Automatizace knihovnických procesů a služeb, aktuální situace, doloženo případovými studiemi.: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „=== Automatizace knihoven === <br /> je proces zavádění informačních a komunikačních technologií do základních knihovnických procesů jako je n…“)
 
Řádek 1: Řádek 1:
=== Automatizace knihoven ===
+
== Automatizace knihoven ==
 
  <br />
 
  <br />
je proces zavádění informačních a komunikačních technologií do základních knihovnických procesů jako je např. katalogizace či výpůjční proces za účelem jejich zrychlení, zjednodušení, zefektivnění a zkvalitnění. Automatizace knihoven také kromě zrychlení a zefektivnění základních knihovnických procesů ve velké míře rozšiřuje informační potenciál a nabídku služeb knihoven (např. meziknihovní výpůjčky).<ref><i>Automatizace knihovny</i>. WikiMedia.org, 2015. Dostupné také z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Automatizace_knihovny</ref> Důležitým mezníkem bylo využívání mikropočítačů, zavedení standardizace ukládání dat a internet.<ref>STÖCKLOVÁ, Anna. <i>Automatizace v knihovnách České republiky</i>. 2006. Dostupné také z: http://ikaros.cz/automatizace-v-knihovnach-ceske-republiky</ref><br />
+
je proces zavádění informačních a komunikačních technologií do základních knihovnických procesů jako je např. katalogizace či výpůjční proces za účelem jejich zrychlení, zjednodušení, zefektivnění a zkvalitnění. Automatizace knihoven také kromě zrychlení a zefektivnění základních knihovnických procesů ve velké míře rozšiřuje informační potenciál a nabídku služeb knihoven (např. meziknihovní výpůjčky).<ref name="WIKINIHOVNA"><i>Automatizace knihovny</i>. WikiMedia.org, 2015. Dostupné také z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Automatizace_knihovny</ref> Důležitým mezníkem bylo využívání mikropočítačů, zavedení standardizace ukládání dat a internet.<ref>STÖCKLOVÁ, Anna. <i>Automatizace v knihovnách České republiky</i>. Ikaros: elektronický časopis o informační společnosti[online].2006. Dostupné také z: http://ikaros.cz/automatizace-v-knihovnach-ceske-republiky</ref>
 +
<br />
 +
=== Principy automatizace knihovnických procesů ===
 +
1. Princip systémového přístupu - řešení dílčích problémů s ohledem na systém<br />
 +
2. Princip kooperace a integrace<br />
 +
3. Princip normalizace a standardizace - zajištění kompatibility systémů<ref>RŮŽIČKA, Jan. <i>Vliv informatizace na knihovnictví</i>.Inflow [online]. 2010. Dostupné také z: http://www.inflow.cz/vliv-informatizace-na-knihovnictvi</ref><br />
 +
 
 +
== Vývoj automatizace knihoven ==
 +
Proces zavádění informačních a komunikačních technologií do knihovnické praxe, ve světě probíhal rozdílně. V takzvaném západním bloku začala automatizace knihoven mnohem dříve, než ve státech východního bloku. Bylo to dáno určitou izolací vůči vědecko-technickým poznatkům západního světa, kde byl vývoji informačně-komunikačních technologií aktivně podporován. Kromě rozdílu v technickém pokroku, v automatizaci knihoven sehrála svoji roli i míra vzájemné spolupráce, která byla také mnohem větší v zemích západního světa. Jen vzájemná spolupráce různých knihovních institucí pak umožnila vznik prvních knihovnicko-informačních sítí.<ref name="WIKINIHOVNA"></ref><br />
 +
<br />
 +
Podle Jiřího Cejpka se proces automatizace knihoven dělí na čtyři fáze <ref>CEJPEK, Jiří. <i>Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy</i>. Praha: Karolinum, 1998, str. 104 - 108. ISBN 80-7184-767-4.</ref>:<br />
 +
==== První fáze ====
 +
- automatizaci nejen přístupových cest ke knihovnímu fondu a výpůjčního procesu, ale i zavádění informačních technologií do řízení knihovny, což umožňuje generovat statistická data činnosti knihovny<br />
 +
==== Druhá fáze ====
 +
- zajištění přístupu k externím informačním databázím a zdrojům = rozšíření informačního potenciálu samotné knihovny<br />
 +
==== Třetí fáze ====
 +
- digitalizace - digitalizaci knihovních jednotek (textového, obrazového, či zvukového typu)<br />
 +
==== Čtvrtá fáze ====
 +
- Zavedení internetu.<br />
 +
a) přístup k internetu uživatelům (rozšíření informačního potenciálu knihovny)<br />
 +
b) zabudování internetu do základních knihovnických procesů a služeb
 +
:<small><small>- rozšíření služeb knihoven</small><br />
 +
:<small>- služby on-line.</small><br />
 +
:<small>- vzájemná komunikace a spolupráce knihoven (např. sdílená katalogizace)</small></small> <br />
 +
 
 +
== Vývoj automatizace knihoven v západních státech ==
 +
Jako první v tomto procesu sehrála svoji roli Knihovna Kongresu (Library of Congres) Spojených Států Amerických. O možnosti automatizace se začala zajímat již koncem 50. let 20. století. Byla podpořena grantem Výboru pro knihovní zdroje, díky kterému pak byly definovány základní požadavky na knihovní systémy, kterých by v rámci automatizace mělo být dosaženo. Byly zde např. vymezeny funkce, které by měl systém minimálně splňovat:<br />
 +
• Katalogizace a údržba katalogu<br />
 +
• Řízení výpůjček<br />
 +
• Komunikace s ostatními knihovnami a organizacemi<br />
 +
• Vytváření autoritních záznamů <ref><i>Charakterizujte vývoj a současný stav rodiny formátů typu MARC a uveďte a porovnejte jeho hlavní reprezentanty ve světovém kontextu</i>. WikiMedia.org, 2016. Dostupné také z: https://wikisofia.cz/wiki/Charakterizujte_vývoj_a_současný_stav_rodiny_formátů_typu_MARC_a_uveďte_a_porovnejte_jeho_hlavní_reprezentanty_ve_světovém_kontextu</ref><br />
 +
 
 +
=== 1. Etapa automatizace (60. léta) ===
 +
Naplno se snahy o automatizaci knihovnických procesů rozeběhly až v šedesátých letech. 60. léta by se dala nazvat první etapou těchto procesů a vycházela z dostupných technických možností:<br />
 +
• sálová PC, diskové paměti<br />
 +
• vstupní média: děrné štítky (přesně velký štítek, do kterého se vyděroval záznam) a magnetické pásky<br />
 +
• dávkový režim = bylo možné zpracovat jen omezené množství dat konkrétně zadaným algoritmem (např. katalogizace)<br />
 +
• tištěné výstupy<br />
 +
• systém rozdělen na dílčí podsystémy – evidence výpůjček, tisk objednávek, tisk katalogů atd.<br />
 +
• snaha o standardizovaný záznam (autoritní záznam<br />
 +
<br />
 +
Pilotním projektem testování sjednocených a strojově čitelných záznamů ve standardizovaném formátu a jejich následné distribuce na lokální počítačové stroje byl MARC (MAchine Redeable Cataloging = strojově čitelný výměnný formát bibliografických dat).<br />
 +
 
 +
=== 2. etapa automatizace (70. léta) ===
 +
• sálová PC, minipočítače (s disketami)
 +
• vstupní média: děrné a magnetické pásky, snímače čárového kódu
 +
• dávkový režim, dialogový režim (bylo možné navolit, kdy a co přesně chci vytisknout)
 +
• tištěné výstupy (malá a velká písmena, diakritika)
 +
• počátek kooperativních systémů = možnost předávání záznamů mezi knihovnami
 +
• vznik územních a národních informačních sítí pro výměnu záznamů v dávkovém režimu (přímý přístup k bázím prostřednictvím komunikačních sítí po telefonních linkách nebo přes satelit)
 +
3. etapa automatizace (80. a 90. léta)
 +
• sálová PC, dnešní PC
 +
• vstupní média: klávesnice, snímače čárových kódů
 +
• převažuje dialogový režim
 +
• výstupy: na obrazovku, diskety, CD ROM, DVD
 +
• lokální integrované systémy = pro konkrétní knihovnu
 +
• kooperativní systémy = spolupráce mezi knihovnami (sdílená katalogizace)
 +
• podpora uživatelského přístupu přes katalogy OPAC
 +
4. etapa (21. stol.)
 +
• on-line zpřístupňování dokumentů a rukopisů
 +
• poskytování dalších on-line služeb
 +
• využití metadatových formátů (stránky v HTML nebo XML jazyce)
 +
 
 +
Vývoj automatizace knihoven v České republice resp. Československu
 +
Jak již bylo zmíněno, automatizace knihoven v České republice začala ve srovnání se státy západního bloku opožděně. Bylo to dáno politickou a ideologickou izolací, která ve svém důsledku zapříčinila opožděný technologický vývoj, na kterém je automatizace knihovnických procesů postavená. Z těchto důvodů u nás samotná automatizace knihoven začala až v 70. letech 20. století
 +
2. etapa (70. a poč. 80. let 20. stol.)
 +
• zavádění prvních sálových počítačů s magnetickými pásky a děrnými štítky.
 +
• Během dalšího desetiletí postupně docházelo k zavádění standardů ve zpracování dokumentů, které dovolilo nejen možnou výměnu dat v režimu offline, ale také rychlejší retrokonverzi a přechody na systémy technicky náročnější.
 +
• V Národní knihovně byl vypracován výměnný formát, který přihlížel ke knihovnické praxi a díky kterému bylo možno ukládat záznamy všech druhů dokumentů do paměti počítače.  Bohužel však nebyl kompatibilní s formáty jiných zemí.
 +
3. etapa (80. a poč. 90. let 20. stol.)
 +
• zavádění klasických stolních počítačů ve větší míře
 +
• první lokální integrované knihovnické systémy vázáné na jeden počítač.
 +
• čárové kódy a jejich čtečky
 +
• první komerční firmy věnující se této problematice. 
 +
• první pokusy o sdílenou katalogizaci
 +
• přijetí jednoho z formátů MARC (UNIMARC) v roce 1989
 +
• výměna dat v režimu offline
 +
4. etapa (2. pol. 90. let 20. stol. - současnost)
 +
• stolní počítače ve všech knihovnách
 +
• k dispozici nové technické prostředky
 +
• propojení jednotlivých činností v knihovně (efektivnější a jednodušší provoz)
 +
• zavedení internetu
 +
• propojení knihoven
 +
• on-line služby
 +
• centrálních služeb knihoven (meziknihovní výpůjční služby, sdílené elektronické informační zdroje apod.)
 +
• využívání internetu pro informovanost a vzdělávání knihovníků i mimo velká centra
 +
• množství komerčních knihovních systémů (dle typu knihovny)
 +
• přijetí formátu MARC21
 +
• zavedení pravidel popisu AACR2R a komunikačního protokolu Z39.50 4)
 +
 
 +
1. WIKIKNIHOVNA. Automatizace knihovny, MediaWiki.org, 2015. Dostupný z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Automatizace_knihovny
 +
2. WIKISOFIE. Charakterizujte vývoj a současný stav rodiny formátů typu MARC a uveďte a porovnejte jeho hlavní reprezentanty ve světovém kontextu, MediaWiki.org, 2016. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/vývoj a současný stav rodiny formátů typu MARC a uveďte a porovnejte jeho hlavní reprezentanty ve světovém kontextu
 +
3. CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, s. 104-108. ISBN 80-7184-767-4
 +
4. STÖCKLOVÁ, Anna. Automatizace v knihovnách České republiky. Ikaros: elektronický časopis o informační společnosti[online]. 2006, roč. 10, č. 5 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/automatizace-v-knihovnach-ceske-republiky
 +
5. RŮŽIČKA, Jan. Vliv informatizace na knihovnictví. Inflow [online]. 2010, č. 1, 06.06.2010 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z:http://www.inflow.cz/vliv-informatizace-na-knihovnictv
 +
 
 +
<references />

Verze z 28. 12. 2016, 21:47

Automatizace knihoven


je proces zavádění informačních a komunikačních technologií do základních knihovnických procesů jako je např. katalogizace či výpůjční proces za účelem jejich zrychlení, zjednodušení, zefektivnění a zkvalitnění. Automatizace knihoven také kromě zrychlení a zefektivnění základních knihovnických procesů ve velké míře rozšiřuje informační potenciál a nabídku služeb knihoven (např. meziknihovní výpůjčky).[1] Důležitým mezníkem bylo využívání mikropočítačů, zavedení standardizace ukládání dat a internet.[2]

Principy automatizace knihovnických procesů

1. Princip systémového přístupu - řešení dílčích problémů s ohledem na systém
2. Princip kooperace a integrace
3. Princip normalizace a standardizace - zajištění kompatibility systémů[3]

Vývoj automatizace knihoven

Proces zavádění informačních a komunikačních technologií do knihovnické praxe, ve světě probíhal rozdílně. V takzvaném západním bloku začala automatizace knihoven mnohem dříve, než ve státech východního bloku. Bylo to dáno určitou izolací vůči vědecko-technickým poznatkům západního světa, kde byl vývoji informačně-komunikačních technologií aktivně podporován. Kromě rozdílu v technickém pokroku, v automatizaci knihoven sehrála svoji roli i míra vzájemné spolupráce, která byla také mnohem větší v zemích západního světa. Jen vzájemná spolupráce různých knihovních institucí pak umožnila vznik prvních knihovnicko-informačních sítí.[1]

Podle Jiřího Cejpka se proces automatizace knihoven dělí na čtyři fáze [4]:

První fáze

- automatizaci nejen přístupových cest ke knihovnímu fondu a výpůjčního procesu, ale i zavádění informačních technologií do řízení knihovny, což umožňuje generovat statistická data činnosti knihovny

Druhá fáze

- zajištění přístupu k externím informačním databázím a zdrojům = rozšíření informačního potenciálu samotné knihovny

Třetí fáze

- digitalizace - digitalizaci knihovních jednotek (textového, obrazového, či zvukového typu)

Čtvrtá fáze

- Zavedení internetu.
a) přístup k internetu uživatelům (rozšíření informačního potenciálu knihovny)
b) zabudování internetu do základních knihovnických procesů a služeb

- rozšíření služeb knihoven
- služby on-line.
- vzájemná komunikace a spolupráce knihoven (např. sdílená katalogizace)

Vývoj automatizace knihoven v západních státech

Jako první v tomto procesu sehrála svoji roli Knihovna Kongresu (Library of Congres) Spojených Států Amerických. O možnosti automatizace se začala zajímat již koncem 50. let 20. století. Byla podpořena grantem Výboru pro knihovní zdroje, díky kterému pak byly definovány základní požadavky na knihovní systémy, kterých by v rámci automatizace mělo být dosaženo. Byly zde např. vymezeny funkce, které by měl systém minimálně splňovat:
• Katalogizace a údržba katalogu
• Řízení výpůjček
• Komunikace s ostatními knihovnami a organizacemi
• Vytváření autoritních záznamů [5]

1. Etapa automatizace (60. léta)

Naplno se snahy o automatizaci knihovnických procesů rozeběhly až v šedesátých letech. 60. léta by se dala nazvat první etapou těchto procesů a vycházela z dostupných technických možností:
• sálová PC, diskové paměti
• vstupní média: děrné štítky (přesně velký štítek, do kterého se vyděroval záznam) a magnetické pásky
• dávkový režim = bylo možné zpracovat jen omezené množství dat konkrétně zadaným algoritmem (např. katalogizace)
• tištěné výstupy
• systém rozdělen na dílčí podsystémy – evidence výpůjček, tisk objednávek, tisk katalogů atd.
• snaha o standardizovaný záznam (autoritní záznam

Pilotním projektem testování sjednocených a strojově čitelných záznamů ve standardizovaném formátu a jejich následné distribuce na lokální počítačové stroje byl MARC (MAchine Redeable Cataloging = strojově čitelný výměnný formát bibliografických dat).

2. etapa automatizace (70. léta)

• sálová PC, minipočítače (s disketami) • vstupní média: děrné a magnetické pásky, snímače čárového kódu • dávkový režim, dialogový režim (bylo možné navolit, kdy a co přesně chci vytisknout) • tištěné výstupy (malá a velká písmena, diakritika) • počátek kooperativních systémů = možnost předávání záznamů mezi knihovnami • vznik územních a národních informačních sítí pro výměnu záznamů v dávkovém režimu (přímý přístup k bázím prostřednictvím komunikačních sítí po telefonních linkách nebo přes satelit) 3. etapa automatizace (80. a 90. léta) • sálová PC, dnešní PC • vstupní média: klávesnice, snímače čárových kódů • převažuje dialogový režim • výstupy: na obrazovku, diskety, CD ROM, DVD • lokální integrované systémy = pro konkrétní knihovnu • kooperativní systémy = spolupráce mezi knihovnami (sdílená katalogizace) • podpora uživatelského přístupu přes katalogy OPAC 4. etapa (21. stol.) • on-line zpřístupňování dokumentů a rukopisů • poskytování dalších on-line služeb • využití metadatových formátů (stránky v HTML nebo XML jazyce)

Vývoj automatizace knihoven v České republice resp. Československu Jak již bylo zmíněno, automatizace knihoven v České republice začala ve srovnání se státy západního bloku opožděně. Bylo to dáno politickou a ideologickou izolací, která ve svém důsledku zapříčinila opožděný technologický vývoj, na kterém je automatizace knihovnických procesů postavená. Z těchto důvodů u nás samotná automatizace knihoven začala až v 70. letech 20. století 2. etapa (70. a poč. 80. let 20. stol.) • zavádění prvních sálových počítačů s magnetickými pásky a děrnými štítky. • Během dalšího desetiletí postupně docházelo k zavádění standardů ve zpracování dokumentů, které dovolilo nejen možnou výměnu dat v režimu offline, ale také rychlejší retrokonverzi a přechody na systémy technicky náročnější. • V Národní knihovně byl vypracován výměnný formát, který přihlížel ke knihovnické praxi a díky kterému bylo možno ukládat záznamy všech druhů dokumentů do paměti počítače. Bohužel však nebyl kompatibilní s formáty jiných zemí. 3. etapa (80. a poč. 90. let 20. stol.) • zavádění klasických stolních počítačů ve větší míře • první lokální integrované knihovnické systémy vázáné na jeden počítač. • čárové kódy a jejich čtečky • první komerční firmy věnující se této problematice. • první pokusy o sdílenou katalogizaci • přijetí jednoho z formátů MARC (UNIMARC) v roce 1989 • výměna dat v režimu offline 4. etapa (2. pol. 90. let 20. stol. - současnost) • stolní počítače ve všech knihovnách • k dispozici nové technické prostředky • propojení jednotlivých činností v knihovně (efektivnější a jednodušší provoz) • zavedení internetu • propojení knihoven • on-line služby • centrálních služeb knihoven (meziknihovní výpůjční služby, sdílené elektronické informační zdroje apod.) • využívání internetu pro informovanost a vzdělávání knihovníků i mimo velká centra • množství komerčních knihovních systémů (dle typu knihovny) • přijetí formátu MARC21 • zavedení pravidel popisu AACR2R a komunikačního protokolu Z39.50 4)

1. WIKIKNIHOVNA. Automatizace knihovny, MediaWiki.org, 2015. Dostupný z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Automatizace_knihovny 2. WIKISOFIE. Charakterizujte vývoj a současný stav rodiny formátů typu MARC a uveďte a porovnejte jeho hlavní reprezentanty ve světovém kontextu, MediaWiki.org, 2016. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/vývoj a současný stav rodiny formátů typu MARC a uveďte a porovnejte jeho hlavní reprezentanty ve světovém kontextu 3. CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, s. 104-108. ISBN 80-7184-767-4 4. STÖCKLOVÁ, Anna. Automatizace v knihovnách České republiky. Ikaros: elektronický časopis o informační společnosti[online]. 2006, roč. 10, č. 5 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/automatizace-v-knihovnach-ceske-republiky 5. RŮŽIČKA, Jan. Vliv informatizace na knihovnictví. Inflow [online]. 2010, č. 1, 06.06.2010 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z:http://www.inflow.cz/vliv-informatizace-na-knihovnictv

  1. 1,0 1,1 Automatizace knihovny. WikiMedia.org, 2015. Dostupné také z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Automatizace_knihovny
  2. STÖCKLOVÁ, Anna. Automatizace v knihovnách České republiky. Ikaros: elektronický časopis o informační společnosti[online].2006. Dostupné také z: http://ikaros.cz/automatizace-v-knihovnach-ceske-republiky
  3. RŮŽIČKA, Jan. Vliv informatizace na knihovnictví.Inflow [online]. 2010. Dostupné také z: http://www.inflow.cz/vliv-informatizace-na-knihovnictvi
  4. CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. Praha: Karolinum, 1998, str. 104 - 108. ISBN 80-7184-767-4.
  5. Charakterizujte vývoj a současný stav rodiny formátů typu MARC a uveďte a porovnejte jeho hlavní reprezentanty ve světovém kontextu. WikiMedia.org, 2016. Dostupné také z: https://wikisofia.cz/wiki/Charakterizujte_vývoj_a_současný_stav_rodiny_formátů_typu_MARC_a_uveďte_a_porovnejte_jeho_hlavní_reprezentanty_ve_světovém_kontextu