnotící mentální a emoční úroveň vojáků. Na vývoji testů se podíleli především psychologové Robert Yerkes a William Stern.

V průběhu 2. světové války dochází k dalšímu rozvíjení diagnostických metod a nástrojů k posuzování schopností vojáků a jejich psychické odolnosti. Tyto metody se následně přenášejí do civilního sektoru.

Od 50. let se pro psychologii práce a organizace, která se zabývá zejména personálním výběrem, diferenciací a výcvikem zaměstnanců ujímá název personální psychologie (v USA také jako psychologie průmyslu a organizace).

Od 70. let jsou poznatky personální psychologie stále těsněji propojovány se systémem fungování organizace. V této době nabývají na důležitosti oblasti personální psychologie jako řízení lidských zdrojů a personální management. (Rymeš).

Berg, Dutton a Wrzesniewski (2013) jmenují některé zásadní změny, ke kterým v pracovním procesu došlo v uplynulých dekádách:

  • Od stability ke kontinuální změně.
  • Od monokultury k diverzitě.
  • Vertikální hierarchie organizační kultury je nahrazována horizontální hierarchií.
  • Externí kontrola a supervize je nahrazována sebekontrolou a sebeposilováním zaměstnanců.
  • Závislost na organizaci je nahrazována zodpovědností zaměstnanců.
  • Fixní pracovní náplň je nahrazováno více fluentní náplní.
  • Fyzická náročnost práce je střídána emoční a mentální náročností práce.
  • Individuální práce je nahrazována týmovou prací.

Systém personálního řízení