Alternativní a augmentativní komunikace

Systémy alternativní a augmentativní komunikace (AAK) se snaží u osob s postižením trvale nebo přechodně řešit problémy s řečí, jazykem a psaním.[1] Jsou k tomu využívány pomůcky jako například komunikační tabulky, zařízení s hlasovým výstupem nebo tablety a počítače se speciálním softwarem.[2]

Co je AAK

Augmentativní systémy komunikace jsou zaměřeny na podporu již existujících komunikačních možností a schopností. Jejich cílem je zvýšit kvalitu porozumění řeči a usnadnit vyjadřování.[3]

Alternativní systémy komunikace jsou ty, které se používají jako náhrada mluvené řeči.[3]

Cílem AAK je umožnit lidem se závažnými poruchami komunikačního procesu aktivně se dorozumívat a reagovat na podněty ve svém okolí, a to v takovém rozsahu, aby se stali aktivními v běžné mezilidské komunikaci. [4] Alternativní a augmentativní komunikace je prevencí rozvoje frustrace, přínosem pro změny postojů sociálního prostředí, chování samotného uživatele, jeho fyzických i psychických schopností.[3]

Je však třeba zdůraznit, že žádný systém AAK nemůže obsáhnout celý slovník mluvené řeči. Mnozí uživatelé také potřebují delší čas při práci s pomůckami, proto je AAK většinou pomalejší než řeč mluvená.[3]

Klient používající metodu AAK

Komu je určena

AAK je určena osobám se závažnými poruchami komunikace, které vznikají nejčastěji v důsledku:

  • vrozených poruch – mozkové obrny, těžkého sluchového postižení, těžkých vývojových vad řeči, mentálního postižení, autismu, kombinovaných postižení;
  • získaných poruch – po cévní mozkové příhodě, úrazech mozku, nádorech mozku, získaného těžkého sluchového postižení, získaných kombinovaných postižení;
  • degenerativních onemocnění – sklerózy multiplex, muskulární dystrofie, amyotrofické laterární sklerózy, Parkinsonovy nemoci, Huntigtonovy chorei, Alzheimerovy nemoci.[4]

Základní přehled metod AAK

Pomůcky se mohou rozdělit na dvě základní skupiny – metody bez pomůcek a metody s pomůckami. Druhý typ se dále dělí na netechnické pomůcky a technické pomůcky.[2]

Metody bez pomůcek

Především se hovoří o manuálních znacích, které je třeba uživatele naučit. Obvykle se jedná o systémy, které pracují s 300-600 znaky. Doprovázejí mluvenou řeč a jsou většinou jednodušší než symboly ve znakovém jazyce neslyšících. Mezi nejznámější systémy patří:[2]

Makaton je znakový program, jehož základ tvoří 350 znaků a symbolů v osmi základních úrovních. Jeho název je odvozen od jmen svých tvůrců (Margaret Walker, Kathy Johnston a Tony Conforth). Je možné jej uplatnit u klientů s mentálním, sluchovým a tělesným postižení, u neurologických pacientů a u klientů s poruchami paměti. Znakování klíčových slov by se mělo doprovázet rytmizovanou řečí a mimikou.[5]

Znak do řeči u nás představila Libuše Kubová s kolektivem. Tento systém pochází z Dánska a tvoří ho znaky a gesta ze znakového jazyka neslyšících. Je upraven tak, aby vyhovoval specifickým požadavkům uživatelů s mentálním, tělesným a dalšími postiženími. Používá se asi 400 znaků s možností dalšího rozšíření.[5]

Znaky podle Anity Portmann fungují na obdobném principu jako oba předchozí systémy. Znaky se využívají při mluvené řeči a nejčastěji se zavádí u malých dětí a uživatelů s mentálním postižením.[2]

Znakový jazyk je přirozeným komunikačním prostředkem neslyšících osob. Tvoří ho systém manuálních znaků, který se realizuje pohyby rukou. Je nezávislý na mluvené řeči, doprovází se odezíráním, mimikou nebo prstovou abecedou. Každá země má vlastní specifický jazyk. Nositelem lexikálního významu jsou pohyb a tvar rukou, nonverbální prostředky (mimika, haptika, posturologie apod.) reprezentují význam gramatický. [3]

Znakovaná čeština je uměle vytvořený systém manuálních znaků, které se doprovázejí mluvenou řečí. Respektuje gramatický systém verbálního vyjadřování se všemi slovními druhy, pomocnými slovesy a syntaktickou rovinou řeči.[3] Tento způsob vyhovuje i potřebám slyšících osob, které mají těžké omezení řeči (bez výrazného pohybového omezení rukou). [4]

Prstová abeceda se používá jako podpora manuálních znaků. Znázorňuje jednotlivá písmena abecedy pomocí různých poloh prstů jedné nebo obou rukou. Používá se především tam, kde pro daný pojem není vytvořen znak.[4]

Lormova abeceda je dlaňový abecední systém, který je určen pro přímou komunikaci mezi hluchoslepými nebo s jejich okolím. Pomocí bodů, tahů a vibrací na prstech a v dlani levé ruky hluchoslepého se znázorňují jednotlivá písmena.[3]

Metoda Tadoma se používá u hluchoslepých osob. Ruka postiženého člověka se dotýká obličeje a krku mluvící osoby tak, že se palcem dotýká rtů, cítí ale i pohyby čelisti a jazyka. Jde o jakési hmatové čtení řeči.[4]

Metody s pomůckami

Netechnické pomůcky

Tyto pomůcky nevyužívají ke svému provozu elektrický proud ani napájení z baterie. Nevyžadují pravidelné dobíjení ani nutné zásahy v případě porouchání pomůcky. Z tohoto důvodu jsou i cenově dostupnější.[2]

Trojrozměrné zobrazení – předměty se používají jako jedna z prvních možností zvláště pro malé děti a u osob s mentálním postižením. Doporučují se jako alternativa pro klienty s těžšími formami mentálního postižení, kteří nerozumějí fotografiím nebo obrázkovým symbolům. Užívají se v těchto formách:

Reálné předměty, například konkrétní hračka nebo jídlo, které nesymbolizují nic jiného než samy sebe a klient má většinou možnost k výběru.

Reálné předměty jako symboly, kde se reálná věc může stát symbolem (například zatavený bonbon na kartičce).

Části předmětů se stávají symbolem pro celý předmět (např. dílek z oblíbeného puzzle) a klient se ho snaží označit, pokud daný předmět chce.

Referenční (odkazovací) předměty, jako například mýdlo pro koupel, lžíce pro jídlo.

Zmenšeniny, například malá lahvička na pití jako symbol pro skutečnou láhev.[2]


Fotografie a komunikační tabulky z fotografií: U malých dětí jsou fotografie první volbou. Využívají se ovšem i u větších dětí a dospělých uživatelů. Zobrazovaný předmět či člověk by měl být na fotografiích na bílém pozadí, bez dalších rozptylujících předmětů. U fotografií činností musí být jednoznačné, co představují. S fotografiemi se dá pracovat jednotlivě, nebo je sestavovat do komunikačních tabulek.[2]

Příklad symbolu ze systému Bliss


Grafické symboly – systémy: Na světě existuje řada systémů grafických symbolů, ale jen část z nich je dostupná pro český jazyk. Nejznámější a nejpoužívanější jsou:

Symboly PCS (Picture Communication Symbols) je americký obrázkový systém, který je rozšířen po celém světě. Symboly jsou rozděleny podle kategorií a v programu je jich obsaženo kolem 5000.

Symboly Widgit vznikly ve Velké Británii a jsou přeloženy do mnoha jazyků. Byly vytvořeny tak, aby čitelně zobrazovaly pouze jediný pojem bez zbytečných informací navíc. Program zahrnuje kolem 8000 symbolů, kterým je přiřazeno asi 20 000 slov.

Piktogramy (PICS – Pictogram Ideogram Communication Symbols) byly vytvořeny v Kanadě. Jedná se o jednoduché černobílé symboly. Často jsou využívány osobami se zrakovým postižením. Piktogramy zobrazují konkrétní pojmy, ideogramy pojmy abstraktní.

Systém Bliss je jedním z nejobtížnějších systémů z hlediska výuky. Program obsahuje asi 50 prvků, ze kterých se vytvářejí „Blissová slova“. Pomocí kombinace prvků lze vytvořit mnoho dalších slov. Systém zahrnuje také grafické indikátory pro gramatická pravidla.[2]


Komunikační tabulky: Lze je sestavovat z jednotlivých symbolů nebo je kombinovat i s fotografiemi. Existuje několik možností, jak tabulky uspořádat: schematicky, taxonomicky, sémanticko-syntakticky, abecedně, podle často používaných pojmů nebo založené na potřebě posluchačovy snadné orientace.

Komunikační tabulky, kde jsou symboly zobrazeny na dvojrozměrné kartě, jejíž velikost vychází z fyzických schopností a komunikačních potřeb uživatele.

Komunikační knihy – symboly jsou zobrazeny na jednotlivých stránkách. U komunikačních knih s větším počtem pojmů je nutná dobrá struktura a uspořádání.

Rohožky – pomocí suchého zipu se se symboly připevní na rohožky nebo kousky koberce. Při komunikaci se poté tyto kartičky sundávají.

Komunikační kniha

Dále se používají komunikační „peněženky“, kapesníčky, oblečení se symboly, komunikační potítka, kroužek na klíče s jednotlivými kartičkami, krabičky-zásobníky nebo ledvinky. V poslední době se začínají stále více používat kartičky upevněné v knihách na suchý zip. [2]


Komunikační zážitkové deníky: Jedná se o sešity, do kterých se pravidelně přidávají fotografie či symboly popisující události, které dítě prožilo. Díky tomu se mají o co opřít, pokud chtějí někomu vyprávět své zážitky. Ideální je tvořit zážitkové deníky doma i v zařízení, které uživatel navštěvuje.[2]


Technické pomůcky

Jsou velmi potřebné, ale je nutné počítat s tím, že rychle zastarávají a jsou nahrazovány jinými. Základní vlastností je možnost hlasového výstupu, možnost zobrazení jednotlivých prvků sdělení, zobrazení hotového sdělení nebo přehrání sdělení přímým stiskem tlačítka i prostřednictvím externího spínače. Existují tyto typy technických pomůcek:[2]

Pomůcky s hlasovým výstupem – komunikátory jsou jednoduše řečeno ozvučené komunikační tabulky. Pod předmět lze nahrát sdělení, které se při zmáčknutí tlačítka přehraje. Některé pomůcky se ovládají pomocí spínače nebo prostřednictvím metody skenování.

Pomůcky s jedním tlačítkem – na velké tlačítko se přes mikrofon nahraje jedno sdělení. Stiskem se slovo přehraje. Tyto pomůcky jsou vhodné pro malé děti nebo pro klienty s těžšími formami mentálního postižení.

Pomůcky s více tlačítky – Obsahují většinou několik úrovní, na nichž jsou nahrána jiná sdělení. Pomůcka má ale statický displej a kartu se symboly je třeba při změně úrovně vyměnit, což je pro některé klienty náročné a komunikaci to také zdržuje.

Pomůcka se statickým displejem

Pomůcky s dynamickým displejem mají často formu kufříku. Jsou snadno přenosné a odolné proti pádu na zem a znečištění. Díky dynamickému displeji mohou uživatelé měnit úrovně tabulek bez složité manipulace s jednotlivými kartami.

Dále se používají například čtečky čárových kódů nebo pomůcky akustických samolepek (pero PEN Friend).[2]


Počítače a software využívají především osoby s tělesným postižením. Většinou je potřeba zavést některé z alternativních řešení ovládání počítače, které usnadňují uživateli přístup:

Velkoplošné klávesnice se zvětšenými, často barevně odlišenými klávesami.

Speciální počítačové myši, kam řadíme trackbally (myši se zvětšenou kuličkou v horní části), joysticky (různě velké páčky) nebo myši ovládané ústy.

Adaptéry a spínače obvykle užívají lidé s nejtěžšími formami tělesného postižení. U této pomůcky se někdy využívá i metoda skenování.

Do alternativního ovládání se řadí i pomůcky, které se ovládají hlavou nebo i očima pomocí speciálních brýlí.[2]


Speciální software, který se využívá v AAK, se dá rozdělit na software komunikační, software pro usnadnění fyzického přístupu k počítači a software výukový.[2]


Komunikační software:

Altík je český počítačový program pro alternativní komunikaci. Užívá se pro tvorbu a tisk komunikačních tabulek nebo komunikačních mřížek. Nejnovější verze obsahuje přes 2000 pojmů v různých grafických podobách.

Grid 2 slouží přímo ke komunikaci uživatele pomocí počítače. Má hlasový výstup, jehož pomocí se uživatelé vyjadřují. Klient může využít i výběr pomocí skenování. Nevýhodou je vyšší cena a velké množství nastavení, kvůli kterým je těžší s programem pracovat.

Stephen Hawking byl jedním z nejznámějších uživatelů technických pomůcek AAK

Tato skupina dále zahrnuje programy jako Boardmaker, který pracuje se symboly PCS, nebo Symwriter, který obsahuje symboly Widgit.[2]


Software pro usnadnění fyzického přístupu k počítači:

Click-N-Type Keyboard lze dobře kombinovat i s jinými programy. Klienti používají virtuální klávesnici, ovládanou jedním spínačem.

Dwell Clicker umožňuje použít myš bez nutnosti kliknutí. Program k tomu používá prodlevu, to znamená, že kurzor musí zůstat nad danou oblastí určitou dobu a poté se provede automatické kliknutí.[2]


Tablety jsou jednou z nejmodernějších a nejrozšířenějších technických pomůcek. Zahrnují všechny výhody předešlých zařízení (např. přenosnost, dynamický displej atd.). V současné době existují tablety s operačním systémem iOS, Android nebo Windows.

Tablety s iOS obsahují řadu usnadnění pro různé uživatele. Některé mají zabudovanou možnost skenování. Dalšími funkcemi je předčítání výběru nebo asistovaný přístup.

Tablety s OS Android jsou méně přizpůsobeny pro potřeby osob s postižením. Výhodou je nižší cena. Aplikace pro AAK jsou ale převážně v angličtině.

Tablety s OS Windows můžou být vhodné pro ty, kteří se už naučili pracovat s jiným přístrojem podporovaným systémem Windows. Pro komunikaci se dají využít standardní počítačové programy pro AAK, například Grid 2 nebo Altík.[2]

Odkazy

Reference

  1. CO JE AAK [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné z: http://www.alternativnikomunikace.cz/stranka-co-je-aak-9
  2. 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 2,11 2,12 2,13 2,14 2,15 2,16 ŠAROUNOVÁ, Jana. Metody alternativní a augmentativní komunikace. Praha: Portál, 2014.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 JANOVCOVÁ, Zora. Alternativní a augmentativní komunikace: učební text. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 ŠKODOVÁ, Eva a Ivan JEDLIČKA. Klinická logopedie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2007.
  5. 5,0 5,1 VALENTA, Milan. Přehled speciální pedagogiky: rámcové kompendium oboru. Praha: Portál, 2014.

Použitá literatura

  • JANOVCOVÁ, Zora. Alternativní a augmentativní komunikace: učební text. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010.
  • ŠAROUNOVÁ, Jana. Metody alternativní a augmentativní komunikace. Praha: Portál, 2014.
  • ŠKODOVÁ, Eva a Ivan JEDLIČKA. Klinická logopedie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2007.
  • VALENTA, Milan. Přehled speciální pedagogiky: rámcové kompendium oboru. Praha: Portál, 2014.

Související články

Klíčová slova

Alternativní a augmentativní komunikace, poruchy řeči, komunikační pomůcky