Anne Mansfield Sullivan

Soubor:Portrait of Anne Sullivan, circa 1887.jpg
Portrait of Anne Sullivan, circa 1887


Johanna "Anne" Mansfield Sullivan Macy (14. dubna 1866 Massachusetts – 20. října 1936 New York), známá jako Anne Sullivan byla celoživotní učitelkou, společnicí a přítelkyní hluchoslepé Helen Keller, která jako první hluchoslepý člověk dokončila studia na Harvardově univerzitě.


Dětství

Anne Sullivan se narodila jako nejstarší dcera Thomase a Alice (Cloesy) Sullivan. Rodiče Anne byli negramotní irští přistěhovalci. Její matka trpěla tuberkulózou, otec byl alkoholik. Přibližně v sedmi letech Anne onemocněla bolestivým infekčním onemocněním očí – trachomem – a oslepla.

Krátce poté zemřela její matka a dva roky na to je opustil otec, který o ně nechtěl nadále pečovat. Anne byla s mladším bratrem Jamiem přemístěna do chudobince v Tewksbury, Massachusetts. Jamie po dvou letech umírá. Anne v tomto ústavu žije čtyři roky a absolvuje několik prvních operací očí, zatím však bez výsledku.[1]

Studia

Protože Anne ztratila zrak v nízkém věku, neuměla číst ani psát a chyběly jí i další dovednosti jako např. šití. Během inspekce v chudobinci roku 1880 přesvědčila inspektora, že se chce vzdělávat a bylo jí povoleno přemístění do Perkinsonovy školy pro nevidomé v Bostonu. V tomto zařízení se naučila ruční (prstovou) abecedu od hluchoslepé Laury Bridgman. Série operací výrazně zlepšila Annin zrak. Anne 1886 ve věku dvaceti let úspěšně dokončila studia, jako excelentní studentka a poté zůstala v ústavu jako učitelka.[2]

Kariéra

Necelý rok po Annině promoci kontaktovala ředitele školy rodina Kellerových, která se z tisku dozvěděla o vzdělávání Laury Bridgman. Kellerovi měli sedmiletou dceru, která byla též hluchoslepá a pro absenci výchovy, která by zohledňovala její speciální potřeby, začala být nezvladatelná. Ředitel pro pomoc s výchovou Helen Keller okamžitě doporučil Anne Sullivan a ta tedy roku 1887 odjela do Tuscumbie.

Její práce začala 3. dubna 1887, když jí bylo 21 let. Začátky její práce s rozmazlenou a dezorientovanou Helen Keller byly těžké, ačkoli byla Helen velmi inteligentní. Od začátku jí začala učit prstovou abecedu, aby Helen, zatím zcela izolovaná ve svém světě, pochopila, že se vše pojí s názvy a jmény. Prstovou abecedu používala tak, že Helen svou dlaní znaky nahmatávala. Mimo to zavedla pro Helen časový rozvrh.

Po nějaké době začala Helena chápat princip komunikace. Během půl roku se Helen naučila 575 slov. Jakmile se Anne s Helen bez problémů dorozuměly dotykovou abecedou, začala ji učit číst v Braillově písmu. Po společné návštěvě bostonského ústavu pro nevidomé se Helen začala učit mluvit, od roku 1888 se zde Helen vzdělávala, stále s pomocí Anne.

Dalším místem, kam ji doprovázela byla Wright - Humansonova škola pro němé v New Yorku. Strávily zde dva roky. Vrcholem jejich společného úsilí bylo Helenino úspěšné studium na dívčím oddělení Harvardovy univerzity. Po dobu celého studia Anne Helen tlumočila. Jejich vztah přerostl v celoživotní přátelství, které nakonec trvalo 49 let.[3]


Osobní život

Anne se 3. května 1905 vdala za Johna Alberta Macyho (1877–1932), kterého potkala na Harvardově univerzitě, kde pracoval a mimo jiné pomáhal Helen s vydáním jejích děl. Po sňatku žili všichni tři ve společné domácnosti. Manželství ovšem nebylo šťastné a po nějaké době skončilo rozlukou.[4]

Smrt

Anne neměla zrak nikdy plně v pořádku, ale roku 1935 byla úplně slepá na obě oči. 15. října 1936 utrpěla infarkt, po němž upadla do kómatu a následně zemřela 20. října téhož roku. Byla zpopelněna a její popel byl uložen v Národní katedrále ve Washingtonu, jako připomínka jejích úspěchů. Byla první ženou, která byla po smrti takto oceněna. Když 1968 zemřela Helen Keller, byl její popel uložen vedle Anne Sullivan.[5]

Ocenění

Anne obdržela společně s Helen čestná členství a ocenění od několika vzdělávacích institucí. Roku 1955 byla Sullivan oceněna čestným titulem Harvardské univerzity.[6]

Film Divotvůrkyně

Dle Heleniny autobiografické knihy vznikl divadelní a filmový scénář o pedagogickém zázraku, který se podařil Anne Sullivan. Film s názvem Divotvůrkyně (v originále The Miracle Worker) je z roku 1962 a režisérem je Arthur Penn. Za roli Anne Sullivan získala Anne Bancroft Cenu Akademie v kategorii Hlavní herečka.[7]

Odkazy

Reference


Externí odkazy


Související články


Klíčová slova

Anne Sullivan, Helen Keller, Braillovo písmo